Vychválit do nebes víno od konkurence je těžká věc, ale tentokrát to bylo jasné od prvního napití. Základní Nebbiolo z Valtelliny, nerezovka s 12,5% alkoholu, čistota a dokonalá radost. Kdyby to takhle šlo celý rok, bylo by to super!
Nebbiolo 2020 Alpi Retiche IGT, Aldo Rainoldi
Pokračování textu
Frankovka 2020 zemské, Springer
Klasickou springerovskou ambaláž musím pochválit. V zájmu úplné nestrannosti upozorňuju, že grafik vybral na etiketu podobné barvy, jako pan Sklenička na blog. Ostatně jsou to osvědčené barvy, které zdobí čínské restaurace po celém světě! Pokračování textu
Když teď noc trvá šestnáct hodin a těch zbývajících osm taky není žádná sláva, napadá mě, že česká zima je jednou z vyjímek Boží vševědoucnosti: copak by Bůh nedal lidem zimní spánek, když ho dal medvědům, jezevcům i ježkům? Dával jsem si pozor, abych v srpnu v Umbrii nenadával na čtyřicetistupňové teploty už v jedenáct dopoledne, proto teď můžu bez výčitek svědomí vychutnávat dvě umbrijská vína. Ve skutečnosti mi byla srpnová vedra docela příjemná, zlých bylo jen šestnáct hodin za volantem cestou zpátky. Zabíjel jsem ten dlouhý čas analýzou známého čtyřverší Roberta Gravese o úzkém moři Smrti a po nějakých čtyřiceti letech jsem konečně vyluštil smysl. Pokračování textu
Úvodní prosincová fotka Val di Cecina je z Facebooku Stefana Bertiho, jednoho z mých toskánských domácích. Rodina provozuje agriturismo u Ponteginori a já jsem u nich během let strávil asi dva měsíce. Dvakrát s malými dětmi a potom v červnu 2021, hned jak padla kovidová omezení. Na všechny pobyty mám srdcervoucí vzpomínky: napřed na všechny drobné zábavy s dětma, z loňska na nevýslovnou úlevu po pádu kovidových restrikcí. Když si doma otevřu lahev vína, které mám nějak spojené s cestami po Val di Cecina, vybavím si řádění s dětma v čečinském akvaparku i večerní výhledy do údolí říčky Ceciny. Pokračování textu
Šťastné vánoční svátky a všechno nejlepší do nového rolu 2023 všem!
Začnu provozním hlášením: ještě jsem s blogem neskončil, jen se navršily všemožné překážky. První prosincový týden jsem po návratu z Itálie rozesílal a rozvážel víno, resty za listopadovou přestávku se nahromadily. Druhý týden mě skolila neznámá potravinová otrava a byl jsem pět dní bez jídla. Podezření ukazuje na krémovou brokolicovou polívku. Začnu nový život bez zrádné zeleniny, jen s masem! Spolu s tím jsem úplně abstinoval. Teď v Adventu to taky nebudu přehánět s novými víny, kolem Vánoc jsem vždycky dopíjel vína, která jsem si celý rok schovával a občas i zapíral bedýnkářům – opozdilcům. Každé Vánoce to tak je.
Když si odpoledne uděláte dvouhodinovou procházku po toskánském přístavu i nedalekých plážích, k večeři si zajedete do přístavu pro pizzu a otevřete si k tomu lahev vína, je snadné podlehnout pocitu, že už vínu rozumíte… ke korekci správným směrem stačí málo, někdy jen úvodní pátrání po výrobci vína. Víno je kampánské Greco di Tufo 2021 DOCG, což se mi v poslední době extrémně osvědčilo u dvou špičkových kampánských vinařství. Tohle Greco bylo ve stejném regálu a za stejnou cenu (pod 8 EURO). Ale výrobce jsem v ročence nenašel (což samo o sobě není žádný problém) a na zadní etiketě našel údaj, že víno bylo plněno v XYZ anonymní plnírně lahví (což je samo o sobě obří problém jako Kilimandžáro uprostřed polabské nížiny). Prostě opatrnosti není nikdy dost, koupil jsem v supermarketu „privátní značku“ jako úplný trouba. Ani to ale ještě nemusí být úplně špatné. Pokračování textu
Suchý sekt z Chardonnay, 7,90 EURO v supermarketu. Původně jsem chtěl ocitovat Ferdu Mravence: Nebuď smutný, to se stává. Pokaždé se nevyhrává! ale na konci lahve si myslím, že za to vlastně vůbec není špatné. Koupit za necelé dvě stovky klasicky kvašený sekt (= s druhotným kvašením v lahvi) a odsoudit ho by vyžadovalo fakt špatné víno, a to Angelo Grigolli určitě není. Pokračování textu
Čistě početně mi to nevychází. Devatenáctého listopadu v Toskánsku jsem měl večer stále ještě vypnuté topení, přestože bylo zataženo s deštěm a teploty do 14 stupňů. Ťukám do notebooku ve svetru, ale v pohodě. Termostat ukazuje 19,2 až 19,6 stupně. Ve slunečných dnech (21 odpoledne a 11 v noci) jsem si to vysvětloval barákem. Je vystavený na jih a na západ, takže ho vytápí slunce. Ráno bývá chladno, ale snesitelně. Každý rozumí tomu, že skladba nákupu potravin v supermarketu je v Itálii jiná než v Čechách, ale je to jiné i pokud jde o vodu, plyn a elektřinu :-) (Úvodní fotka je jen ilustrativní, Casale Marittimo.)
Pokračování textu
Ve čtvrtek se v Toskánsku po několika dnech udělalo hezky a do Pisy to mám jen kousek. Nebudu otravovat se šikmou věží v Pise, Piazza dei Miracoli je jedním z obrazových symbolů Itálie a tak to zná každej. Ve skutečnosti mě v Pise uchvátilo něco jiného. Pokračování textu
Chianti Classico 2020 DOCG, Rocca delle Macie
Hledal jsem v hypermarketu nějaké červené a tohle vypadalo jako dobrá volba. Především má (jenom!) 13,5% alkoholu (všechny Morellina měly o bod víc). COOP zavedl „privátní značku,“ nechává si vína od známých velkovýrobců polepit vlastní etiketou. V regálu je Chianti Classico za příjemnou cenu, těsně pod deset EURO. Výrobce odprodá produkci, na kterou nemá objednávky a všichni budou spokojení. Tentokrát to nebylo tak jednoduché, ale nakonec se spokojenost dostavila. Pokračování textu
Před dvanácti lety vysadili Panizzi burgundské sazenice Pinotu Noir na vápenitých, leč horkem sužovaných vinicích San Gimignana. Podle komentáře z vinařství byly výsledky výborné, hrozny nádherně fenolicky dozrávaly a dávaly vynikající vína s krásným ovocem a s jedinou chybičkou. Pinot měl 15% alkoholu. Pokračování textu