Rodina Desvignes má v Morgonu 13 hektarů vinic a provozuje vinařství už v osmé generaci. Někdy je těžké se v rodinných poměrech vyznat, návštěvu jsem si domlouval anglicky s Lous-Benoitem Desvignes, ale místo něj přišla jeho sestra, Claude-Emmanuelle. S nápadnou energií a vervou, s optimistickým zaujetím pro všechno, co dělá. Až při degustaci mi došlo, že za sebe šéf neposlal náhradu: podniku šéfují oba společně.
Vysoké hodnocení vinařství v ročenkách nešlo přehlédnout, ale přesto jsem byl skeptický – hledal jsem vinaře, který bude mít v nabídce několik Cru Beaujolais, abych z nich mohl sestavit průřezovou bedýnku. Z prvních informací bylo jasné, že Janin má úzký sortiment s jediným Cru Moulin à Vent, což se mi moc nehodilo… ale při degustaci šla vína jako trumfy v mariáši a všechno bylo jinak. Číst dál
Kostelík nad Fleurie přitahuje z dálky pozornost ze všech koutů Beaujolais víc než slavný Mlýn (foto dole), ale nikdy se mi nepovedlo ho dobře vyfotit. I kvůli tomu tam rád pojedu znova a v lepším počasí – i když to bude mít jednu nevýhodu, vinaři na mě nebudou mít tolik času jako teď v únoru. Ještě než se pustím do reportů z návštěv vinařství, měl bych dát obecnější úvod. O Beaujolais jsem na blogu už dlouho nic nepsal. Z hovorů s kamarády vím, že Beaujolais spojují s fenoménem Beajolais Nouveau, mladým vínem distribuovaným v listopadu jen na oslavu úspěšné sklizně, nic víc. Mnoho lidí si pak Beaujolais spojuje s Beaujolais Nouveau vyprodávaným v supermarketových akcích o dva roky později za padesátku – to je zločin zralý na popravčí četu a zároveň jev, který přispívá k ekonomické stagnaci regionu. Jak je to vlastně s Beaujolais? Číst dál
Beaujolais je takové malé Burgundsko: má všechno, co má Burgundsko (výrazné vinice s odlišným podložím, dlouhou tradici, dvě striktně dané odrůdy, staré a nápadně nízko vedené viniční výsadby a variabilní sklepní metody), ale ve dvou věcech se odlišuje. Místo Pinotu má odrůdu Gamay a místo vysokých cen nízké. Na fotce tradiční pálení starého dřeva ve vinohradu ve starém plechovém sudu navařeném na trakař. Už jsem tu měl podobné fotky z Burgundska i z Loiry, z vinic jde kouř celou zimu. Číst dál
Už jsem zaparkoval doma, vynosil víno do sklepa a vyspal se. První dojmy z Alsaska? Když jsem tady psal, že to bude víc o mně než o Alsasku, bylo to trochu sebe-naplňující proroctví :o) ale bylo to rychlé, intenzivní a jinak to ani dopadnout nemohlo. Berte moje poznámky s rezervou, údaje o výměře alsaských vinic kolísají od 13 do 15 000 hektarů, ročně se tady vyrobí přes milion hektolitrů vína. Přesto se pokusím pár dojmů zapsat. Číst dál
Pozdě večer v Alsasku, totálně unavený, ale šťastný. Spokojenost s dnešním degustačním maratónem korunovala recepční hotelu, ze které jsem vymámil chladicí nádobu (čili ajs-kýbl) plnou ledu. Chtěl jsem jen vyzvědět, kde se dá led koupit, ale dostal jsem všechno najednou. A to nemluvím francouzsky, pobavilo mě, že ani v Čechách bych se v podobných případech vůbec nedomluvil :o) V ledu se chladil Riesling Rosenfeld 2012 od Scheideckera, o vinaři ještě bude řeč. Číst dál
Musím to zaklepat na dřevo – neuvěřitelné se stalo skutkem a navzdory pranostikám mého autoopraváře (ale neposlouchalo se to hezky!) jsem v Alsasku. Úvodní fotka, večerní výhled z okna hotelu na Vogézy, budiž toho důkazem. Číst dál
Až se tenhle text ráno objeví na blogu, měl bych už být na cestě do Země Čápů, Tučných Jater (husích!) a Šesti Posvátných Odrůd (a sedmé modré, neposvátné). Nenapadá mě jiná francouzská apelace, kde by odrůdy byly tak uctívané, že by se uváděly rovnou na etiketě, a která by byla členěná ne geograficky, ale jen podle odrůd. Jedu do francouzských Sudet, do Alsaska. Co vám říká Alsasko?
Dnes jen pár fotek z posledního večera v Ürzigu se Stefanem Erbesem. Zajeli jsme k němu do sklepa naložit paletu vína pro Skleničkův sklep, a přitom nás provedl sklepem, ukázal některé technologie a laboratoř.
Už jsem tady vyzradil, že za prvomájovou cestu na Moselu může moje desetiletá dcera, která si prohlídla fotky místních strmých vinic a vyslovila přání vidět to na vlastní oči. Tak jsem ji protáhl pěšky vinicemi Ürziger Würzgarten a Erdener Treppchen a na další den jsem pro ni vymyslel prohlídku vinic z lodi :) Na úvodní kýčovitě barevné fotce naše loď po večerním návratu do Ürzigu, v pozadí roste most jako gigantický pomník kancléřky Merkelové. Číst dál
Několik fotek z druhého dne májového výletu do moselského Ürzigu. Původní záminkou cesty bylo přání mojí dcery uvidět strmé a rozsáhlé moselské vinice, takže jsme po snídani vyrazili pěšky nahoru na Ürziger Würzgarten a Erdener Treppchen. Ürziger Würzgarten dovede zahřát :o)
Jak už jsem vyzradil v předchozím kvízu, vyjel jsem na prvního máje na Moselu. Může za to moje desetiletá dcera Anička, protože při prohlížení fotek těch rozsáhlých a extrémně strmých vinic projevila přání vidět to všechno na vlastní oči (to ostatně není vůbec špatný přístup ke studiu vína a lze ho doporučit i těm, kdo narozdíl od Aničky už smí víno požívat). Trochu předbíhám, úvodní fotka s dcerou je ze sobotní prohlídky moselských vinic na lodi. Dnes jen malá fotoreportáž z prvního dne. Číst dál