Leonard Cohen měl rád podobenství o holubici, která v Bibli ohlašovala konec potopy, ale nechce si mi začíínat blog černým humorem. Nechám si to až na druhou polovinu textu. Úvodní fotka není z Mosely, ale z Pfalzu. Čtenáři, kteří navštívili moselská vinařství, si vzpomenou na čárky s ročníky kolem vstupních dveří (a obvykle několik čárek nad horním futrem). Mosela taky stoupla, i když asi jen mírně.   

Někteří čtenáři se nechali inspirovat Skleničkovým blogem a navštívili moselské (ryzlinkové:) vinařství Karl Erbes. Speciálně pro ně dávám horní fotku se vstupem do degustační haly. Poznáváte?

A tady je samotná degustační místnost. Kdo jste tam byli, všimněte si odrazu typického lustru ve vodě na podlaze.

Na poslední fotce je výhled od vinařství na ulici Moselufer. Vpravo benzinová pumpa, uprostřed autoservis. Mosela nešanuje nikoho. Bohužel se mi nepovedlo stáhnout video z povodní, které jsem našel na Facebooku. Je tam zajímavá scénka z převozu turistek ze silnice do vinařství na nafukovacím člunu. Video je tady, zmiňovaná scénka je v druhé půlce.

Lednová degustace Erbesových ryzlinků (a japonských sushi) se Stefanem Erbesem ve středu 24. ledna v Praze je prakticky zaplněná. Konečně přichází chvíle pro avizovaný černý humor. Stefan Erbes přijede už popáté, pětkrát jsem se bál, aby jeho příjezd nepřekazila povodeň. Teď to vypadá skoro nejlíp za pět let: dva týdny před příjezdem má Stefan rezervovaný hotel a řeku v domě. Nehrozí, že by mu cestu překazila povodeň večer před odjezdem, za dva týdny spíš řeka klesne a vrátí se do koryta. Pro účastníky plánované suši-degustace i pro ostatní čtenáře mám poznámky o jednom Erbesově víně.

2016 Erdener Treppchen Riesling Spätlese halbtrocken, Weingut Karl Erbes
Polosuché Spätlese je můj oblíbenec už od první návštěvy vinařství v roce 2012. V jednotlivých ročnících se proměňovalo, ale v šestnáctce se mimořádně povedlo. Shrnuje všechno, co mám na Mosele rád: lehkost, ovocný a minerální projev a dokonalou vyváženost kyseliny a cukru.

Ve skleničce je hodně světlá citronově žlutá barva. Na nose lehké aroma zralých citrusů a lipového květu. Intenzitou jen střední, jemností nadprůměrné. V chuti pěkná lehká kyselina, už sladěná s tělem. V ovoci zase citrusové, tentokrát do lehké grepové hořčinky, jemné až na hranici elegance, dlouhé s jemným minerálním závěrem. Pamatuju ročníky, kdy byly jednotlivé chutě výrazné a snadno odlišitelné, šestnáctka je hodně komplexní a harmonická, celkový dojem je hodně jednolitý. Bodově na hranici devadesátky, 89-90 bodů / 100.

Jak v letech průběžně sleduju Erbesovy ryzlinky, připadá mi to jako magie. Analytické hodnoty (kyseliny, zbytkový cukr) se v jednotlivých letech moc neliší, ale celkový projev zřetelně ano. Fakt to nepíšu jako alibi, abych na degustacích nemusel recitovat analytická data. Prostě je neříkám. Nechávám to těm, kteří nevědí, o čem jiném by mluvili :-) ale na snoubení chutí moselských ryzlinků a sushi se moc těším!

Dnes objednám Chianti Rùfina z toskánského vinařství Travignoli. V nejprestižnější italské vinařské ročence Gambero Rosso mají jen dvě hvězdičky (ze tří možných) za Riservu, ale jejich Chianti Rùfina a Governo stojí za to! Podrobnosti jsou tady, poslední přihlášky nejlépe do poledne :-)