Barco Reale di Carmignano 2023, Fattoria Ambra
Zvažoval jsem, že Barco Reale přeskočím. Je to víno z mladých výsadeb pro nenáročné použití, a Carmignano Santa Cristina ve mně naopak vyvolala nadšení. Občas píšu jako vyjádření odstupu, že z nějakého vína bych nelezl po stropě, ale z Cristýny ano :-) z Elzany taky (na tu ještě dojde), ale u Riservy za pět stovek je to prostě v ceně. Barco Reale se jim ani zdaleka nevyrovná, ale jako doprovod k jídlu obstojí bez výhrad.  

Technicky je to 75% Sangiovese, 10% Cabernet Sauvignon a zbytek „ostatní modré odrůdy.“ Ve skleničce je poměrně světlá rudá spíš rubínového odstínu. Na nose málo až středně intenzivní vůně čerstvého červeného ovoce plus lehce neurčité vesnické aroma, svěžest. V chuti středně plné, harmonické s integrovanou kyselinou (nevyčnívá), podle degustace nerezovka s lehounkým taninovým závojem, třešně, červená paprika, celé je to takové neurčitě ovocné, ale na základní víno k jídlu bezvadně sladěné. 13,5 alkoholu. Zpočátku, nerozdýchané, se prezentuje spíš málo zralým ovocným projevem, po hodině se otevře a působí zrale. Je to takové… mladé, nevyhraněné, málo zralé, prostě málo dospělé, ale ve své kategorii bez výhrad. Proti Santa Cristině nebo Montefortini by se neprosadilo, ale k pizze nebo pastě Bolognese super, jedna lahev na tři obědy s pastou. Za týden jedu přezimovat do Toskánska a už si vybírám, která vína si vezmu s sebou… Barco Reale asi není vhodné na dlouhou archivaci, takže pár neprodaných lahví si odvezu zpátky do Toskánska.

Carmignano Montefortini Podere Lombarda 2021, Fattoria Ambra
Musím se někdy příště zeptat enologa Giuseppe Rigoli(ho), co přesně znamená název. Vinařství sídlí na via Lombarda, podle degustací jsem vždycky hádal mladší výsadby než Santa Cristina, ale nevím nakolik je to samostatná vinice nebo mix hroznů. I složení je skoro stejné, 80% Sangiovese, 10% Cabertnet Sauvignon a zbytek „ostatní“ toskánské odrůdy. Vždycky jsem to popisoval jako mladší a jednodušší sestru Cristiny. Nechci si ulehčovat práci, ale po prvním napití se zdá, že k tomu zase dojdu.

Stejná ambaláž jako u předchozí Cristýny, celokorek a jednoduchá čistá etiketa. Ve skleničce středně tmavá granátově červená barva, popaměti o stupeň světlejší než Cristina, ale nemám přímé srovnání. Na nose je to komplexní vůně s ovocem a mořskými vůněmi, jen ve zralosti ovoce je to zřetelně o stupeň méně zralé, než Cristina. Z kabernetu tam jsou vzdáleně paprika a tabák, ze Sangiovese lesní aromata. V chuti je to zase celistvé a komplexní, ale pocitově jednodušší a méně zralé. Cristina měla středomořsky teplý projev se spoustou koření, Montefortini je skromné v koření, svěží v kyselině a zpočátku i v jódových projevech moře. Zřejmě bych to neměl furt porovnávat s vyzrálejší Cristinou: u Cristiny bych nejraději hledal jednodušší verzi (ideálně s třinácti procenty alkoholu), u Montefortini zase hledám plnost, kořenitost a zralý projev Cristiny. Podle etikety mají obě vína 14% alkoholu, podle vzpomínek je můj popis vpodstatě stejný jako v předchozích šesti ročnících. Jen letos mám dojem, že je rozdíl mezi oběma víny větší. Buď se moje degustační schopnosti s věkem zvětšily (to můžeme bez váhání vyloučit) nebo jsou obě vína letos navzájem vzdálenější. Montefortini jednodušší (jak jsem je vždycky viděl a chtěl) a Cristina plnější, opulentnější, majestátnější. Omlouvám se všem, koho to srovnávání otravuje a chtěli by samostaný popis vína bez odkazů jinam. Nepodařilo se, ale ono se tomu nedá vyhnout, když to jsou dvě vína jednoho vinaře a obě máte rádi.