Postupně sestavuju objednávky a rozvážím bedýnky, večery si teď budu nějaký čas vylepšovat jednotlivými víny z božoléské bedýnky. Napodruhé jsem otevřel Moulin-à-Vent. V předchozích bedýnkách byl hodně oblíbený – Moulin z Durette pravidelně dostává zlaté medaile na francouzských soutěžích (tentokrát je to zlato z Lyonu) – a zároveň to bylo vždycky bohaté a strukturované víno. V předchozím ročníku 2020 se mi to zdálo až přehnané, 14% alkoholu, vysoká koncentrace a stručně řečeno, všeho hodně. To je jistě dobré při hodnocení na soutěži (vyšší intenzita = víc bodů), ale když sedím celý večer u otevřené lahve, není mi to úplně příjemné. Ročník 2021 je v tomto ohledu mnohem lepší.  

Hrozny pocházejí z jeden a půlhektarové parcely Gimarets se čtyřicetiletými výsadbami a klasickou hustotou 8000 keřů na hektar, na vinici je žulový písek s pruhy manganu. Kvasí klasicky (to je v Beaujolais karbonická macerace v betonovém tanku) s většinou odstopkovaných hroznů (75%). Vyrobí se asi 8000 lahví.

Moulin-à-Vent Les Gimarets 2021, Château de Durette
Ve skleničce je výraznější pinotová rubínovka (s trochou fialové), na nose výrazně fialky a méně intenzivně višně a třešně. V chuti je to hodně podobné včerejšímu Morgonu, přinejmenším pokud jde o výrazný nástup kyseliny (a začínám mít podezření, co bude hlavní charakteristikou ročníku!). Ale vyšší kyseliny se neomrzí, určitě ne v Čechách :-) Středně plné tělo s třešňovo-višňovou chutí a hladkými taniny, vyšší koncentrace (ale nic přehnaného, viz úvodní odstavec) a celkově harmonický, elegantní projev s příjemnou pepřovou tečkou. Je to strukturované a seriózní, je to typické (i naslepo by snad každý uhodl Beaujolais) ale je to taky šťavnaté a dobře pitelné. Letošních 13% alkoholu není nic přehnaného. Gimarets mají dost serióznosti a intenzity na zlatou medaili z Concours International de Lyon i dost živelné pitelnosti pro veselého konzumenta vína. Dokonalý kompromis!