Dnes o dvou vínech přivezených minulý týden z Toskánska.
Chianti Colli Senesi 2013, Fattoria San Donato
13% alkoholu a bio certifikát. Výrobce neznám, ale víno jsem kupoval po degustaci a to stačilo. Čirá rudohnědá barva, čitelná odrůdová vůně se zralým ovocem a lesem. V chuti lehké, s pěknou, ale krotkou kyselinou, zralým ovocem a komplexním lesním projevem v závěru. Ročník 2013 nedal moc tělnatá vína a tohle je příklad, ale je to víno dobře pitelné, čisté a moc nemám, co mu vytknout. Podle všeho školené v nerezu, žádný vliv sudu nenacházím. Cena byla snová, do 7 EUR, to se potom těžko formukují výhrady :-)
Jediný supermarketový úlovek z krátké cesty do Toskánska a Umbrie je Chianti Classico 2013. V září jsem kupoval předchozí ročník ve vinotéce v Cecině. Neznámé víno spláchlo únavu z cesty a mile překvapilo, minulý týden jsem ho hned poznal při nákupu v supermarketu a přivezl. Jednoduchá etiketa ukazuje spíš na to, že by pravým domovem mohl být supermarket, ale moje zářijové nadšení tomu vůbec nenasvědčuje.
Chianti Classico 2013, Podere la Cappella
Slušný celokorek a poznámka Non filtrato taky nepatří do běžné výbavy průmyslových vín, ostatně v italských supermerkáčích často najdete vína renomovaných místních vinařů. Myslím, že v Itálii a ve Francii mají obchodní řetezce decentralizovaný nákup a hodně využívají lokální dodavatele, na nabídce vín ve Francii je to nápadné.
Neprůhledná granátová barva, ve vůni hodně vyzrálé ovoce, ale výrazu a toskánského horka je míň než před rokem. V chuti mírná kyselina, lesní ovoce, hodně vyzrálosti a 14,5% alkoholu. Celkově mírnější projev než před rokem, ale to přesně odpovídá ročníku. V závěru vystupuje kyselina a štiplavé taniny, projev mladého vína. Víno se dobře pije, projevem jde do ovocné líbivosti, v závěru chuti až do švestek. Za mě je o trochu slabší než 2012, ale odpovídá to mojí představě o rozdílu mezi ročníky. 89-90 bodů/100.
V aktuální italské bedýnce žádné Sangiovese není, jen pět vín z Orvieta, vyrostlých pod kopci ze sopečných vyvřelin a velmi vhodných do letních veder! Podrobnější informace jsou tady a přihláška tady.
K italským supermarketům mám následující příhodu. Po obchodním jednání ve Venetu jsem chtěl zajet koupit víno do prodejny místního vinařského družstva v Breganze. Obchodní partner mě tam odvezl a já jsem tam nakoupil. Pak jsem chtěl ještě koupit kvalitní prosciuto a pecorino a on když viděl, že chci koupit kvalitní zboží za dobrou cenu, řekl, že mě odveze na ideální místo a zavezl mě … do Carrefouru. Když jsem mu udiveně řekl, že pokud u nás chci koupit kvaliní víno, musím do speciální vinotéky, zavedl mě do oddělení vína a tam mi ukázal, že 80% vín, co jsem koupil ve vinařském družstvu, koupím i tam a levněji. Prostě v supermarketu prodávali regionální vína! Pak mi vybral výborné prosciuto i pecorino a doporučil těstoviny a olivový olej. Takže od té doby se na supermarkety v Itálii dívám jinak a nebojím se v nich nakupovat.
Děkuju za komentář, jsem rád, že Vás moje poznámky vyprovokovaly ke sdílení vlastní zkušenosti. Za sebe dodám, že to je složitější: většinou vyhledávám vína malých vinařů, z mnoha důvodů, kterými teď nebudu nafukovat rozsah komentáře. Představte si typické rodinné vinařství s roční produkcí 50 až 80 tisíc lahví. Ty se do Carrefouru (Conanu, Coopu a dalších řetězců) nikdy nedostanou, protože jejich roční produkce by vystačila Coopu tak na 3 týdny prodeje. Velikostí pro ně nejsou jako dodavatelé způsobilí. Prostě decentralizovaný nákup ano, lokální dodavatelé ano, ale vždycky ti středně velcí a velcí. Žádná stará dobrá ruční práce, ale vždycky velcí výrobci. Že standard kvality je za hranicema Čech vyšší, to je jiný problém. Na to stačí zajet do první rakouské Billy za hranicí.
K tomu jen dodám, že ve velkém supermarketu se dají koupit i čerstvé lanýže :o)