Titulek „Viděl jsem budoucnost Beaujolais…“ je samozřejmě parafráze slavného proroctví Jona Landaua, věnovaného Springsteenovi. Vypůjčil jsem si ho záměrně, protože si se vší pokorou myslím, že by se mohl vyplnit. V sedmdesátých letech taky málokdo znal jerseyské rock’n’rollové kapely. Beaujolais je region s poničenou pověstí, takže paralela tady je. Několik návštěv a hlavně vína George Descomba, Erika Janina a Benoita Desvignes mi přerovnalo priority a přimělo mě věnovat se Beaujolais důkladněji. A jestli jsem podceňoval poznámky Bertranda Celce o morgonských vinařích, tak se omlouvám. Descombes, Desvignes, Piron, Lapierre a Godard rozhánějí všechnu skepsi.  

Už si nepamatuju, kdy a kde jsem našel první zmínku o Mee Godard. Poprvé asi u Jamieho Goodea, potom v loňské ročence Revue du Vin de France (RVF) a potom nějaké odkazy na webu. Teď to možná bude vypadat, jako že se pan Sklenička pokouší vytvořit legendu, ale nepokouší. Nástup Mee Godard má sám o sobě některé vlastnosti legendy, asi jako když se objevila Joan d’Arc. Taky nikdo nevěděl, kde se vzala :-) RVF je velmi konzervativní zdroj, asi jako v jiném oboru průvodce Michelin. Nerozdává a nebere hvězdy každý rok podle toho, jak se jednotlivým degustátorů zlíbí. Některá vinařství musí prokazovat špičkovou kvalitu dlouhé roky, než se do ročenky dostanou. Změny v pořadí a hodnocení vinařství bývají pomalé. Jenže Mee Godard dostala svoje vinařství do ročenky už v roce 2016 jen jako doporučení (bez hvězdičky) a v novém vydání pro rok 2017 už má jednu hvězdičku. V celém Beaujolais nikdo nemá tři hvězdy, jen sedm vinařů má dvě hvězdy (mezi nimi Descombes, Janin a Desvignes). Jestli to na vás ještě neudělalo dojem, tak si sedněte, než budete číst dál. Mee Godard koupila svých 5,4 hektaru morgonských vinic teprve v únoru 2013.

Naprosto vážně podotýkám, že nejspíš pomohla titulní fotka z její webové stránky (nahoře) a exotický asijský půvab. Při jedenapůlhodinové degustaci s ní jsem taky byl okouzlený, nejen víny (ale především víny, když už jsme na wine-blogu). Hledal jsem dál a dopátral se informací, které mě vedly k úvodnímu přirovnání k legendě o Johance. Podle RVF je Mee Godard 38 let, podle úvodního videa na jejím webu přišla do Francie už před čtyřiceti lety. Já jsem se na věk neptal, ale hádat věk asijských krásek bez ušních lalůčků podle evropských měřítek nevede ke spolehlivým výsledkům. Ve zmíněném videu se ještě mluví o enologickém vzdělání a praxi v prodeji vinařských potřeb. To by ovšem stále nebylo nic moc zajímavého, nebýt těch vín.

Ještě povinné informace. 5 hektarů a tři tratě neboli climats: Corcelette, Grand Cras a Côte du Py. Klasicky husté výsadby, 10.000 keřů na hektar. Staré (asi šedesátileté) výsadby jsou v Beaujolais spíš pravidlem než vyjímkou, protože nejsou peníze na obnovu vinic. Produkce sotva poloviční proti povoleným limitům, méně než 25 tisíc lahví z 5,4 hektaru. Na vinici od roku 2016 organicky. Musel jsem se na to zeptat, jak je u dobrých vinařů obvyklé, nijak to neprezentuje. Graficky dokonalé a moderní etikety. Ne, že by to bylo zásadní, ale je dobré, když všechno dohromady funguje a tvoří jeden dojem. Vína kvasí spontánně v betonových tancích o objemu 5000 litrů, obvykle dva a půl týdne. Různé poměry odstopkovaných a neodstopkovaných hroznů. Karbonická macerace, klasické Beaujolais. Využil jsem cesty do Burgundska za nákupem Pinotů pro Komunitní bedýnku a zajel si sto kilometrů do Morgonu. Domluva s vinařkou byla rychlá, přijetí vstřícné. Z degustace jsem byl docela ohromený. Ta vína jsou skvělá. Z prvních degustací s Erikem Janinem a Emmanuelou Desvignes si pamatuju, že úvodní vína mě odrovnala, ale Corcelette 2015 Mee Godard bylo jako z jiného vesmíru.

Morgon Corcelette 2015. Žulový písek a propustnost vody na vinici. Rudá barva s lehkým fialovým odstínem, velmi kultivovaná. Uhrančivá intenzivní vůně nepřipomíná nic, co znám z Beaujolais. Plná chuť se zralým ovocem, koncentrovaná až do bonbónů. Vyzrálé, velmi efektní, přitažlivé, se štiplavým kořením v závěru. Ohromující až do pocitu, že to není Beaujolais, ale nějaký jižní francouzský region.

Morgon Grand Cras 2015. Na vinici hlína a aluviální sedimenty, ve skleničce světlejší rudá barva. Minerální slaná vůně s kořením, v chuti mnohem střídmější projev než Corcelette. Ovoce bez přezrálosti, komplexnost, krásná textura. Uměřenost a čistota, ještě mladé, pitelné, ale několik roků odkladu určitě prospěje.

Morgon Côte du Py 2015. Na vinici vulkanická půda, v chuti silná kyselina, důrazný projev s pevnou strukturou a precizností. Čistota projevu.

Morgon Passerelle 577 2015. Těžší a zralejší víno, výběr nejlepších hroznů. V barvě světlé, lehká a slaná chuť. Na jazyku zrnitá textura, ovoce (černý rybíz), mladé, odrůdové, s velkou čistotou projevu a mineralitou.

Všechna vína ročníku 2015 byla daleko od běžné představy o Beaujolais, typické smrádky a selské chutě karbonické macerace se nevyskytovaly. Může za to (asi) horký ročník 2015 a perfektní zralost hroznů. Ohromily mě jasně definované charaktery a odlišnosti jednotlivých vín z jedné apelace (Morgon) ve třetí sklizni po začátku práce. Otevřeli jsme dvě starší vína, která mnohem víc nesla známý charakter Beaujolais.

Morgon Corcelette 2014. V poznámkách mám světlou barvu a typické znaky Beaujolais a karbonické macerace ve vůni, křídu a selské vůně. V chuti směs selských beajolaiských chutí a velkých chutí popisovaných u předchozích vín ročníku 2015. Lehké, málo tělnaté, nedůrazné, červené ovoce, příjemné a nevyhraněné. Jakoby na půl cesty mezi velkým ročníkem 2015 a klasickým Beaujolais.

Morgon Grand Cras 2013. Světle fialová barva až do roséčka. Ve vůni příjemně a intenzivně taniny, ovoce, květiny. Chuť je tenčí s pevnou kyselinou, komplexní a ovocná. Dlouhé a málo efektní, ale pro mě nádhera, moc se mi líbí.

Vína ročníku 2015 jsou sebevědomá a s velkým charakterem, jen málo poplatná tomu, co poučený konzument očekává od Beaujolais. Čtrnáctky mají víc tradičních aromat a chutí Beaujolais, ukazují, jak by se mohla vyvíjet v lahvi. Mimochodem, jednu hvězdičku v ročence RVF dostala Domaine Mee Godard za ročník 2014, patnáctku ještě neměla. Už méně příznivou zprávou jsou ceny, sebevědomé jako vína sama. První nástřel domácí ceny Corcelette 2015 mi dává asi 490 Kč, Grand Cras ještě o stovku víc a Passerelle 577 radši ani nesčítat (950 Kč). Slabá pověst Beaujolais je jako koule na noze, ale o vínech Mee Godard nemá cenu uvažovat jako o Beaujolais. Jsou to velká vína, která se mohou srovnávat s evropskou špičkou. Věřím, že o vinařství ještě hodně uslyšíme.

Než seberu odvahu dovézt Morgon od Mee Godard, můžete si ukrátit čas burgundskými Pinoty od Marka Boutheneta s přídavkem dvou Beaujolais od Janina a Desvignes. Podrobnosti jsou tady a přihláška tady. Těším se, že se zase přidáte.