Před dvěma roky jsem podobný text psal v euforii, protože jsem v roce 2015 sjezdil Německo, Itálii i Francii. Letos jsem tradiční bilanční články odkládal, v paměti mám rok 2017 zapsaný jako otravný. Ale snad i na 2017 najdu něco dobrého :-)
V lednu jsem už tradičně přivezl bedýnku vín z Beaujolais, ale s opakováním klesá přitažlivost i zájem účastníků (takže letos v lednu Beaujolais vynechám). Už počtvrté jsem pozval do Prahy Stefana Erbese z moselského Ürzigu. Udělali jsme spolu degustační večeři v dejvickém Argumentu a Galadegustaci soutěže Prague Wine Trophy v Jaltě. Na fotce jsme se Stefanem ráno před Jaltou. Letos přijede zase, jen večeři uděláme v komornějším prostředí s výběrem japonských sushi. Rieslingy od moselského vinaře a sushi od japonského kuchaře. Tak!
V únoru je to jasné. Sice jsem byl v Burgundsku a přivezl plné auto Pinotů z Maranges, ale o Burgundsku platí totéž co jsem napsal o Beaujolais a opakování témat. Největším zážitkem února (a možná celého roku!) byl stokilometrový odskok z Burgundska do Morgonu v Beaujolais a návštěva Mee Godard. Na webu a v ročenkách jsem četl o raketovém nástupu nové vinařky ke slávě a degustace předčila očekávání. Viděl jsem budoucnost Beaujolais!
V březnu připomenu degustaci moselských ryzlinků, kterou jsem udělal v krásných prostorách litoměřického hradu. Už jsem pár degustací odvedl a nemívám předem trému. Tenkrát jsem docela zpanikařil, když do sálu přišel první návštěvník. František Kupsa je dnes známý jako vinař, ale má za sebou léta šlechtění vinné révy. Když představujete Moselu, těžko se vyhnete výkladu o pravokořenných vinicích. Před konzumenty, kteří slyší o pravokořenných vinicích a amerických podnožích poprvé ode mě, vůbec nemívám trému, ale Čechách a na Moravě je možná deset lidí, kteří to znají přesně, a to jsou šlechtitelé. Když jsem se ve výkladu dostal za pravokořenné výsadby na Mosele, spadl ze mě velký kámen.
V dubnu jsem se vykopal na pracovní cestu do Itálie. Chtěl jsem navštívit několik nových vinařství v San Gimignanu (splněno) a najít nového dodavatele Trebbiana Spoletina (splněno). Omlouvám se všem, komu se zdá moje vášeň pro San Gimi přehnaná. Vernaccia není velká odrůda ani v italských měřítkách a moje nadšení pro ni neodpovídá jejímu významu. Přesto jsem po sobě četl starší články na blogu a vidím, že to je ve mně odedávna jako v koze mlíko. Na fotce je Alessio Iogi z asi nejvýš hodnoceneho místního vinařství Colombaio di Santa Chiara, ale já jsem si nakonec přivezl docela netypickou Vernacciu z Podere Canneta.
Byl první máj, byl lásky čas… květen je dokonalá ukázka toho, o čem jsem psal v úvodu. Že rok 2017 nestál za nic. Když pominu jednotlivá vína, tak nenajdu žádnou událost, o které bych se mohl rozepsat nebo aspoň zavzpomínat. Proto ta fotka Ginestry z dubna. Když jedete stovkou po silnici kolem keřů Ginestry v červenci, tu vůni ucítíte. Jsou v ní nejlepší aromata z Chianti Classico. Když Ginestry vykvetly dva dny poté, co jsem v dubnu přijel do Toskánska, je to jen náhoda? Nemyslím si :)
Červen bych mohl shrnout stejně jako květen, stálo to za prd. Ale Ginestru jsem tady už dal a abych nebyl negativní, vzpomenu jednu degustaci, která přinesla jistou naději. Žofinská Italian Wine Emotion představila několik zajímavých malých vinařství z východní části střední Itálie. Baví mě Abbruzzo, Marché, Molise a Lazio. Líbí se mi tamní bílá vína, ale kdybych tam mohl strávit týden, třeba bych si zvykl i na těžká červená z Montepulciano d’Abbruzzo. Se uvidí…
Červenec je jasný. Vyprodal jsem moselské ryzlinky od Erbese a musel jsem zajet na otočku do Ürzigu pro zásoby. Termínově se to strefilo do dne, kdy ráno postřikovali vinici Erdener Treppchen (takže jsem konečně viděl legendární vrtulník s kazašským pilotem v akci!) a hned poté přijela delegace bílovických vinařů na degustaci. Když Stefan Erbes viděl skupinové soustředění věnované vínu, přidal do degustace Erdenského Preláta. Pomáhal jsem ve skladu balit objednávky, takže jsem prošvihl obřad pasování Stefana na člena Cechu bílovických vinařů, ale závěrečnou píseň jsem stihl zaznamenat na mobil. Často říkám, že víno není jen 11 až 15 procent alkoholu, ale hlavně kultura, historie, lidi a vztahy, tak tady to máte. Enjoy!
V srpnu budu držet basu se svoji čtrnáctiletou dcerou. Ukázal jsem jí Benátky, aby líp odolávala nástrahám puberty, ale ona sama hodnotila výš to, že jsme na konci srpna za pár dní sjeli na Vydře Lužnici a Vltavu. S ohledem na vyšší věk zadáka vždycky jen horní úsek, kde to teče a nemusí se moc pádlovat. Rád se ještě někdy do Benátek podívám s dámou přiměřeného věku, ale letos v srpnu volím české řeky, i přes šílené jídlo v kempech a předražené pivo. Jinak základní poznatek z Benátek: Prosecco jen do 5 EUR za lahev aneb 2,50 EUR ve čtvrtlitrové karafě v restauraci. Cokoli nad to je jen zlatá klika do koupelny.
V září jsem sbíral houby (ještě mám plnej mrazák!) a francké Silvanery. V duchu jsem se na Sylvány chystal už dlouho (blog je mi svědkem!) a teď to přišlo tak nějak z nouze, z nezbytí. Franky jsou blízko, na jedno přespání v hotelu jsem udělal čtyři návštěvy vinařství s degustacemi. Díky rešerším a výběru cílů se prakticky všechny návštěvy strefily do toho, co mě baví. Escherndorf mě uhranul, ale nakonec jsem přivezl víno od v žebříčcích nejníž hodnocených röttingenských Hofmannů. Jejich kabinetní Silvaner 2016 jsem právě o Vánocích dopil a doufám, že ho docenili aspoň účastníci bedýnek. Někteří tradiční účastníci bedýnek měli problém s cenou Sylvánského (440 kaček bych za Sylván nikdy nedal, míněno Hofmannovo Spatlese). Jestli v příštím roce přivezu famózní Sylvány z Eschernorfu, nejlepší budou stát přes 500. A podle mého názoru za to stojí :-) Kdyby v mém vzpomínání na rok 2017 mělo něco konkurovat únorové návštěvě Mee Godard, tak jsou to Franky.
V říjnu je to jednoduché, vysvětlím to snadno. V červnu 2012 jsem na pozvání letěl do italské Perugie degustovat místní vína. Exportní společnost Enoteca Nederland tam zastupovala jedno lombardské vinařství… a já jsem propadl vínům dvou umbrijských vinařství Perticaia a Palazzone. Abych to zkrátil (Enoteca Nederland už tehdy zastupovala Tenutu di Gracciano, ale ta v Perugii ani nebyla…), vicepresidentka Enotecy se tam tehdy (asi, stejně jako já) seznámila s Perticaiou a Palazzone a brzy na to s nimi Enoteca začala obchodovat. Ještě tomu rozumíte? Když jsem v roce 2016 poprvé přivezl vína Giovanni Dubiniho (Palazzone), tak to byla čistá souběžnost a nemělo to nic společného s Holanďany, ale měl jsem v bedýnkách i jejich Torre Raone. Naopak Gracciano jsem nakoupil přímo z vinařství. Prostě jsme se potkávali a míjeli hodně často. Letos v záři mi napsal majitel Enoteky Nederland, že bysme se mohli sejít v Praze v Hiltonu na degustaci a pokecat. Po půlhodině klábosení o společných zájmech mě Patrick Dieterich upozornil na Jurgena Wagnera, exportního manažera katalánského Celler de Capcanes a poradil mi, ať se u něj zastavím, že by se mi to mohlo líbit. Přesně pět týdnů poté jsem v předsíni vyskládal paletu vín z Capcanes, jejich čtyři Garnache z různých půdních podloží byly pecka. Je to jednoduché – kdybych se v roce 2012 nepotkal v Perugii s vicepresidentkou Enoteky Nederland a o dva roky později jim nelezl do zelí s Tenutou di Gracciano a Palazzone, tak bych Jurgena Wagnera nejspíš minul. Pokud jde o gentlemanské chování lidí v obchodě s vínem, byl pro mě přístup pana Dietericha velkou lekcí.
V listopadu je to jednoduché, jel jsem do Toskánska. Byl jsem v Graccianu s Juliem Stracciou, ve Villa Travignoli s Giuseppem Busim, setkal se s Pietrem Majnonim z Fattrorie Majnoni Guicciardini, ale v listopadu není co řešit. Můj dubnový objev Stefano Grandi ze San Gimignana mi dal ochutnat (a poté nalahvoval dvanáct lahví) kalnou nefiltrovanou Vernacciu di San Gimignano 2017 z tanku. Ujížděl jsem na ní celý prosinec.
Prosinec? Jen bych se opakoval, nic zvláštního se nestalo. Ale když jsem v pátek před Vánocema napsal Stefanovi Grandi, že jsem jeho Vernacciu za tři týdny vyprodal, napsal mi neobchodnicky: To je dobrá zpráva. Budu myslet na všechny, kteří budou pít moje vína ve vaší krásné Praze o vánočních svátcích! Stefano je boží člověk, a jestli se mi rok 2017 nelíbil, slibuju, že se vynasnažím, aby rok 2018 byl lepší.
Jestli si taky chcete vylepšit rok 2018, připomínám dvě akce, o kterých jsem už psal: degustaci s moselským vinařem Stefanem Erbesem v Praze a šedesáté Komunitní bedýnky. Téma je tentokrát Chianti Rufina a Travignoli.