Šetřete duby, pijte Beaujolais! Slogan je hodně zjednodušený, i v Beaujolais najdete vinaře s barikovými sudy, ale mě to v prosinci táhlo znova za dvěma místními špičkami, které sudy téměř nepoužívají. Byl jsem u nich už v únoru, teď jsem začal už v devět ráno s Erikem Janinem (Paul Janin et Fils, web). Základní informace o vinařství a noblesním a stále dobře naloženém Eriku Janinovi byly už tady, účastníci Komunitních bedýnek znají předchozí ročník 2013. Teď v prosinci jsem byl ochutnat nový ročník 2014. To je potřeba zdůraznit, aby bylo jasné, že nejde o žádné Beaujolais Nouveau, ostatně Janin ho ani nedělá. V druhé polovině roku 2015 postupně lahvoval vína ročníku 2014, o rok později, než by bylo nezbytné pro Beaujolais Nouveau.
Vypadá to samozřejmě, ale při červnové degustaci u Lachtana se ukázalo, že to tak jasné není a že falešná rovnice Beaujolais = Beaujolais Nouveau v podvědomí lidí stále pevně drží. Nene, klasické Beaujolais není žádná listopadová rychlovka, ale seriózní víno s tradicí, které v nedávné současnosti vyzdvihovala Jancis Robinson a další celebrity jako vynikající možnost levně nakoupit klasické víno s rodokmenem. To jen Georges Duboeuf (a pár dalších) ždímali peníze z mladého vína tak úspěšně, až zničili značku Beaujolais. Díky jim můžeme dnes nakupovat velká vína z Beaujolais tak levně.
Les Vignes des Jumeaux 2014, Beaujolais Villages
Gamay, základní víno vynikajícího vinařství z Romanèche-Thorins. Tahle obec kousek pod Maconem je centrem apelace Moulin-a-Vent. Někdy na začátku minulého století se místní radní rozhodli, že větrný mlýn na kopci bude lepším názvem než (pravda, trochu nesrozumitelné) Romanèche-Thorins a nechali apelaci pojmenovat po mlýnu. Udělalli dobře, dnes je mlýn nad obcí nejznámnějším symbolem Beajolais (když nepočítám 17. listopad, od kterého by se asi většina místních vinařů ráda distancovala). Ale zpátky k vínu: základní Beaujolais Villages dělá Janin z šedesátiletých vinic s výnosem kolem 30 hektolitrů na hektar.
Ve skleničce rudofialová barva, ve vůni typické Gamay s karbonickou macerací (nedá se to oddělit, protože vždycky chodí spolu), typické zeleninové tóny. Teprve se zamícháním a provzdušněním se vůně posune k zemitému pinotovému projevu s lesními plody, mineralitou a závanem stájových vůní, jako upozornění, že stojí za to si pár let počkat. V chuti příjemné se zkrocenou kyselinou, lehké, hodně do ovoce, s krátkým pevným tělem a dlouhou kořenitou dochutí. Bez přehnaných nebo otravných taninů. Doporučuju aspoň zatočit skleničkou, zeleninová aromata vyvanou a zbyde příjemně ovocitá chuť s jemným pepřovým závěrem. Snesitelných 12,5% alkoholu. Moc pěkné, hodně jemné a ve své cenové kategorii až vyjímečné. Dva dny poté v otevřené lahvi je lepší než po otevření, takže doporučuju karafu.
Les Vignes du Tremblay 2014, Moulin-à-Vent AOC
Temně rudá barva s lehoučkým fialovým odstínem. Ve vůni perník, ani s rozmícháním nepřicházejí očekávaná zeleninová aromata. V chuti pevná kyselina po jablečnomléčném kvašení, koncentrované, ještě mladé, ovocné do dřeňových chutí s podílem zeleniny, s dlouhým a jemným teple kořenitým závěrem a typickou mineralitou až doslana. V závěru se prosazují taniny ze stonků, Janin kvasí částečně neodstopkované hrozny, žádné sudy, jen betonové tanky nebo nerez (o Beaujolais obecně jsem psal tady). Spíš zrnité než ohlazené, díky důrazné kyselině a zrnitosti hádám, že má víno před sebou možnost dlouhého vyzrávání v lahvi. Druhý den po otevření je už hladší a příjemnější, určitě karafu! Je pitelné už teď, ale bude se dva až čtyři roky zlepšovat.
Clos du Tremblay 2014, Moulin-à-Vent AOC
Dvouhektarová vinice s devadesátiletými výsadbami a extrémně nízkým zatížením. Výrazná rudočerná barva, v intenzivní vůni ovoce i květiny. Chuť je prostě komplexní a strukturovaná s vlivem sudu a bohatšími taniny (vesměs neodstopkované hrozny). Přesto v chuti hodně klidné a hladké. Velké víno, srovnatelné se známými špičkami jiných regionů. Podrobněji až z domácí degustace, tohle víno nejde popisovat podle rychlé degustace za prosincového rána…
Les Vignes des Jumeaux 2014, Beaujolais Villages Blanc
Chardonnay, už jsem o něm psal podrobně tady, tak jen zkopíruju popis: Slušně plná citronová barva s teplým odstínem, typická pro barikované Chardonnay. Intenzivní burgundský nos se zralými citrusy, kamenitou mineralitou a až nasládlým závěrem. V chuti pěkná kyselina, spíš hodně tělnaté se zralým ovocem (citrusy), důrazné, minerální. Zřetelně zesílené sudem, ale samotné dřevo nijak nevystupuje, podle plnosti bych hádal na gram zbytkového cukru. Projevem výrazně burgundské, ale plnější, než bývají generické Burgundy, a dokonale vyvážené. Přes plnější tělo jsou přítomné všechny druhy harmonie, kyselina nevystupuje a sud neruší. Samozřejmě jsou za tím nízké hektarové výnosy, v tomto ohledu Janin hravě překonává burgundské normy. Perfektní víno a pro mě velký objev.
Chardonnay mi v únoru uteklo, v prosinci jsem nezaváhal a rovnou objednal. Beaujolaiská bedýnka bude následovat, jen co napíšu článek!