Vápencová Garnacha z katalánského družstva Celler de Capçanes hned po otevření hlasitě říká, že hledání nejlepší ze čtyř terroirových garnáč může mít po roce úplně jiné výsledky než v listopadu! Letos mi zatím chybí přímé srovnání, díky pracovnímu zatížení otvírám vína po jedné lahvi a snažím se neporušovat životosprávu, ale paměť dosud slouží a poznámky z břidlicové garnáči jsou jen čtyři dny staré…

La Nit de les Garnatxes 2016, Calissa / Limestone     
Průhledná rubínově červená barva temného odstínu, na nose se středně intenzivně prosazuje hlavně středomořské koření a zajímavá mineralita, až po rozmíchání červené ovoce. V suché chuti zralé ovoce, nasládlý alkohol, středně plné až plné tělo, v závěru eukalyptus a teplé středomořské koření s kamenitým minerálním tónem. Celkový dojem je hodně komplexní a uměřený. U břidlicové garníči jsem psal o teplých taninech a opulentnosti, vápencová garnáča má v chuti míň složek, ale má je o poznání líp sladěné – alespoň pro pijáka ze severského regionu, navyklého na nižší alkohol a méně plná červená vína (jako jsem já). Vápenec nedává tolik vzrušení, koření a zralého ovoce, ale já v něm nacházím lepší harmonii. Dokonce ani alkohol (14,5%) nevystupuje tolik, jako v břidlicové garnáče.

Možná se na tom hodnocení podepsalo, že jsem po předchozích zkušenostech otvíral víno při nižší teplotě. S ohřátím vystupuje koření i alkohol, ale přetrvává dojem, že vápencová garnáča je harmoničtější a celistvější.