První fotky z cesty

BLOG P1310485 selfie na Clos de Beze

Dnes se budu opakovat a estéti mi to (zase) vyčtou. Tak do toho, první fotka je fousatá jako starý vtipy, ale ještě mě to neomrzelo. Prodám zahradní domek na samotě, dobrá lokalita. Bez vody a bez elektriky. Realitky nevolat!  

blog P1310488 cHAMBERTIN

A když už jsem v tom, tak ještě jeden obrázek ze stejného místa. Tady jsme se v roce 2005 fotili pod plechovým billboardem se stejným textem. Dnes se tady naparuje podstatně menší objekt, ale taky se snaží hrát na velkolepost. Tady začíná Chambertin. Mimochodem, podle legendy právě odtud přivezl Karel IV. do Čech sazenice Pinotu.

BLOG P1310445 Fixin Berthaut

První zastávka a modří už vědí. Sice rád jezdím za vínem mimo sezónu, když televize vypnou kamery a turisti se vrátí domů, ale má to i svoje nevýhody. Na dveřích degustační místnosti byla cedule „Dnes vyjímečně nejsme přítomni, v případě nutnosti volejte 380…“ To jsem poprvé vystoupil z auta. V následujících dvou hodinách jsem podobnou cedulku viděl ještě třikrát. Korunovala to prodavačka v Gevrey, která mi ve tři odpoledne nelítostně sdělila, že bagety už nejsou. Vyprodáno. Připadal jsem si jako ten kůň na vinici, když ho sedlák švihá bičem a křičí: Pas mangé, marché!

BLOG P1310443 fIXIN KŘIŽOVATKA

Tak ještě jedna fotka jen z auta na křižovatce. Po tisíci kilometrech na tachometru typické Burgundsko. Hurá!

První schůzku jsem měl v Gevrey s Michelem Guillardem. Spadl mi kámen ze srdce. Před dvěma lety v únoru vypadal zkroušeně až nemocně, v úterý v telefonu zněl o třicet let mladší, jako bych mluvil se synem. Ale byl to ten starý známý pan Guillard, při svém věku v báječné formě a jakoby o dvacet let omlazený. V dobré náladě a při chuti. A jeho Gevrey Chambertin Aux Corvées 2014 ze starých vinic podobně, ovocný, višňový, koncentrovaný a silný.

BLOG P1310452 trakař na pálení klestí

Ještě jednou stará omšelá burgundská klasika. Plechový barel navařený na trakař. Z burgundských polí se valí hustý dým, na teploměru sedm stupňů, zatažená obloha plná mraků. Přesto je v 18:00 v Beaune světlo a dobrá viditelnost, až jsem se divil. Jako správný Čech jsem hledal, kdo za to může a našel jsem smog. V Burgundsku není a v Praze je, proto ta blbá nálada a hnusný počasí doma.

K výčtu nových zkušeností bych měl dodat kontrolu celníků na poloprázdné dálnici. Ve Francii (myslím) stále platí vyjímečný stav po pařížských atentátech. Tři celníci mě odveleli na parkoviště a prohledali auto. Striktně, korektně a bez omluvy, ale taky bez pruzení a bez jakýchkoli osobních poznámek a bez žoviálnosti. Největší překvapení: vůbec si neřekli o doklady. Nezajímala je občanka nebo pas. Prolezli auto a zkoušeli i obklady v kufru, ale dokumenty nechtěli. Když sami usoudili, že nejsem terorista, odjeli. Vraťte mi moje české policajty, které zajímá jedině to, jestli nejsem v databázi hledaných osob! Matně si vzpomínám na jednu silniční kontrolu s městskou policií na Praze-Východ. To ještě neměli databázi osob a vozidel on-line v autě, tak se mě policajt výhrůžně zeptal: „Pane inženýre, a nehledá Vás státní?“ Vytřeštil jsem na něj oči a po chvíli jsem se zmohl na odpověď: „No kdyby jo, tak bych vám to snad nevykládal?“ Policajt si mě přeměřil pohledem od bot až k hlavě, pokýval hlavou, podal mi doklady a důrazně odpověděl: „To byste se divil! Jeďte!“ A bylo to.

BLOG P1310494 Beaujolais Blanc Terres Dorrees

Včera mě naštvalo, že ceny hotelů stouply po způsobu cen burgundských vín. Dnes jsem v (podle mě) nejlepší beaunské vinotéce zažil vstupní šok s cenami 40 až 60 EUR za zajímavá, ale poměrně zbytná vína. Nakonec jsem si udělal velkou radost, když jsem z nákupu odcházel s útratou 22 EUR za dvě (potenciálně skvělé) lahve. Ještě ve dveřích jsem přemýšlel, jestli si mám úsměv slečny pokladní vysvětlit jako pochvalu skvělého výběru nebo povzdechnutí nad tím, jak šetřím. Na fotce bílé Beaujolais 2015 od Jean-Paul Bruna. Podobné jsem tady vystavoval před rokem. Hodně světlé, podle vůně typická burgundská barikovaná Ch, v chuti jednoduché, ovocné, minerální a s dotykem kůže. Trochu moc jednoduché, ale jemné a čisté. Nerad dělám reklamu konkurentům, ale tohle je dobré: loňské bylo podle mých vzpomínek buď ještě lepší, nebo překvapivější. Druhý úlovek byl červený Chinon od Bernarda Baudryho z Loiry. Chtěl jsem si na večer koupit nějaký Sauvignon a moje oblíbená vinotéka měla skoro celý sortiment Baudryho. Někdy není tak špatné vracet se na stará známá místa a objevovat staré známé věci :-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Dokaž, že jsi člověk! *