Úvodem musím popřít skoro všechno, co jsem tady před dvěma týdny napsal o Franciacortě Brut od Berlucchi, protože se ukázalo, že víno dělá příležitost. V různých souvislostech jsem se té myšlence bránil, ale teď se to projevilo. Předchozí poznámky o Berlucchiho sektu jsem psal v Toskánsku večer před odjezdem do Čech. Byl jsem sice v klidu, odpočatý, ale smutný, že mi končí pobyt a čeká mě namáhavá a otravná cesta do Čech. Druhou lahev jsem otevřel o dva týdny později, už zase zpátky v Toskánsku. Zničený patnácti hodinami za volantem – na Brenneru sněžilo, pod Brennerem práce na silnici, cestou přeháňky, bouřka, a dojezd za slunečných 22°. Byl jsem úplně vyřízený, ale je to únava, při které neusnu. Otevřel jsem sekt a byla to lahoda. Pamatoval jsem si ještě původní hodnocení „za dvanáct EURO super, ale za víc těžko“ a vrtěl jsem hlavou. Kyselina byla senzační, projev komplexní, krásný minerální závěr.
Seriózní hodnocení vína předpokládá, že hodnotitel je v dobré fyzické formě a příjemném duševním rozpoložení, ne že patnáct hodin řídil kufsteinským peklem, vánicí na Brenneru a horkem v pádské rovině. Přesto mám pocit, že moje druhé hodnocení je blíž objektivnímu popisu než původní. A kdo si dá Berlucchiho sekt po pěší procházce po toskánských kopcích, výletě na kole nebo zdravém atletickém výkonu, ten udělá dobře…
Abych furt nenudil jen popisy vína, přidám i zprávy z přírody. Na fotce je kvetoucí citroník. Zajímavé je, že na druhé straně stromu (bohužel na té uvnitř zahrady, kam jsem z ulice nedosáhl) byly ještě nesklizené citrony z loňska. Na teplou zimu nadávaly zelené ještěrky (Lacerta viridis) na zahradě, vůbec se v zimě nevyspaly. Žádná hibernace, v prosinci, v lednu i v únoru lítaly jako blesk, kdykoli jsem zadupal na dvorku před domem. (Ze slovenských zprávy víte, co dělají nevyspalí medvědi.)
Hydra Vernaccia di San Gimignano DOCG 2023, Il Palagione
Dvě Vernaccie z Il Palagione se pro mě v posledních pokovidových letech dostaly do absolutní místní špičky. Před dvěma roky jsem měl štěstí na soukromou degustaci s Giorgiem Comottim a jeho základní Vernaccii mám od té doby na wish-listu. V pátek jsem měl štěstí a koupil ve vinotéce nový ročník. A mají to dobrý!
Základní Vernaccia je kvašená i školená v nerezovém tanku a lahvovaná poměrně brzy. V březnu ji v SanGi ještě neměli, na začátku dubna ano. Letos se Consorzio di Vernaccia neúčastnilo toskánské Anteprimy a rozhodlo se udělat vlastní program k uvedení nového ročníku až v květnu. Jedním z důvodů zřejmě byla snaha dát vínům větší čas a nelahvovat je tak brzo. Ve skleničce je světlá, středně plná citronově žlutá barva, na nose středně intenzivní květiny a žluté ovoce, svěží a středně zralá ovocná vůně. V chuti svěží a skoro křupavá kyselina, středně plné tělo (prostě na Vernaccii poměrně plné), svěží ovocný projev. Napsal bych lehké víno, ale etiketa uvádí poměrně vysokých 13,5% alkoholu, přesto je to pocitově téměř lehké pití. Hydra se projevem blíží tradiční představě tenké a lehké Vernaccie, přestože se v posledních letech v San Gimignanu prosazují i plnější vína. Má bio-certifikaci, ale přezíravě napíšu, že v San Gimignanu jsou pro vinaření tak dobré podmínky, že by chemii používal asi jen úplný trouba a jestli se výrobce nechá nebo nenechá certifikovat je mi jedno. Za mě 89 bodů / 100. Je to poměrně jednoduché lehké pití s plnějším ovocným tónem v těle. Baví mě lehkost a pitelnost jako původní tradiční vlastnosti Vernaccie a určitě si Hydru koupím znova, ale na devadesát bodů mi to tentokrát nevyšlo.