V moselském Urzigu nápadně vzrostl počet cedulí i velkých plakátů zvoucích kolemjdoucí na degustace do vinařství. Stefan Erbes s nelibostí komentoval americká dovozní cla, ale bez ohledu na cla nebo COVID nová budova vinařství Karl Erbes v Hubertus Hohe utěšeně roste. Nakládal jsem víno ve středu v sedm ráno, letní vedra jsou příliš velká pro přepravu vína. Doma jsem vykládal před třetí, klimatizace jela celou cestu naplno a já prochladl. Ale lahve v krabicích byly na dotek studené, takže dobrý!
Na fotce překvapení, první víno z modrých hroznů od Karl Erbes :-) ale všechno je jinak, 2019 Spatburgunder Rosé Q.b.A. čili jakostka z Pinotu Noir sice nese etiketu Erbes, ale Erbesové je nevyrobili. Jde o víno nakoupené a nalahvované pro jednu příležitsot, a sice pro každoroční urzigský sraz Harleyářů Harley And Wine, který proběhl právě minulý víkend. Prodejní cena 5 EURO, dostal jsem lahev na cestu :-)
Nalahvováno do ryzlinkové flétny z čitého skla, aby vynikla barva. Pěkná lososově růžová, čistá. Na nose málo zralé ovoce, spíš nevýrazná vůně. V chuti lehounká, nevýrazná kyselina, červené ovoce, pikantní závěr. Chutná to tučně, ale bez doprovodu výraznějších ovocných chutí, a tučnost dělá především zbytkový cukr. 12,5% alkoholu. Odhadem 10 gramů cukru jako těžká peřina dusí kyselinu a bere vínu lehkost. Na druhou stranu je to asi maximum toho, co můžete chtít v Německu za pět EURO :-) Víno má typickou německou čistotu, ale chybí lehkost a důraznější kyselina. Pití pro harlejářky!
2017 Urziger Wurzgarten Riesling Spatlese trocken, Karl Erbes
Na jedné veřejné degustaci mě naštval návštěvník, který po prvním vzorku pochvalně podotkl „krásný petrolej!“ Chtěl jsem říct něco ošklivého, protože petrolejová aromata v ryzlinku (zejména moselském ryzlinku) nemám rád a ve větším množství je pokládám za chybu, ale udržel jsem se. Když odešel, tak jsem si dal vzoreček a sakra, petrolej tam byl. Zatím jen náznakově, ale byl. A už je tady zase, jde o jiné víno a zatím jen lehce a náznakem. Tenhle ryzlink je hodně tenký v těle a tak se dá tipovat, že za další tři čtyři roky to bude Petrolejový Princ.
Plnější citronově žlutá barva, na nose převládají bylinky, sušené i květy, citrusy silně vystoupí s rozmícháním. V odložené skleničce se naopak rozvinou přezrálé tóny odkvetlých květin a náznakem i petrolej. V chuti tenké, citrusové, s ostřejší kyselinou a mixem citrusů a sušených bylinek. Hodně suché, odhadem se sedmi gramy zbytkového cukru, který se projevuje vyšší plností v těle. Je to „na ostří nože“ (já vím, klišé), prostě na jednu stranu typický břidlicový ryzlink s ovocným projevem, ale průběžně se překlápí do druhé polohy, která slibuje nazrálé sušené bylinky a petrolejové tóny. Zatím je to vyrovnané, nic nepřevládá, ale je zábavné zkoušet, kdy má navrch břidlicově ovocný projev a kdy se začne hlásit o slovo petrolej.