Vysoké hodnocení vinařství v ročenkách nešlo přehlédnout, ale přesto jsem byl skeptický – hledal jsem vinaře, který bude mít v nabídce několik Cru Beaujolais, abych z nich mohl sestavit průřezovou bedýnku. Z prvních informací bylo jasné, že Janin má úzký sortiment s jediným Cru Moulin à Vent, což se mi moc nehodilo… ale při degustaci šla vína jako trumfy v mariáši a všechno bylo jinak.     

Romanèche-Thorins leží při hlavní silnici z Maconu na Lyon jako vstupní brána do hlavních beaujolaiských vesnic, tudy pojedete do Fleurie nebo Morgonu. Sídlo vinařství je v dlouhé okrajové uličce, naproti obytnému domu s kanceláří je cuvérie a k domu patří i malá vinice, ale předpokládám, že hlavní vinice leží mimo. Doporučuju skouknout jejich web s nádhernou úvodní fotkou.

Podle staré ročenky Revue du Vin de France mají asi deset hektarů vinic, údajně ne v těch nejlepších místech apelace Moulin à Vent, ale nadprůměrně opečovávaných a s malými hektarovými výnosy (technické údaje uvádějí největší sklizeň u základního Beaujolais Villages, 30 hl/ha). Spontánní kvašení, žádná chemie, tradiční vinifikace (o tom bylo víc v předchozím souhrnném článku tady). Žádná certifikace pokud jde o práci ve vinohradě, Eric Janin jen zmínil, že pracují bez chemie a „rozumně“ s ohledem na přírodu – v technických informacích je to zmiňováno jednou jako „rozumná agronomie“ a jindy rozmarně jako „téměř organické hospodaření.“ Na webu se zmiňuje o dvou parcelách, které vyklučili v roce 2006. V roce 2007 je zatravnili a nové keře Gamay na nich vysadili až v roce 2013. O zákonitostech beaujolaiského sklepního hospodaření jsem už psal tady, takže stručně: karbonická macerace v betonových tancích a v některých případech střídmé použití velkých sudů, barik jen pro Chardonnay.

V současnosti řídí podnik Eric Janin, charismatický hubeňour s noblesním chováním. Degustační místnost je v sálku mezi cuvérií a skladem, zařízená na stojáka s barikovým soudkem místo stolu. Některá vína byla už zcela vyprodaná, takže jsme měli jen čtyři vzorky.

Les Vignes des Jumeaux 2013, Beaujolais Villages Blanc AOC. Šardonka z vinice Les Jumeaux, jen asi 2000 lahví a tak už je vyprodaná. Zlatavá barva, silná ovocná odrůdová vůně, v chuti výrazný vliv bariku. Podle komentáře Erica Janina kvasilo ve starých sudech a leželo jedenáct měsíců v bariku na jemných kvasničních kalech. V chuti plné, robustní a plnotučné, s pěknou kyselinou a kořenitým závěrem. To mě dostalo, protože jsem od Beaujolais Blanc čekal tenké víno a tohle je seriózní šardonka v burgundském stylu.

Les Vignes des Jumeaux 2013, Beaujolais Villages AOC. Gamay se světlou rudofialovou barvou, plnou a naleželou vůní se stopou selských aromat (ta po ohřátí či provzdušnění mizí, ale mně upřímně nevadí, tak nějak je u Beaujolais očekávám a těším se na ně). V chuti svěží, kulaté s hladkým lehce kořenitým závěrem chuti, štědře ovocné a jemné až elegantní. Když jsem si uvědomil, že je ve skleničce základní víno, strnul jsem respektem, co by ještě mohlo přijít – až doma jsem se dočetl, že tahle základka je z šedesát let starých keřů pěstovaných na jílovité půdě s výnosem 30 hektolitrů na hektar. A pak se řekne základní víno vinařství :o) Jinak většina hroznů byla odstopkovaná a víno poleželo osm měsíců na jemných kalech. Přátelských 12,5% alkoholu – další bod pro Beaujolais, vína nejsou žádná alkoholové obludy.

Les Vignes du Tremblay 2013, Moulin à Vent AOC je směs hroznů z asi šesti různých parcel v apelaci. Výnos 29 hektolitrů na hektar, stáří keřů od 25 do 80 let. Rudočerná dospělá barva, ve vůni zprvu zemité, po chvíli plné ovocem a kořenité, proměnlivé. V chuti středně plné, koncentrované s lehkým dotekem taninů. Žádný barik, jen velké sudy, takže taniny jsou jen z hroznů (neodstopkovaných). 13% alkoholu. Projevem se podobá plnějšímu ovocnému Pinotu a dá se na něm demonstrovat tendence odrůdy „pinotovatět,“ ostatně Gamay a Pinot Noir jsou geneticky příbuzné odrůdy.

Clos du Tremblay 2013, Moulin à Vent AOC. Trať Le Tremblay byla v poslední době přejmenovaná na Les Burdelines, Janinova vinice má dva hektary s keři starými mezi osmdesáti a sto lety. Výnos 25 hektolitrů z hektaru, takže necelých 7000 lahví. Kvasí celé hrozny, školení 10 měsíců ve velkých sudech – žádný barik. Tradičně ohromná rudočerná barva, v intenzivní vůni ovocné i herbální. Chuť je prostě komplexní, opulentní a strukturovaná se silnějším vlivem sudu a bohatšími taniny (vesměs neodstopkované hrozny). Poznámky jsem ošidil, protože s vínem šla doprovodná informace, že je vyprodané, ale když jsem druhý den koupil pár kartonů předchozích vín, mohl jsem koupit i jeden karton Clos du Tremblay.

Překvapením pro mě byly ceny, Janinova vína zdaleka nejsou nejdražší v okolí. Až svíravě jsem si uvědomoval, že za vína podobné jemnosti a harmonie bych v sousedním Burgundsku mohl zaplatit týdenní výdělek, zatímco v Beaujolais si je ještě můžu dovolit. Bylo to jedno eso za druhým, počínaje podceňovanou šardonkou, a moje představy o hledání ideálního vinaře, který bude dělat na dobré úrovní Fleurie, Morgon, Brouilly a Chénas dostaly trhlinu. Ukázalo se, k čemu je dobrá specializace :o) Taky jednota člověka a vína, měl jsem silný dojem, že jemnost a bohatost vín vzácně odráží usměvavě klidný a noblesní projev Erica Janina. Bedýnkáři se budou moci přesvědčit sami, beaujolaiskou bedýnku vyhlásím ještě tento týden.