Alsaský Crémant a francký Schwarzriesling


Když začnu tím, že jsem byl v Eguisheimu u Wolfbergera poprvé v roce 2006, tak to bude vypadat jako vytahování, ale je to pravda. Na druhou stranu, po osmnácti letech už lesk některých velkých alsaských družstev bledne a budoucnost už není, co bývala. Nicméně Eguisheim je krásné město a stojí za návštěvu, a degustační hala Wolfbergera na kraji Eguisheimu byla velkolepá. Wolfberger dělá hodně Crémantů (=sektů s druhotným kvašením v lahvi) a dodnes si pamatuju, že místní číšnice doporučovala sekt z Pinotu Gris jako nejlepší volbu. Dnešní suchý Crémant je zřejmě směs více odrůd a googlovat se mi nechce. Většinou se v Alsasku dělá směs z Pinotu Blanc, Auxerrois a Chardonnay, a dolaďuje se dalšími odrůdami. To nejlepší na dnešním výběru je původ v německém Kauflandu a cena 11 EURO. No nekupte to, žejo. Pak nemají být Němci bohatí, když mají tak dobrý a cenově výhodný výběr vín!  Číst dál

Dvakrát Franky, ryzlink a levné sylvánské


Jestli moje degustační poznámky z minulého týdne vykazovaly zvýšenou míru nejistoty, mlživosti či neurčitosti, mohly za to vysoké teploty. Někdy se mi zdálo, že v teplotách 35+ víno chutná jinak, než by mělo, a zároveň nebylo jasné, proč nebo jak to doopravdy je :-) Martin Dindoš jednou mluvil o tom, jak pořádal milionářskou degustaci moselských ryzlinků na karibském ostrově… a ve vedru se hranice suchý / polosuchý / polosladký atd posunula úplně jinam, než jak ta vína znal. Včera jsem víno vypustil a popíjel Campari Spritz chlazený kromě ledu i mraženým mangem. Prostě dělám co můžu, chladím (se) na plný výkon.   Číst dál

Následky horka II a dvě bílá od Hofmanna

S radostnou úlevou oznamuju, že jsem dnes přežil šestihodinový rozvoz vína v Praze. Úvodní věta vypadá jako špatný překlad z angličtiny :-) nechci marnit zbytky energie nad politikou, ale jeden moment si budu dlouho pamatovat. Bylo 39 stupňů a tříproudá silnice u křižovatky na Balabence byla stažená do jednoho pruhu, dvě orientační cedule nad silnicí přeškrtané velkým X oranžovou lepicí páskou. Auto se v tom horku přehřívalo a zkušený řidič ví, že v takovém případě musí stáhnout okénka a pustit topení na MAX, aby se všechno přebytečné teplo z motoru odvedlo do kabiny. Míjel jsem přitom pruhy vyhrazené cyklistům (cyklistu v Praze prakticky nevidíte) i všelijaké falické symboly na asfaltu omezující automobilisty a pobaveně vzpomínal na politické strany, které mají v programu podporu cyklistiky, omezení automobilů ve městech nebo naopak jejich podporu. Ale nakonec to vždycky skončí dopravními kolapsy, rozfofrovaným rozpočtem a nově i spolustraníky, kteří ve chvíli, kdy jejich strana propadá v průzkumech volitelnosti, přijdou s inovativní myšlenkou omezení prodeje alkoholu. Fakt nechci zabrušovat do politiky, ale některé věci by se měly uzákonit v Ústavě podobně jako Vyrovnaný Rozpočet: na automobilismus a prodej alkoholu nesahat!   Číst dál

SKB 125, Weingut Hofmann, Röttingen, Franky

Nová francká bedýnka přišla na svět skoro tajně. Na blogu jsem ji nevyhlašoval, protože jsem se bál malého zájmu a počítal s tím, že ji zruším. Rozeslal jsem nabídku pravidelným i nepravidelným bedýnkářům jako newsletter a za pět dní se sešlo dost objednávek, aby mi to zaplatilo benzin. Domluva s Jürgenem Hofmannem byla rychlá, obratem mi napsal, že si víno můžu vyzvednout kdykoli a já jsem jel. Bylo vedro, tak jsem si k tomu už nic dalšího nepřidával a na otočku jsem přivezl víno. V úterý jsem rozeslal víno mimopražským, ve středu a dál budu rozvážet v Praze. Abych měl na webu nějaký odkaz a vzpomínku, zkopíruju sem základní informace:   Číst dál

Melancholické dojmy, následky horka

Nic nového, jen jsem měl včera schůzku, na kterou jsem se musel formálně obléct (=žádné kraťasy a tričko) a cestou zpátky mě opustilo auto. Naštěstí se to stalo pár kilometrů od baráku a ne třeba v Itálii hned za mostem přes Pád. To už se taky stalo před dvěma roky v srpnu (úvodní fotka). Tehdy jsem si myslel, že o tom napíšu srdcervoucí text na blog, ale následné pizzy, krajiny a umbrijské pamětihodnosti to úplně překryly. Brzy po poledni, čtyřicet stupňů, volal jsem asistenční službu z povinného ručení :-) Řekli mi, že seženou odtah k nejbližšímu servisu (mám samozřejmě to nejlevnější pojištění, nevozí mě cestovka Masters of Wine) a že to bude trvat asi pět hodin. V tom nesnesitelném vedru jsem se vydal k nejbližšímu sjezdu z dálnice. Po sto metrech jsem se vrátil zpátky k autu a vzal si lahev Mattonky, protože mi bylo jasné, že těch 500 metrů k dálničnímu nájezdu bez vody nedojdu…   Číst dál

Alsaský Pinot Noir od Fallera

Le Loup Noir 2018 Alsace Pinot Noir, Domaine Léon Faller
Černý vlk býval můj oblíbený francouzský comics, součást časopisu Pif, ale víno odkazuje spíš na starý název vinařství Maison du Loup čili Wolfhaus. Barikovaný Pinot Noir s vysokým alkoholem (14%). Vinařství je v Itterswilleru, vesničce s 240 obyvateli na severu Alsaska. Je to taková klasika, ve vinicích bio-hospodaření a ve vinařství dva apartmány k pronajmutí turistům, vína nejsou úplně laciná (v provnání s některými jinými alsaskými výrobci), ale taky to není žádná pálka.

Číst dál

Alsaské Toffifee, Pinot Gris z Heiligensteinu

Alsasko je levné! Dnes o jednom Pinotu ze záhadného Heiligensteinu. To je na alsaském severu, mezi Obernai a Barrem, jenom co byste kamenem dohodili ze Štrasburku. Vinařství Dock je u nás málo známé, od roku 1980 ho vede Christian Dock – od té doby víno sami lahvují, ale víno dělal už jeho otec. Poznámka o záhadném Heiligensteinu patří odrůdě Klevener de Heilignestein, která nápadně porušuje poučku o pouhých sedmi alsaských odrůdách. Takže hajligenštajnský Dock samozřejmě pěstuje i Savagnin rosé alias Klevener de Heiligenstein. Při podrobnějším zkoumání zjistíte, že poučku porušuje mnohem víc odrůd (jednou jsem se o tom rozepsal tady), ale Klevener je asi nenápadnější: většinou se plete s Gewurtztraminerem, ale teď bych do toho už víc nezabrušoval.

Pinot Gris Fût de Chene 2021, Domaine Dock   Číst dál

Základní Frankovka z rakouského Burgenlandu

Rád bych dnes uzavřel špatné období, ale jedna lahev rakouské Frankovky na to asi nebude stačit. Před týdnem mi odešel notebook i s degustačními poznámkami a nezálohovanou prací za dva měsíce. Měl jsem ho teprve tři měsíce a myslel jsem si, že obnova hesel, software atd bude hračka, protože jsem to všechno dělal nedávno, ale kombinace notebooku HP a Windows 11 se ukázala jako pekelný trest. Tiskárnu Xerox jsem nenainstaloval ani po třech hodinách a výsledkem celé operace jsou jen mé pochybnosti, zda jsem ještě dost flexibilní, abych obstál v rychle se měnícím světě. Některé věci se naštěstí nemění, například bílé víno, červené víno a nulová sazba spotřební daně na tichá vína.

Blaufrankisch 2020, Umathum   Číst dál

Dva vlašáky od Peřiny


Včera jsem měl pocit, že by nebylo dobré míchat proklínání Celní správy s poznámkami o víně splňujícím (téměř) všechny předpoklady, abych o něm napsal, že je ikonické. Vlašák, Pálava, Peřina, jak se to rýmuje? Jen cena nesplňuje předpoklady, koupil jsem levně, cca 192 kaček. Předbíhám poznámky, ale kdyby tohle víno stálo tři stovky, neřekl bych ani ň. Číst dál

Tři Grácie, třikrát Vernaccia

Jestli nějaký vinařský region může být příkladem toho, jak za deset let udělat velký pokrok v kvalitě, tak je to San Gimignano. Vernaccia di San Gimignano byla odedávna vzorovým příkladem propojení marketingu s místem původu, tedy využití terroir(u) k propagaci a prodeji, ale v posledních letech se podobným příkladem úspěchu stalo zvyšování kvality Vernaccie. Samozřejmě je za tím snaha zvýšit ceny, Consorzio di Vernaccia k tomu využilo sedmisté výročí uvedení Danteho Komedie (1321), kde Dante opěvoval Vernaccii. Víno se tím vzdálilo běžnému českému zákazníkovi, který za málo známou toskánskou odrůdu nebude ochotný zaplatit 400 a víc kaček, ale podle mých degustačních zkušeností vína deseti nejlepších vinařství za ty peníze stojí.   Číst dál