Od roku 2003 se cestou do Toskánska pravidelně zastavuju v malém krámku s bio-víny (a marmeládami, medy, džusy, mýdly a olivovými oleji…), který vede pan Baldiserotto u silnice mezi Volterrou a Colle Val d’Elsa. Přestože na bio-deklarace pohlížím se zvýšenou opatrností, už jsem tam našel několik zajímavých vín. Některá z nich se po dalším zkoumání a návštěvě vinařství objevila v Komunitních bedýnkách. Simone Santini v roce 2012 (dnes jeho vína najdete ve Wine and Food Market), Podere Canneta letos. A je možné, že další v řadě by mohla být Fattoria Majnoni Guicciardini.
Z prvních degustací jednotlivých lahví se žádné zápisky nedochovaly, pamatuju si jen okrové etikety s tapetovým vzorem a v Toskánsku časté jméno Guicciardini. Letos v květnu jsem si už vinařství vygůgloval a majiteli napsal. Pozval mě na návštěvu, ale dostal jsem se do Toskánska až teď v listopadu. (Na fotce Pietro Majnoni, fotku jsem zcizil na webu.)
Všichni návštěvníci znají Toskánsko z letních měsíců, případně z profesionálních fotek z brzkého podzimu. Listopadově podzimní barvy mi připadaly ještě výraznější a pestřejší, než ty notoricky známé letní. Zmínil jsem to před Pietrem Majnonim, řekl, že má nejradši místní krajinu na podzim. Ten den byla mlha a lilo, vinařství sídlí ve Vico d’Elsa, v kopcích mezi San Gimignanem a Florencií. Přes deštivé počasí mě popojíždění zdejší krajinou nesmírně bavilo a hlavně kopce na východ od San Gimi jsem si zamiloval. Občas mě to táhne do slavnějšího Chianti Classico, ale letos jsem si ověřil, že San Gimignano, Colli Senesi nebo Rufina jsou stejně zajímavé jako Classico. Navíc, pokud jde o víno, je tam stále co objevovat.
Pietro Majnoni vlastní 200 hektarů půdy v kopcích Val d’Elsa. Vinice tvoří jen 28 hektarů, ale spotřebují asi dvě třetiny práce. Od roku 2001 hospodaří organicky, mnohem dříve, než se to stalo módou. Na vinicích jsou především různé klony Sangiovese a s vyjimkou Chardonnay jen tradiční místní odrůdy (Colorino, Malvasia Nera, Foglia Tonda, Abrustine a Pugnitello). Středověké domy, ve kterých dnes vinařství sídlí, byly (zřejmě) původně hotelem, nemocnicí a ubytovnou mnichů, kteří vedli nemocnici. Teprve po roce 1500 se nemocnice přestěhovala a domy koupili noví majitelé ze Sieny a Florencie. Rodina Majnoni je drží od roku 1870, Pietro Majnoni musel převzít podnik v roce 1985 po smrti svého otce.
Během komplikované sklizně ročníku 2002 musel Pietro Majnoni řešit velké ztráty pomocí výběru nejlepších nebo nejzdravějších hroznů. Tehdy si řekl, že když dokázal vyrobit výborné víno ve špatném roce, bude stejná metoda fungovat i v lepších ročnících. Od té doby pracuje s postupným, několikanásobným sběrem hroznů při časově vzdálených průchodech vinicí. Protože znám poměry na (ryzlinkové) Mosele, byla mi jeho metoda intuitivně jasná, ale v Toskánsku se běžně nepoužívá. Jako první sbírá vinař zralé hrozny a nevyzrálé, ale zdravé hrozny nechává na vinici vyzrávat delší dobu. Jednotlivé sběry nechá kvasit postupně a každý zvlášť, v zásadě jsou potom jeho vína obrazem prvního, druhého a dalších průchodů vinicí, které v čase sklizně oddělujue několi dnů či týdnů.
Většinou vína kvasí v nerezových nebo betonových tancích s řízenou teplotou. Základní víno se školí jen v tancích, vyšší vína jdou potom do dubových sudů o velikosti 220 až 500 litrů. Nechci předbíhat, ale Majnoniho vína společně mají jasný místní charakter a přes jistou zajímavou selskost i pěknou ovocnost, tělnatost a schopnost (v ne příliš dlouhé době) podstatně vyzrávat k jisté ušlechtilosti (Chianti Superiore a snad i Riserva, s kterou ještě nemám žádné zkušenosti). Ve středu 29. listopadu jsme vína ochutnávali společně, následně jsem si to ověřoval doma z přivezených vzorků.
Succo d’Uva
Hroznová šťáva z Chianti byla pro mě lákadlem k vánoční koupi. Souboj o místo ve vánoční bedýnce nakonec vyhrála Vernaccia Stefana Grandiho, ale dceři jsem degustaci hroznového moštu dopřál. Ve skleničce je světle červená až růžová barva, výrazně opalizující (se zákalem). Hroznová vůně, koncentrovaná až těžká. V chuti hodně ovocné a ještě víc sladké, trochu zemité. Hned po otevření se mi zdálo, že ve šťávě cítím i charakter vína z Chianti, ale několik dnů po otevření je to už jen ovocná šťáva. Přesto pokládám za výchovné kupovat dětem šťávy a učit je degustovat pokaždé, když kupuju víno pro sebe a otvírám je u večeře.
Chianti DOCG 2016 Etichetta bianca
Základní Chianti, kterého vinařství ročně připravuje kolem 20 tisíc lahví, skoro polovinu veškeré produkce. Klasická bordeauxská lahev, jednoduchá dvojbarevná etiketa. 13,5% alkoholu. Ve skleničce klasická fialovo-hnědo-rudá barva, na nose červené ovoce a lesní plody, lehce selských aromat a taniny. V chuti jednoduché, kompaktní, s příjemnou kyselinou a lehkým tělem. Zase červené ovoce a lesní plody, lehký dotek koření v závěru (pepř). Hned po otevření byl projev trochu hrubý, ale rychle se zakulacuje a otevírá. Kdybych nevěděl, že vinařství dělá ještě dvě vína vyšší třídy, byl bych už teď docela spokojený. Poznámka o jednoduchosti míří hlavně k reduktivnímu projevu, víno bylo zřejmě vyrobené v nerezových tancích a nějaká větší hloubka a jemnost mu chybí. Přesto je to charakterem celkem jasné Chianti, byť s omezením na každodenní pití nebo jako doprovod k jídlu. Za mě dobrý.
Chianti Superiore DOCG 2015
Základní Chianti s vyšším obsahem alkoholu :-) tady 14%. Jestli mě paměť neklame, tak v Chianti je to stejně jako v Bordeaux a název Superiore na etiketě neznamená, že víno je super, ale že má víc alkoholu, než vína bez Superiore. V květnu jsem tady popisoval ročník 2013, to už byla první vlaštovka nadšení a uvažování o dalším dovozu. U ročníku 2013 mě bavila celková nazrálost a hladkost, tak pojďme na nové víno z ročníku 2015 (vzorek 2014 jsem taky přivezl).
Etiketa podvědomě přitahuje motivem starých tapet v halách francouzských a italských domů. O stupeň temnější barva, tmavě rudá, přesto čirá. Na nose kompaktní a dokonale vyzrálá aromata červeného ovoce a lesa. Pryskyřice, jehličí, ale v měkké až ušlechtilé formě. V chuti ještě dost sevřené, s pěknou kyselinou a zralým ovocem (v přímém srovnání s předchozím Chianti je to jasné, hrozny se sklízely o dva týdny později). V závěru znatelné, měkké taniny a zároveň plnější minerální projev. Jasný charakter (Chianti), ale zatím hodně v rovině příslibu do budoucna. Pevné a výrazné, ale zároveň neohlazené a ještě mladé. Tohle víno bych si chtěl otvírat znovu za dva roky!
Druhý den je víno méně důrazné na nose, ale mnohem harmoničtější v puse. Vyšší alkohol, ovoce, ohnivý projev, všechno dokonale harmonické, ovocná zralost ideální. Sebevědomé a vůbec ne podbízivé. Můj favorit ze tří vín.
Chianti Riserva 2015 DOCG
Vyrábí se jen v lepších rocích. Vzhledem je víno ještě o stupeň temnější než předchozí Superiore a jde do směsi kávově černé a rudé barvy. Ve vůni důrazně ovocné, hrozny a červené ovoce, celkově hodně zralé až přezrálé. V chuti hodně plné až nabušené, ovocem, alkoholem, extraktem. Přezrále ovocný projev, ale s tím drží krok i alkohol. Celkový dojem jde až dosladka, ale bez zbytkového cukru. Jen alkoholem, glycerolem a tělnatostí. Ještě neohlazené taniny v závěru, minerální tóny a svíravost. Hodně mladé, čím vyzrálejší hrozny, tím víc času by víno vlastně potřebovalo vyzrávat v lahvi. Riserva bude velká, ale tím spíš potřebuje čas.
Už jsem to napsal výše. Jasný charakter Chianti v projevu a drobné známky selského projevu. Pěkná ovocnost, nepřehnaný obsah alkoholu a příjemná tělnatost, robustnost vín. V zásadě mají typický místní charakter a nepodbízí se. Tři řady (základní Chianti – Superiore – Riserva) odstupňované podle zralosti hroznů při sběru se dají poznat podle ovocného projevu a jeho zralosti. U mě vyhrává Chianti Superiore báječným poměrem kvality a ceny (a schopností vyzrávat), ale to můžeme mít každý jinak… Základní Chianti s bílou etiketou je typické víno k jídlu, bezvadné na zapití večerní pizzy. Trochu si nevím rady s přezrálým projevem Riservy, podobně na Skleničkově blogu obvykle ubírám hodně ambiciózním vínům, u kterých není hodnocení po první degustaci úplně jisté. O Riservě rozhodnou roky 2021 a 22 a schopnost vína vyzrávat v čase. Do té doby doporučuju hlavně Chianti Superiore.
Tři Chianti Pietra Majnoniho zatím ve Skleničkových bedýnkách nenajdete, ale v aktuálních vánočních bedýnkách je jiné Sangiovese z Montepulciana a dvě Vernaccie ze San Gimignana. Podrobnosti o předvánočním rozesílání jsou tady, aktuální vánoční bedýnka tady a přihlásit se můžete tady.