Březnový pozdní sběr z Toskánska

Úvodní tři fotky ilustrují mou představu toskánské vesničky Mazzanta jako etruských Benátek, ale to není téma, které by se dalo rozvíjet dál. Dnes velmi odpočinkově. Poslední dny jsem degustoval dosti seriózně, ať už šlo o nová vína (jako Montepescini) nebo o nákup Vino Nobile z Gracciana. Ještě večer před objednávkou jsem vypil poslední lahev Rosato 2023 a přidal do závěrečné objednávky krabici pro sebe. Do nervozity mě uvrhl časový tlak související s dovozem, a s tím jsem objevil jednu zvláštnost. V Čechách je Velký Pátek státním svátkem, takže jsem automaticky předpokládal, že to tak je i v katolické Itálii. Obával jsem se, aby nebylo volno i na Zelený čtvrtek, a když jsem na pondělní e-mail do vinařství nedostal odpověď ani v úterý v poledne, strašila mě představa volného velikonočního týdne.  

Když je mi nejhůř, hledám pomoc na Googlu. Vygůglil jsem, že v Itálii je volno jen na velikonoční pondělí, a na Velký Pátek se normálně maká. Už si nepamatuju, která vláda zavedla v ateistických Čechách volno na Velký Pátek, ale rád uvěřím, že to byla některá z těch levicových, a českým nepokřtěncům to vůbec nevadí. Tyhle paradoxy mě baví, vzdáleně mi to připomnělo Karla IV. a jeho zakládání vinic od roku 1358. Kvůli pěstování hroznů a výrobě vína osvobodil vinohradníky na dvanáct let od desátků a navždy od daní. Karlovi se sice přezdívá Otec Vlasti, ale z dnešního pohledu to byl ekonomický nedouk a packal. Představte si, kde mohlo domácí vinařství dnes být, kdyby Karel IV. už tehdy zavedl spotřební daň z tichých vín! A když se vypisuju o paradoxech, tak podle historiků byly pražské vinice zničeny za husitských válek, vedených pod požadavkem laického přijímání pod obojí, čili podávání vína i laickým účastníkům mše svaté (=ne jen kněžím). Říká se, ze historie je učitelka, ale rozhodně to není utěšitelka…

Záminkou pro nesouvislý úvod byla dvě supermarketová vína, o kterých jsem tady už několikrát psal. Prostě jsem si po hektickém týdnu chtěl orazit a zajel do sámošky pro typické supermarketové Vermentino. Přitom jsem objevil ve slevě Franciacortu od Berlucchi. Za 10,90 Euro, nekupte to!

CalaForte Vermentino IGT Toscana 2023, Frescobaldi
Už dvakrát jsem se tady zmiňoval o CalaForte 2022 a tentokrát mě zvědavost vyhnala pro nový ročník. V COOPu za osm EURO, ale na podzim byla 2022 občas za čtyři. Ve skleničce je světlá slámově žlutá barva s teplým (načervenalým) odstínem, na nose je málo až středně intenzivní zralé ovoce, těžko identifikovatelná směs žlutých plodů. V chuti je to dobře vyvážené, lehké, s málo výraznou kyselinou (to píšu především jako Seveřan zvyklý na mnohem výraznější kyseliny, ve skutečnosti není důvod ke stížnostem), svěží lehký projev, zralé žluté ovoce a lehký minerální či kořenitý závěr. 12% alkoholu a ideální určení je jasné, aperitiv do teplého dne. Není důvod se z toho posadit na zadek, ale je to řemeslně perfektně udělané jako limonáda s lehkým alkoholem.

Franciacorta Cuvée Imperiale Brut, Berlucchi
Tohle je možná nejrozšířenější italský supermarketový sekt, když nepočítám Prosecco Mionetto. A s poukazem na často zmiňovaný fakt, že italské supermarkety mají lokální nákup (= složení sortimentu se může hodně měnit dům od domu, není to jako v Čechách) a že většinu zkušeností jsem získal v Toskánsku. Bůhví, co se prodává a pije v Laziu? Ale když jsem teď několik týdnů v COOPu neviděl Berlucchiho bubliny, bylo mi to hodně divný. A nejednou hop, uprostřed rostoucích cen jsou zpátky za 10,90 E (sleva, ale my Italové všichni máme zákaznickou kartu COOPu a CONADu).

Je to zapeklité víno, ale nejspíš z něj dělá zapeklitou záležitost jen český dovozce, který ho prodává v kategorii 800 kaček. Takže si do vína při prvním ochutnání promítnete kdeco a snadno uvěříte ve vyšší moc. Podobně Sigmund Freud léčil hysterky a neskrýval, že významnou součástí léčby jsou vysoké poplatky za terapii :-) Ve chvíli, kdy zjistíte, že běžná cena je kolem třinácti EURO a víno je k dostání v obou největších maloobchodních řetězcích, se hra úplně změní. Zkušený Ital vyčká na chvíli, kdy sámoška nasadí 25% slevu, koupí krabici a degustuje při příležitostech odpovídajících nákupní ceně. Odpoledne u bazénu, večer po výletě na kole, v neděli před obědem.

Abych jednou napsal něco nového a objevného, tak… Cuvée Imperiale má vynikající ambaláž. Vizuálně je odvozená od šampaňských, ale je osobitá, výrazná, nápadná, má úroveň. Jasně zařazuje víno do nejvyšší kategorie. Ve skleničce je vyšší, výrazná žlutá barva s bouřlivým počátečním perlením. Na nose zralejší žluté ovoce, plnější projev, ale bez výrazných šampaňských oxidativních aromat. V chuti zase plnější, s výrazně zralým ovocným projevem, pocitově klasická směs Chardonnay a Pinotu Noir, středně dlouhé, precizně udělané, s téměř komplexním projevem (jen se slabší kyselinou, viz výše, Seveřan) a klasickým lehoučkým kořenitým závěrem. 12,5% alkoholu, takže plnější, ale žádná kláda. Už několikrát jsem tady psal, že jsem otevřel láhev na uklidnění po 1200 kilometrech za volantem, večer po dojezdu do Itálie. A už je to tady zase, za 10,90 jsem koupil dvě lahve. Ta druhá na mě bude čekat v chladničce, až odvezu nové bedýnky s Vino Nobile di Montepulciano do Čech, rozešlu je zájemcům a vrátím se zpátky do etruských Benátek.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Dokaž, že jsi člověk! *