Udělal jsem si výlet do Ghemme a Gattinary, navštívil Franchina a Mazzoniho, a přivezl slíbená vína z Alto Piemonte. Možná bych za slunečného počasí měl lepší dojem z krajiny, ale se zataženou oblohou byl rozdíl mezi blahobytným Toskánskem a chudším Alto Piemonte nápadný. Úvodní samožerská fotka je z degustační místnosti či kanceláře vinařství Mazzoni. Fotku jsem vymyslel ještě v Toskánsku, když jsem plánoval cestu. Na Google Maps jsem zjistil, že Mazzoni má v kanceláři pověšený diplom Premium Gold z Prague Wine Trophy 2022. Bylo to za Ghemme 2017 a se zvětšením se dá rozluštit, že jsem víno přihlašoval já jako sklenicka.com. Bylo jasné, že tam musím zajet a tuhle fotku udělat :-)
Giles Mazzoni mě provedl sklepem, ale největší dojem na mě udělal malý dřevěný bar s posezením na dvoře. Hned za zdí je totiž zvonice kostela a když na věži odbily tři hodiny, byly to rány jako hrom. Pro společnost, která by se bavila létě v baru a zapomněla na čas to musí být velký zážitek.
Na následné degustaci se mi moc líbila Barbera Elia a Ghemme Ai Liveli 2019. To jsem v bedýnkách ani nenabízel, protože bylo o dost dražší než základní Ghemme, ale bylo dokonalé a dokonce mělo pouhých 13% alkoholu. Doma jsem jako první otevřel Mazzoniho základní víno Il Querceto. To jsem vzal jako náhradu, když mi Mazzoni škrtl vyprodanou Vespolinu, a nikdy předtím jsem je neochutnal.
Il Querceto Vino Rosso, Tiziano Mazzoni
Ročník neuveden, zřejmě s ohledem na denominační předpisy. „Modré odrůdy z našich kopců,“ říká leták a já si domýšlím, že to je směs odrůd včetně těch, které denominace Colline Novaresi nezná. Ve skleničce je pěkná temně rudá barva s fialovými odlesky, na nose mix ovoce, fialek a na základní víno důrazný projev sudu, až lehce do těkavek. Vlastně to není velké překvapení, prototože název znamená „Dubový les.“ V chuti úplně suché, hladké, mix červeného ovoce a jemných prachových taninů. Nezvyklé složení odrůd včetně toho, co jsem popisoval výš jako náznak těkavek – dost to připomíná mladý Portugal. 12,5% alkoholu. Při první degustaci hned po otevření byly hrubé taniny a drsnější projev, po pěti hodinách v otevřené lahvi je to harmonické jednoduché víno na běžné pití, které některými projevy připomíná Moravu.
Elia Vino Rosso, Tiziano Mazzoni
Čistá Barbera, ale jak už jsem tady několikrát psal, Barbera nemá v místních denominacích místo, takže je deklarovaná jen jako stolní víno bez uvedení ročníku. Morénové a jílovité vinice, vysazené v roce 2013. Hrozny se lisují už po týdenní maceraci, přesto má víno temně rudou barvu s fialovým odstínem. Na nose jsou hlavně třešně, v chuti je víno lehké, jemné, třešňovo-višňově ovocné, hladké, středně plné, krásně pitelné. 13,5% alkoholu, ale podle lehkého projevu jsem hádal míň. Očividně bylo v sudu, je ohlazené mikrooxidací, ale zřejmě to byl nevypalovaný větší sud. První ochutnání bylo jako dokonalý protiklad Querceta: kde je Querceto důrazné, tam je Elia jemná, vliv sudu je u obou vín opačný. Nic proti Quercetu, ale Elia byla láska od prvního ochutnání. Querceto se dekantací zjemnilo a zharmonizovalo, Elia si stále drží delikátně třešňový projev a lehkost.