Abych to napsal jasně, je to nové Beaujolais, ale není to Beaujolais Nouveau! Nouveau se lahvuje tak, aby bylo v prodeji v listopadu, dnešní dvě vína lahvovali na přelomu ledna a února. Ideální by asi byl červenec, ale ceník s vyprodanými jednadvacítkami si vyžádal nalahvování několika vín už teď. Spěchám na základní Villages, protože mám po sestavení všech objednávek navíc jen pár lahví a mohlo by se stát, že na mě Villages už nezbudou.
Beaujolais Villages „Les Granits“ 2022, Chateau de Durette
Ambaláž je shodná s celou „tradiční“ řadou, barva je nečekaně temná rudá, skoro jako černé kafe s fialovým odstínem. Na nose třešňové s mírně herbálními tóny, v puse je vyšší koncentrace a středně intenzivní až intenzivní chuť. Perfektně zralé ovoce (=bez přezrálosti), třešně a černý rybíz, trochu černá káva, slušná kyselina, střední délka. Hladké, bez výrazných taninů, dobře pitelné, 13% alkoholu. Tradiční výhrada: víno je ještě mladé a nehotové, dejte mu tři až šest měsíců. Má skoro všechno kromě struktury. Slibuje krásu i radost, ale bez struktury je to málo víno. Ve srovnáním s ročníkem 2021 vyšší koncentrace, o chlup slabší kyselina, ale lahvovali na přelomu ledna a února, takže doporučuju odložit přinejmenším na konec května.
Fleurie En Voluet 2022, Chateau de Durette
Vinařství stereotypně píše 13% alkoholu na všechny etikety, ale… za mě je to znatelně míň. Psal jsem to u Régnié 2021 a už je to tady zase. Pojďme na degustaci. Ve skleničce je to klasická temná rubínovka s výrazným fialovým odstínem, na nose středně intenzivní peckoviny (višně / třešně) a božoléské fialky. V chuti deja vu aneb pěkná kyselina ročníku 2021 se opakuje nebo bude opakovat i v ročníku 2022. Je brzo na soudy, je to etrémně mladá lahev a bude se dál vyvíjet, ale směřování k čistému lehčímu projevu s výraznou kyselinou je jasné. Třešně a maliny (jako výrobce domácích džemů z malin, višní a jahod tyhle chutě dokonale znám :-), už teď sametově hladké taniny (tři čtvrtiny hroznů jsou odstopkované plus žádné sudy, takže taniny jen ze slupek a čtvrtiny stonků) a příjemná, nepřehnaná koncentrace. Na stupnici mezi lehkým, živelně pitelným vínem a seriózním, koncentrovaným a bohatým vínem je to uprostřed, ale stále v intencích toho, co v sedmdesátých letech Kermitt Lynch popisoval jako nízkoalkoholické, selské, chlastací Beaujolais. Sedmdesátoletní Beaujolais jsem nezažil, ale v moderním světě výběrů z hroznů s vyšším alkoholem je tohle někde na spodní hranici pozdního sběru. Žádné přezrálé ovoce, spíš málo zralý, lehký projev, radost pít… a kdybych napsal, že je to skoro jako kabinet, byla by to největší pochvala.