Až se tenhle text ráno objeví na blogu, měl bych už být na cestě do Země Čápů, Tučných Jater (husích!) a Šesti Posvátných Odrůd (a sedmé modré, neposvátné). Nenapadá mě jiná francouzská apelace, kde by odrůdy byly tak uctívané, že by se uváděly rovnou na etiketě, a která by byla členěná ne geograficky, ale jen podle odrůd. Jedu do francouzských Sudet, do Alsaska. Co vám říká Alsasko?

Už jsem se tady vypisoval z té banální hlubokomyslnosti, že člověk nakonec vždycky mluví (píše) sám o sobě („celý svět je pro nás jedním Rorschachovým testem.“). Přesně tak vnímám některé výroky o Alsasku. Když před časem Jamie Goode radil alsaským vinařům vyměnit tradiční lahve-flétny za něco modernějšího, jen jsem vrtěl hlavou: on tam snad ani nebyl! (Potom to přiznal, a vyneslo mu to několik all-inclusive novinářských pozvání do Alsaska :o) Ale zpátky k té hlubokomyslnosti: v Alsasku jsem byl poprvé v roce 2003, jen na skok. Byl to po Toskánsku teprve druhý významný světový region, který jsem navštívil a byl jsem ještě trdlo – u dvouhvězdičkového (podle Revue du Vin de France) Seppiho Landmanna jsem odmítl koštovat Grand Cru vína, protože jsem na jejich ceny nebyl zvyklý a věděl jsem, že si je nekoupím. (Ale jinak si myslím, že na tom stejně něco je, tehdy jsem určitě nebyl schopný ta vína ocenit, vzpomeňte na přísloví o perlách a sviních.) Potom jsem tam byl znova dva týdny dovolené v roce 2006, to ještě moje rozlišovací schopnosti byly na stejné úrovni. Věřím, že dnes to je lepší, ale jestli budu dnes o Alsasku psát jinak, je to tím, že se změnilo Alsasko nebo že jsem se změnil já?

Při pohledu domů i do světa je jasné, že se Alsasko muselo změnit, evropské vinařství se mění překotně a dramaticky, ale mnohem víc se změnil můj pohled. Před deseti lety jsem vyhledával základní vína a na Alsasku jsem oceňoval hlavně podobnosti s domácím moravským vinařstvím. Šest bílých odrůd (a sedmou modrou) máme společných a podobný je i malý význam exportu. Většina alsaské produkce se prodá ve Francii – amatérští znalci psychologie Francouzů to rádi interpretují tak, že ta drahá vína (Bordeaux, Burgundsko) Francouzi rádi vyvážejí, ale levná (a výborná) alsaská vína si vypijí sami. Něco na tom je!

Před deseti lety jsem si nadšeně užíval (doma dodnes nevídaného) luxusu, že můžu projíždět městečkem, orientovat se podle všudypřítomných cedulí a na zazvonění otevře vinař a provede mě degustací. Dnes jsem si domluvil jen několik schůzek ve vybraných zajímavých vinařstvích (ale nejspíš to zkusím i postaru naslepo). V posledních letech jsem zjistil, že mezi celkem uniformní a zaměnitelnou alsaskou produkcí se objevují noví, osobití vinaři s výrazným rukopisem. Jsou sice svázaní alsaskými tradicemi Sedmi Odrůd, ale produkují výrazná a osobitá vína – někdy kontroverzní nebo diskutabilní, ale většinou zajímavá. Konflikt mezi tradičním kánonem a modernou je vzrušující, ve vinařství stejně jako v umění. Plátno taky je (skoro vždycky) čtverec nebo obdélník a nemůžete malovat mimo. A nakonec vždycky malujete sebe :o)

Máte rádi alsaská vína?