Úvodní fotka je jen ilustrační, zastávka u silnice někde u Montalcina. Dnes o dvou vínech pořízených cestou z toskánského Montepulciana do Montalcina v montalcinské vinotéce.
Chianti DOCG 2022, Fattoria dei Barbi
To si tak koupím, jen do počtu, základní Chianti neznámého vinařství a doma čumím, protože si ho nalistuju v Cernilliho ročence se dvěma hvězdičkama (tři jsou nejvíc). Založeno 1790, sídlí v Montalcinu a mají 66 hektarů vinic, s novými pozemky ve Scansanu to bude asi ještě víc. Současná výroba je si 800 tisíc lahví ročně, z toho čtvrtina je Brunello. Zajímavost z historie: erb se čtyřmi holubicemi v modrém poli, oddělenými křížem, který se objevuje na etiketě vín, získala rodina Colombini v roce 1200.
Nedávno jsem psal o tom, že Montalcino spadá do regionu Chianti a už je to tady zase… Fattoria dei Barbi píše, že už v roce 1817 prodala 120 lahví Chianti Montalcino do Marseille. Bohužel už nepíše, jak velké lahve to byly („flask“ mohly být klasické baňaté slámou opletené třílitrovky?) a jaká byla cena za lahev – to by mě zajímalo! Technicky je dnešní Chianti 90% Sangiovese, 7% Canaiolo a zbytek „ostatní.“ Víno je kompletně udělané v nerezových tancích, včetně vyzrávání.
Ve skleničce světlá až středně temná rubínovka, na nose živá ovocná vůně (třešně a lesní plody) s jemným náznakem selských vůní a koření. Chuť je trochu sevřená, lehká díky pěkné kyselině, s minimem taninů (jen ze slupek a třapin), ovocná, spíš do lesních plodů než do třešní, s dokonale čistým projevem. 13,5% alkoholu. První dojem spíš zklamal, protože jsem čekal tradičnější styl Chianti Classico s hlubším a vesničtějším projevem, ale s druhou skleničkou zabodovala čistota, preciznost, pitelnost. Za mě 87 bodů / 100.
Rosso di Montepulciano DOC 2022, Poliziano
V montalcinské vinotéce Bruno Dalmazia jsem si ze dvou možností vybral poloviční lahev (0,375 litru) a těšilo mě, že jsem ušetřil. V sobotu odpoledne jsem ji otevřel k obědu a zkazilo mi to náladu. Napřed tím, že víno bylo skvělé a hned mi došlo, že lepší už přes víkend mít nebudu. A hned poté tím, že jsem si mohl koupit sedmičku a nekoupil. Nechci předbíhat degustační poznámky, ale je to skvělé!
Rosso je odrůdově 80% Sangiovese a 20% Merlotu. V poznámkách z letošní Anteprimy mám, že vinařství Poliziano dělá i další Rosso, které je stoprocentní Sangiovese. V chuti i ve vůni (předbíhám) je lehký dotek bariku, který jsem nedokázal úplně rozšifrovat, ale řešení přinesl technický list: Sangiovese zraje v betonových nádržích, Merlot asi 8 měsíců v bariku. Kvasí v konických nerezových tancích s řízenou teplotou a s mícháním matolin necelé dva týdny.
Ve skleničce je temná rubínovka se světlým meniskem a fialovým odstínem. Středně intenzivní vůně zralých třešní a lesních plodů, trochu nasládlého středomořského koření a sudu. V chuti lehké, málo až středně plné (napsal bych málo, ale tělo trochu plní taniny, které jsou kultivované a hladké), ovocné (třešně a lesní plody), s višňovou kyselinou, středně dlouhé. 14% alkoholu. Od začátku jsem se zamiloval, protože celkový projev vína je lehký, hravě zábavný, radostný. Je v něm zřejmá precizní péče, dotek bariku dodává vínu závažnější projev, ale v zásadě je to radostné víno na běžné pití. Vypomůžu si srovnáním – na pomyslné škále mezi chlastacím vínem a seriózním pitím je Rosso mezi podobným Rosso z Gracciana a Vino Nobile z Gracciana. Nobile z Gracciana je už dokonalejší použitím různých sudů a větším podílem Sangiovese, ale Rosso od Poliziano se mu blíží, aniž by ztratilo pitelnost základního vína. Za mě 90 bodů / 100, velká radost.