Na chvíli přeruším řadu popisů Berthenetových vín z aktuální burgundské bedýnky. Minulý týden jsem tady tančil vítězné tanečky nad Parkerovým hodnocením ryzlinků moselského vinařství Karl Erbes (které spokojeně dovážím, protože se mi ta vína líbí). Hned poté v noci ze čtvrtka na pátek přišly výsledky čtvrtého kola soutěže Prague Wine Trophy. Poslal jsem tři Erbesovy ryzlinky do soutěže sladkých vín a nemůžu si stěžovat: Číst dál
Pondělní nabídka sladkých ryzlinků s hodnocením Roberta Parkera zafungovala, některá vína jsem vyprodal. Ve středu přišlo od Erbesů dodnocení dvou německých ročenek, což je příležitost otevřít znova mnohokrát provařené téma bodového hodnocení :-) Je jasné, že hodnocení vína ve stobodovce není tak exaktní jako měření ledničky svinovacím metrem, ale přesto bych v hodnocení vín našel nějaký systém a jistotu, kterou bych mohl sdílet s ostatními konzumenty. Číst dál
V moselském Urzigu nápadně vzrostl počet cedulí i velkých plakátů zvoucích kolemjdoucí na degustace do vinařství. Stefan Erbes s nelibostí komentoval americká dovozní cla, ale bez ohledu na cla nebo COVID nová budova vinařství Karl Erbes v Hubertus Hohe utěšeně roste. Nakládal jsem víno ve středu v sedm ráno, letní vedra jsou příliš velká pro přepravu vína. Doma jsem vykládal před třetí, klimatizace jela celou cestu naplno a já prochladl. Ale lahve v krabicích byly na dotek studené, takže dobrý! Číst dál
Úvodem jedno samožerské hlášení: v polovině srpna skončí Blog.cz. Od roku 2007 do konce roku 2013 jsem na něm provozoval původní Skleničkův blog. Mrzelo by mě, kdyby těch šest let tápání, omylů, kázání a příležitostně i zábavného čtení mělo zmizet. Díky zásahu geniálního programátora se podařilo původní obsah zálohovat a importovat do WordPressu. Najdete ho tak jako dříve na úvodní liště pod tlačítkem Sklenička 2007 – 2013, jen už není na Blogu.cz, ale ve WordPressu v archivu sklenicka.com. Číst dál
Dnes jsem chtěl psát o něčem jiném, ale naskytla se příležitost, které jsem nedokázal odolat. Díky dobrým vztahům s moselským vinařem Stefanem Erbesem mám možnost přivézt moselské ryzlinky skvělého ročníku 2017. Možná je to jen zapomenutá paleta vína ve sklepě nebo zrušená zásilka, původně objednaná z Ameriky, ale EURO nás má rádo a klesá pod 27 kaček. Jestli vláda Babišových chaotů v nejbližších dvou týdnech odjede na dovolenou, mohly by být moselské ryzlinky zase za staré ceny. 330 kaček za kabinet, 390 za pozdní sběr. Číst dál
„Je to docela dramatický. Každá sklizeň je jako jiné zvíře a musíte se na ni naladit. Musíte předvídat, máte starosti, pár nocí před startem špatně spíte. Pozorujete oblohu, pozorujete mraky, chtěli byste trochu deště, ale zase žádnou bouřku, nechcete aby hrozny měly plíseň… a potom čekáte na tu správnou chvíli. Správné načasování je klíč k úspěšné sklizni a k úspěšnému ročníku… “ cituju výrok Philippe Pascala z romantického filmu A Burgundy Story. Je to perfektní návod, jak se stát úspěšným vinařem: napřed se stanete osobním poradcem miliardáře Bernarda Arnaulta, prezidenta LVMH (čili Moët Hennessy Louis Vuitton SA), a přitom se dozvíte, že je na prodej devět set let starý burgundský klášter se sklepem a vinicemi poblíž obce Givry. Za peníze, které jste ze svého platu poradce ušetřil, si koupíte Domaine du Cellier aux Moines a natočíte o tom film. Nic na tom není, zkusit to může každý :-)
Několik dnů s moselskými ryzlinky Weingut Karl Erbes 2019 končí. Po úvodním zápasu s právě nalahvovanými suchými víny konečně chválím. Inside info pro účastníky aktuální moselské bedýnky: závěrečné 2019 Spätlese z Würzgarten se lahvovalo o několik týdnů dřív.
Suchý začátek a polosuché pokračování poznámek o ryzlincích ročníku 2019 Weingut Karl erbes bylo poznamenané nedávným lahvováním. Měl jsem výčitky svědomí, že jsem vyburcoval pár desítek čtenářů ke koupi a nejlepší rada po první degustaci byla, ještě půl roku počkejte. Naději jsem viděl v kabinetech, protože ty jsou z podstaty lehčí, svěžejší a rychleji připravené k pití. Přeskočím nevysvětlitelnou záhadu, že zrovna německé kabinetní ryzlinky dokáží nazrávat ve sklepě deset nebo dvacet roků, a vrhnu se na první dva kabinety nového ročníku. Číst dál
Ještě zpátky k předchozím poznámkám o třech suchých ryzlincích z Ürzigu: den odpočinku v otevřených lahvích jim pomohl. Zdá se, že vína jsou rozsekaná nedávným lahvováním. 24 hodin po otevření jsou mnohem přístupnější a hladší, alkohol mnohem lépe zakomponovaný. 2019 Erdener Treppchen se stále pozná po bílé broskvi, 2019 Würzgarten podle kořenitého až pepřového závěru. Je sušší (a s vyšším alkoholem) než byl kdykoli za posledních 10 ročníků. Dokonce i 2018 Sekt Brut je sevřenější, méně ovocný, ale taky bez zbytečné robustnosti. Působí tenčí, za mě je to tak lepší. Těším se na ně v říjnu! Číst dál
Ve středu přijela toužebně očekávaná zásilka ryzlinků Weingut Karl Erbes z moselského Ürzigu (na fotku se vešla jen polovina vzorků). Zákaz vycházení je dobrá záminka k porušování životosprávy, takže bylo jasné, že se podívám na víc než jednu lahev. Zkušenost radí nic nepřehánět, s vyšším alkoholem stále naléhavěji. S tím souvisí i titulek Všechno je jinak, protože dvě suchá Spätlese mají na etiketě psaných nevídaných 13% alkoholu. Číst dál
V neděli odpoledne jsem si otevřel Les Genets Gris 2018 z Domaine de Villargeau. Mám ho zafixvaný jako krásně nazrálý, ovocný a v těle plný Sauvignon, ale pročítání objednávek a ceníků moselských ryzlinků způsobilo, že mi v puse zkysl. Vystoupila kyselina a jinak běžná kořenitost ztěžkla, co se to děje? Za chvilku mi došlo, že to je následek přemýšlení, jestli z Mosely přivézt Auslese z Erdenského Preláta 2019 jako feinherb nebo slaďák. Bylo jasné, že problém jen v mojí hlavě, tak jsem ve sklepě našel a otevřel poslední lahev sladkého ryzlinku z roku 2013. Taky jsem našel v ceníkách neuvěřitelnou kombinaci: tři Auslese třicet let stará. Erdener Treppchen 1990, Urziger Wurzgarten 1990 a Erdener Pralat 1990 od stejného vinařství… to by byla degustace! Ten ceník mám doma už přes rok. Jak to, že mě to nenapadlo dřív? Číst dál
Za středeční práci jsem se odměnil ryzlinkem z titulku. Miluju ho už sedm let, postupně jsem si v některých ročnících objevoval další oblíbence, ale Kranklei považuju dlouhodobě za Erbesovo nejzajímavější víno. Když jsem si lámal hlavu, co o něm napsat (protože jsem to psal už tolikrát), rozhodl jsem se vylhat se z psaní fotkama. Teď, když to s cestováním vypadá všelijak, neškodí otrávit se několika obrázky z dob, kdy cestování ještě nebyl problém. Číst dál
