Archiv štítku: jen tak

Adventní hlášení

Začnu provozním hlášením: ještě jsem s blogem neskončil, jen se navršily všemožné překážky. První prosincový týden jsem po návratu z Itálie rozesílal a rozvážel víno, resty za listopadovou přestávku se nahromadily. Druhý týden mě skolila neznámá potravinová otrava a byl jsem pět dní bez jídla. Podezření ukazuje na krémovou brokolicovou polívku. Začnu nový život bez zrádné zeleniny, jen s masem! Spolu s tím jsem úplně abstinoval. Teď v Adventu to taky nebudu přehánět s novými víny, kolem Vánoc jsem vždycky dopíjel vína, která jsem si celý rok schovával a občas i zapíral bedýnkářům – opozdilcům. Každé Vánoce to tak je.

Číst dál →

Sváteční plky z Toskánska

Po včerejším svátečně odpočinkovém výběru fotek z listopadového Toskánska mi došlo, že si všichni uděláte v pátek volno a že opravdu odpočinkové téma jsem měl dát až dnes, pokud tedy o prodlouženém víkendu vůbec někdo zabloudí na wine-blog. Takže začnu bezohledně odpočinkově: ve středu bylo v Toskánsku zataženo, ale ve čtvrtek po poledni se vyčasilo na 21,5 stupně. Moje italština se zlepšila, už jsem to dal zpaměti: Oggi abbiamo ventuno gradi!  A samozřejmě, bez 17. listopadu 1989 bych teď v Toskánsku vůbec nebyl. Slogan Díky, že můžem to přesně vystihuje.

Číst dál →

Dvě bílá vína z ostrovů: Sardinie a Sicilie

V Toskánsku pokračuje babí léto s denními teplotami kolem dvaceti stupňů. Zatím jsem si nedomluvil žádné návštěvy vinařství a beru to jako lázeňský pobyt s ochutnávkou místních potravin i vín. Nakupování potravin patří ke klíčovým toskánským zážitkům, všechna moje předsevzetí a omezení se hroutí, přestože některé potraviny od září zdražily o 20%. Sousedka mi včera vysvětlovala srdečnost a úsměvy místních prodavaček tím, že sedět za kasou v supermarketu nebo prodávat v lahůdkářství jsou stálá zaměstnání, a ta jsou v Itálii nesmírně ceněná (a vůbec ne běžná). Topení v bytě zůstává vypnuté. První nákup v hypermarketu a první ponor do bílých vín.   Číst dál →

To nejlepší z víkendu

Na fotce je výhled od sobotní snídaně v baříku. Facebookoví spřátelenci a sledovači už vědí, že jsem si domluvil pronájem v toskánské Mazzantě a v pátek ráno vyjel. Zčásti za to může nastupující ekonomická recese, zčásti italské zkušenosti a dávné školení obchodních dovedností: vyjednal jsem si měsíční nájem ve stejné výši, jako jsou moje nové zálohy na plyn. Vypnul jsem doma topení a v ideálním případě budu žít z uspořených energií. Poslední dny doma se mnou cloumaly velké pochybnosti, zda jednám rozumně, ale ty rozptýlilo prudké slunce v pádské nížině. Strávil jsem v Mazzantě celé září a pamatoval jsem si, jak mě italské azzurro dokonale probudí, ale po měsíci pod zataženou oblohou v Čechách jsem si to už nedovedl představit. Číst dál →

Deset roků

Mám rozepsaný hlubokomyslný příspěvek na blog, a jak jsem roztěkaný, pokukuju po kalendáři a přemýšlím o deseti dalších věcech. Datum v kalendáři nakonec zabralo a uvědomil jsem si, že 31. října 2012 jsem přivezl prvních 300 lahví moselských ryzlinků Karl Erbes. Byla toho plná Mazda 626 a bylo to normálně proclené a zdaněné, žádný paš! Ale to podstatné na tom je, že včera to bylo deset roků. Úplně bych na to zapomněl.   Číst dál →

Toskánská Vernaccia a pár fotek z letní Umbrie

V pondělí jsem napsal text o stojedenáctých bedýnkách, tentokrát z italského Orvieta, našel si v chladničce víno a šel na zahradu vyfotit lahev. Venku drobný deštík a sychravo. Teploměr ukazoval patnáct stupňů, ale bylo zataženo, sychravo, hnusně. To je jedna z nejdebilnějších věcí v životě. Schraňuju si lahvované vzpomínky na léto a když je otevřu a koukám oknem na zmoklou zahradu, na monitoru mi svítí zprávy o počasí z místa, odkud jsem se před třemi týdny vrátil. Cecina, Toskánsko – dnes jasno a 25 stupňů. A celý týden to bude stejné. Dnes pár fotek ze srpnové Umbrie.   Číst dál →