Dobrá zpráva je, že jsem využil pobytu v Itálii a vyprosil si degustační vzorky nových vín dvou piemontských vinařství, Tiziano Mazzoni (Ghemme) a Mauro Franchino (Gattinara). Bedýnkáři si vzpomenou, že jsem především pro vlastní potěšení udělal stou Skleničkovskou bedýnku právě z nich, přesněji z Mazzoniho vín. Oba jsou představiteli malých tradičních vinařských denominací, postavených na odrůdě Nebbiolo a obecně regionu kolem Novary, kterému se říká Alto Piemonte. Ten byl slavný v meziválečném období, po druhé světové jej převálcovalo Langhe (Barolo) a viniční výsadby v Alto Piemonte brutálně poklesly. Dnes znovu nacházejí své místo na slunci, alespoň mezi italskými vínomilci.  

Ta druhá zpráva je, že jsem v posledních měsících dopíjel poslední lahve Gattinary a Ghemme 2017 ze stých bedýnek a liboval si, jak se vína ohladila a jak se právě teď dají krásně pít, jenže už jich mám maličko. Tak jsem si napsal o nové vzorky, protože co kdyby… Jako první šla (šel?) pod vývrtku Iris od Mazzoniho.

Iris Vino Bianco NV, Tizziano Mazzoni
NV znamená bez udání ročníku. Nepodařilo se mi zjistit, zda to je směs různých ročníků nebo jen marketingový tah, který má zdůraznit, že to je rustikální víno na běžné všednodenní pití a konzumment by v tom neměl hledat žádné další záhady – ale to už předbíhám konečné hodnocení. Matně si vzpomínám na vysvětlení, že odrůda Erbaluce z Ghemme nemůže být zaříděná jako DOC, jen jako stolní víno, takže možná je neudaný ročník jen protestem proti denominačním předpisům. Je to čisté Erbaluce, autochtonní piemontská odrůda. Půldenní macerace slupek, poté lisování a kvašení s chlazením. Šest měsíců v nerezovém tanku s mícháním jemných kalů. Už etiketa navozuje rustikální dojem, jako když dáte do vázy v kuchyni kosatce ze zahrádky a vedle vázy postavíte lahev bílého.

Ve skleničce je bledá slámově žlutá barva, na nose středně + plná vůně rozkvetlé louky a málo zralého žlutého ovoce, tenhle ročník je (podle srovnání s tři roky starými poznámkami) intenzivnější, zralejší a harmoničtější, než v roce 2021. V chuti je víno úplně suché, s výraznou kyselinou, málo plné až tenké, s herbálním tělem doplněným lehkým kořením, citrusy a čerstvými letními jablky. Svěží, živé, trochu sevřené, marně jsem hledal oxidativní projevy, na které jsem si matně vzpomínal z dřívějška. Minerální závěr v pěkném akordu s výraznou kyselinou, 12,5% alkoholu. Před čtyřmi roky jsem psal, že víno zrálo ve velkém sudu a tomu odpovídaly i lehké oxidativní projevy. Letos jsem našel na webu vinařství jen zmínku o nerezovém tanku a ve víně (zatím) nic oxidativního, takže pravděpodobně došlo ke změně technologického postupu.

Zápory: je to jednoduché chlastací víno s rustikálním projevem, hledat v něm jemné nuance, rafinovanost a sofistikovanější harmonie vyžaduje pozornost a námahu. Přednosti: je to jednoduché víno na každodenní pití s rustikálním projevem, zajímavost mu dodává i exotická a už-skoro-zapomenutá odrůda Erbaluce. S trochou soustředění se v něm najdou zajímavé detaily a pozvolný vývoj ve skleničce, kdy je úvodní jednoduchý herbální dojem nahrazován ovocem, slaností, souhrou kyselin a minerality. Ve stobodovce by to žádná žeň nebyla, ale mně to takhle baví, včetně aktuálního spíš reduktivního projevu (v září 2021 jsem to popisoval víc jako rovnováhu mezi redukcí a oxidací). A když píšu o Mazzonim jako o obnoviteli slávy málem zapomenutého piemontského regionu s rustikálním Nebbiolem, tak Iris se k němu hodí rozhodně víc než Chardonnay nebo Cortese.