Už to brzy budou dva roky od dovozu abrzuzských vín Barone Cornacchia. Schovával jsem si pár jejich lahví na veřejné degustace, ale s podzimní vlnou koronaviru jsem degustační plány zrušil a držím se doma. Odposlechnuté historky „šli jsme na pivo a teď jsme všichni pozitivní“ mi zatím dávají zapravdu :-) Při oblíbené zimní hře, koukání do mapy a hledání ubytování tisíc kilometrů od domova jsem zjistil, že do šesti kilometrů od vinařství Barone Cornacchia sídlí i Pepe Emidio a Illiminati… s blížícím se jarem se nabízí možnost opakování dovozu, takže otvírám první Montepulciano.  

Podle mých starých poznámek jde o směs 60% Montepulciana d’Abruzzo, 30% Cabernetu Sauvignon a 10% Merlotu. 18 měsíců ve středně velkých sudech (550 litrů) a na trh jde až po dalších osmi měsících v lahvi. Biocertifikát je v této souvislosti úplně nadbytečný: když jsem se na jaře 2020 rozhodoval o dovozu, přečetl jsem si pár informací o podnebních podmínkách v Abruzzu a usoudil jsem, že to je ráj pěstitelů vína. Tam by mohl používat chemii ve vinici jen naprostý pitomec a lůzr.

Colle Cupo 2016 Controguerra Rosso DOC, Barone Cornacchia
Směsi s kabernetem a Merlotem vnukají podezření na globalizaci a snahu zalíbit se na exportních trzích, ale první dojem po otevření byl, ohlazené Montepulciano. Na můj vkus dává Montepulciano hodně extraktivní, robustní a nabušená vína, takže lehké ohlazení kabernetem se mi líbí. Ve skleničce je temnější rudá s fialovým odstínem, na nose fialky, jód, mořský vzduch, červené peckoviny. V chuti docela lehké (alespoň vzhledem k očekávání, které jsem měl), výrazně minerální a herbální, ohlazené, třešňové a marcipánové s pěkně zakomponovaným kořením – skořice, lékořice. Lehké a jemné taniny v závěru. Kyselina nevystupuje ani nechybí, víno má ještě dost svěžesti. 14% alkoholu. Podle mého odhadu se víno ohlazuje a harmonizuje a ještě asi pět let bude výborné. Celkový projev je pro nás trochu exotický, dominují herbální a kořenité tóny, ale není to taková divočina jako čisté Montepulciano. Druhý den v otevřené lahvi o stupeň harmoničtější, celistvější, ohlazenější. Za mě výborný a podle starých poznámek tady se zlepšilo. S pizzou se salsicciou a cibulí dobrý (vyzkoušeno), představuju si to ještě lepší s hráškovým nebo houbovým risottem.

Aby toho nebylo málo, přidal jsem další den Vizzarro 2015, Colline Terramane DOCG, nejlepší Montepulciano d’Abruzzo Barone Cornacchia. Pochází ze stejnojmenné vinice (Vizzarro), o které legenda tvrdí, je to je ve skutečnosti Bizzarro, protože v italských středověkých textech se (prý) B a V běžně zaměňovalo. Vinice se v rodině dědí už od konce patnáctého století.

Ve skleničce je temně rudá barva s kávovým odstínem, na nose mořský jód, fialky a třešně, červené peckoviny obecně, kokos a sudová aromata. Svěží a energické, a jak jsem včera psal, že Cabernet Sauvignon Montepulciano zjemnil a uhladil, tak už začínám pochybovat :-) Vizzarro je čisté Montepulciano a žádné zjemňování evidentně nepotřebuje. V chuti je to od počátku slané, s červenými peckovinami, třešňové a višňové, živé, ohlazené, svěží s pěknou kyselinou. Setkání s mladými víny z odrůdy Montepulciano bývá někdy jako když potmě narazíte do zdi, ale Vizzarro 2015 už přešlo do nečekaně lahodného a přístupného stadia. Hladké taniny, slaný a jemně kořenitý závěr. Kultivované, elegantní, i přes 14,5% alkoholu krásně pitelné. Rok staré srovnání se Zannou 2001 od Illuminati ukazuje, že pro vynikající Montepulciano není dvacet let žádný věk, tahle vína jsou udělaná na dlouhou archivaci. Krása!