Ve čtvrtek se v Toskánsku po několika dnech udělalo hezky a do Pisy to mám jen kousek. Nebudu otravovat se šikmou věží v Pise, Piazza dei Miracoli je jedním z obrazových symbolů Itálie a tak to zná každej. Ve skutečnosti mě v Pise uchvátilo něco jiného.  

Ještě než se dostaneme na nábřeží řeky Arno, zastavíme se na Piazza dei Cavalieri u sochy prvního toskánského velkovévody Cosima I. Medicejského. Už jsem chtěl jásat, ale při ověřování jsem zjistil že ouha, slavný dekret, který jako první stanovoval, že Chianti, Carmignano (a tři další toskánská vína) se smějí vyrábět pouze z hroznů vypěstovaných na území vyjmenovaných obcí, vydal až Cosimo třetí. Myslím, že nejslabším rysem Itálie je to, že je tady příliš mnoho památek a člověk mezi nimi hned zabloudí!

Pomohl jsem si citátem z básně renesančního florentského básníka. Krátká procházka po nábřeží řeky Arno byla prostě senzační.

Tma sedá Arno černě svítí,
slunce se šetří na ráno
stačí jen najít důvod k žití
a mám vyhráno.

Poslední fotku dám z cesty zpátky. Zajel jsem si do Tirrenie a pisánské Mariny. Jako člověka od dětství zvyklého na koupání zadarmo mě placený přístup na pláže odrazuje, ale velké přílivové vlny rozbíjející se o mramorové kameny u parkoviště vypadaly efektně. Tím mramorem si nejsem jistý, ale Carrara je jen kousek odtud.