Musím to zaklepat na dřevo – neuvěřitelné se stalo skutkem a navzdory pranostikám mého autoopraváře (ale neposlouchalo se to hezky!) jsem v Alsasku. Úvodní fotka, večerní výhled z okna hotelu na Vogézy, budiž toho důkazem.
Z fotek je patrné, že mám štěstí na pošmourné a deštivé Alsasko, tahle je hned po příjezdu kousek pod Sélestatem.
Na vinici co dva-tři řádky jiná odrůda. Podle ampelografie bych to nedal, ale Pinot Noir a Muscat jsem poznal. Muškát je ranná odrůda a tak sládne nejdřív :o)
Tahle fotka je z Bergheimu. Sedící chlapík vlevo prodává mirabelky, za slunečníkem je skrytá budova vinařství Marcela Deisse. To ale pořád ještě není na fotce to nejzajímavější. Je středa, 15:00. V Bergheimu právě začíná procházka místními vinicemi pro turisty. Robustní chlapík v kraťasech a modrém tričku je jeden z bergheimských vinařů – místní se každý týden střídají, kdo procházku povede. Celá tlupa potom skončí u něj ve sklepě a dostane malou degustaci. Vstupné? Zadarmo. Koná se každou středu. Ke skupince jsem se nepřidal, protože chci ve čtvrtek jít na podobnou tříhodinovou akci v Hunawihru, jde se na vinici Rosacker. Zatím jsem nezjišťoval, v kolika dalších alsaských obcích něco podobného funguje, ale co byste mysleli vy?
Trochu jsem se bál, jestli trend zviditelňování vinic hollywoodskými nápisy není až příliš rozšířený, ale budiž, je to přitažlivé, názorné a zaujme to i náhodně projíždějícího ne-zájemce. Jiná věc je, že alsaských Grand Cru vinic je hodně – nechci teď jalově spekulovat, jestli hodně vzhledem ke kvalitě, ale příliš mnoho, než aby to bylo přehledné. Na fotce Grand Cru Mambourg.
Ještě jsem po příjezdu stihl víc než hodinovou degustaci v Domaine de la Sinne v Ammerschwihru. Byl jsem tam už v roce 2006, tehdy mě zajímaly jejich sekty. S potěšením jsem projížděl zapomenutá místa, ani Ammerschwihr mi po těch letech už nic neříká, a občas jsem se pobavil nečekaným déjà vu: tuhle fotku už přece mám na blogu!
Až jsem se bál, jestli jsem nejzajímavější degustaci nedal hned po příjezdu a po osmi hodinách za volantem! V předchozím příspěvku jsem psal, že „se objevují noví, osobití vinaři s výrazným rukopisem…“ a hned je to tady. Na fotce je Aurélie Fayolle z biodynamické Domaine de la Sinne. Většinu základní alsaské produkce mám zafixovanou jako ovocné nerezovky určené na rychlé vypití, Fréderic Geschickt (čili Domaine de la Sinne) dnes nabízí nejmladší vína z ročníku 2012 (ale třeba Muscat 2009) se zřetelným, byť decentním oxidativním štychem, všechno školené ve velkých sudech a bez přidané síry. U šumivek se oxidativní projev snese docela dobře, ale nejsem si jistý, jak by český konzument pobral (ne přehnaně!) oxidativní šedou nebo tramín. Ale jejich Grand Cru ryzlinky jsou famózní, žulový Kaefferkopf 2009 je ukázka jemnosti a elegance!
U Trimbachů měli (už tradičně:) zavřeno, ale stihl jsem krátkou degustaci v Cave de Ribeauvillé a odnesl si jeden velmi dobrý mladý ryzlink ze starých vinic, abych se z Mosely přeorientoval na Alsasko. Velké štěstí a velká smůla Alsaska je v tom, že je tady tolik různých druhů půdních podloží, takže vína nemají a ani nemohou mít jednotný, konfekční střih. Ještě jedna variace na pohled z okna a dobrou noc.