Normálně bych po Vánocích měl nasysleno spoustu degustačních poznámek, ale letos byly první Vánoce bez vína. Z malého nachlazení, které se začalo projevovat v Itálii, se vyklubala parádní chřipka. Vrátil jsem se z Itálie až v pátek, takže jsem nestihl doktora, ale z okolností bylo jasné, že to je klasický Covid. Rozvinulo se to rychle, nakonec jsem ani neposílal žádná vánoční přání a padl. Po týdnu s Paralenem se mi vrací chuť na víno. Čich ani chuť nezmizely a opatrně zkouším první vína. Šťastný nový rok všem a hlavně zdraví!
Malé shrnutí posledního adventního týdne: roky mě lákaly levné zimní letenky do Itálie, ale až letos jsem překonal nechuť k létání. Přes různé nástrahy všechno dopadlo dobře. Zpáteční letenka do Pisy za 762 kaček, auto z půjčovny na šest dní za 370 Kč. To je oholená cena, která nezahrnuje žádné pojištění auta, takže každý škrábaneček bych draze zaplatil. Jezdil jsem s krajní opatrností a dopadlo to dobře, bez doplatků. Asi bych to neriskoval někde, kde neznám silnice, ale letěl jsem do místa, kde jsem strávil už dvanáct měsíců. Najel jsem jen 180 kilometrů a měl jsem štěstí na slušnou půjčovnu, která se mě nesnažila odrbat. Největším problémem byly rozdíly v řazení zpátečky, teď se na svém autě nemůžu přeškolit zpátky a hledám zpátečku, kde není.
V době, kdy největší leteckou společností v Evropě je Ryanair, je pronájem bytu na Jihu u moře poblíž letiště tématem k zamyšlení pro každého Čecha. Aktuálně spoustu lidí sužuje sebelítost a sebeklam, lidově nazývaný Fijalova bída, ale až (přesněji, než!) tohle pomýlení zmizí, mohou Češi způsobit výrazné zdražení levných nájmů bytů v Itálii a Španělsku.
Alfiera Barbera d’Asti Superiore 2020, Marchesi Alfieri
Vánoční dárek od milovníka naturálních vín. Karel dobře zná můj vkus a pravidelně čte Skleničkův blog, takže Barbera s patnácti procenty alkoholu :-) Klasická bordeauxská lahev a korek z drti. Ve skleničce je velmi velmi temná rudá barva, na nose středně intenzivní, decentní Barbera: červené ovoce, káva, docela výrazné dřevo, trochu reduktivní dojem, ale přes varování alkoholem a temnou barvou to není přezrálé. V chuti pěkná kyselina a čerstvé červené ovoce, třešně / višně / švestky / ostružiny a maliny, silnější projev sudu s vanilkou. Celkově víno mate silnou kyselinou, která projev odlehčuje, a vyšší koncentrací. Silná struktura, lehce kořenitý závěr. Nabušené víno s velkým potenciálem. Otevíral jsem při sklepní teplotě kolem patnácti stupňů, což pomohlo pitelnosti. V zásadě je to víno tak koncentrované, že by se mělo otvírat spíš za pět roků a vyhlížet, zda se ohladilo a získalo eleganci. Materiál na to v lahvi je, hojnost kyseliny, zralého ovoce i sudu, ale ještě to není úplně sladěné a hladké. Přesto si myslím, že na stole s bílým ubrusem a OIV tabulkou už teď 92 bodů / 100.
Letmé nakouknutí na web vinařství ukazuje, jak dynamicky se mění tak tradiční obor, jako je italské vinařství. Rodina Alfieri vlastní pozemky, na kterých jsou dnešní vinice, od roku 1616, ale teprve v roce 1990 nalahvovala prvních deset tisíc lahví vína. Pokrok nezastavíš, v roce 1996 začali praktikovat zelenou sklizeň (=redukci nezralých hroznů ve vinici) a v roce 1999 dokonce najali enologa. V roce 2003 vysadili první vinici Nebbiola a v roce 2012 vybudovali sklepní zázemí pro výrobu sektů klasickou metodou. Vinařství je tradiční obor s velkou setrvačností, což nás, kteří jsme mimo obor, vede k nesprávnému závěru, že současný stav tady je od nepaměti. To je omyl, ale je těžké se mu ubránit – občasné střípky poznání ukazují, že celý obor se rychle mění a věci dnes samozřejmé před deseti nebo dvaceti lety nikdo nečekal nebo ani neznal.