(Na úvodní fotce ukradené z webu je vstup do vinařství Kuentz-Bas.) Objednával jsem ročník 2016 a v potvrzení objednávky byl ročník 2014. U každé jiné odrůdy bych se nebál, ale u muškátu jsem váhal. Aromatické odrůdy (někdy) vyzrávají v lahvi rychle a zrovna u muškátu jsem si nebyl jistý. Nakonec jsem výměnu nežádal, ale doma jsem víno otvíral s jistým napětím. Dopadlo to dobře. S prvním ochutnáním jsem si vzpomněl na pořekadlo starých jazzmanů. Když měli ohodnotit vynikající výkon konkurenta, říkali přezíravě: To se mu to hraje, když to umí!  

Muscat 2014 Collection, Kuentz-Bas
Ve skleničce je bledě žlutá barva citronového odstínu, na nose lehounký muškát doprovázený jarními květy. Na kurz rozpoznávání bílých odrůd bych ho jako vzorek nebral, vůně je málo intenzivní (a už vůbec ne expresivní nebo nápadná), ale je vytříbeně čistá. V chuti suchá (možná s maličkým zbytkem cukru), muškátová a herbální. Kyselina je nevýrazná, projev klidný, ovocný a minerální s pěkným hořce minerálním závěrem. 13% alkoholu se zdá být dobře schovaných, pocitově je alkohol nižší.

Ve vzhledu, vůni i chuti víno má sotva průměrnou intenzitu, ale jestli má něco společné s ostatními dosud otevřenými víny z Kuentz-Bas, tak je to čistota. Snažil jsem se na to přijít a před dvěma roky jsem se na to ptal šéfa Samuela Tottoli, ale na nic závratného jsem nepřišel. Kvasí odstopkované bobule, ale lisuje se delší dobu (kolem osmi hodin). V Alsasku obvyklý postup, jestli má vinařství nějaké tajemství, jak dosáhnout té čistoty, tak já ho neznám. Ale čistý projev mají společný všechna jejich vína s víny ammerschwihrského Jean-Baptiste Adama, který Kuentz-Bas na přelomu století koupil.