Usoudil jsem, že lepší časy končí a je načase vypít dlouho schovávaná vína. Začal jsem poslední lahví Pinot Fin 2012 burgundské Domaine Arnoux-Lachaux z krabice koupené v únoru 2015. V pátek jsme s dcerou vytáhli zahradní gril a já jsem udělal něco, čemu pracovně říkám Kuřecí prsa á la živáňská. Dcera to nadšeně schválila, vonělo to senzačně, snědli jsme fůru, vedli chytré řeči a dcera potom odešla pro zmrzlinu. Miluju pátky!

Pinot Fin 2012, Domaine Arnoux-Lachaux
Ještě pinotová, ale temnější a hustější barva. Intenzivní komplexní vůně s dřevem a kořením, vyzrálá, nevyhraněná. V chuti zralé ovoce, taniny, kmín, trochu štiplavého koření. Klidné, vyzrálé. Dřív bych psal o malé svěžesti, dnes se těším z toho, že mám konečně dobře vyzrálý Pinot. Název Pinot Fin odkazuje na starý klon Pinotu Noir. Při nákupu mě to zaujalo a vyptával jsem se mladého pana Lachauxe, jestli nejde o pravokořenné vinice, ale prý ne. Jen starý a dnes už málo používaný klon. Jako základní Bourgogne Rouge skvělé až do záměny s Village apelací, ale samozřejmě tomu odpovídá i cena.

S Burgundskem je potíž. Kdykoli přemýšlím o moderním vinařství, hned mě jako ilustrace všeho pozitivního napadají příklady z Burgundska. Až nakonec dojde na ceny a tam je problém. Jednou jsem tady napsal, že ceny burgundských vín jsou největším nebezpečím a rizikem pro burgundské vinařství. Teď podobné téma napsal a rozvedl Jason Millar tady (a Jancis Robinson ho za to chválí). Přečtěte si to!

Chambolle-Musigny 2006, Domaine Robert Arnoux
Další vzpomínka z lepších časů. Když jsem měl víno při nákupní degustaci ve vinařství někdy v roce 2009, bylo ještě tenké jako šestnáctiletá slečna. Přesto jsem si zapamatoval, že působilo zřetelně žensky. Však je Chambolle nejvíc sexy ze všech burgundských Village apelací, stejně jako je Vosne asi nejmužnější. Deset let po zrození působí úplně jinak, vyzrále a plně. Jemnost a ženskost najdu taky, ale je to spíš sebevědomá pětačtyřicítka, která si je dobře vědomá vlastních předností, ale taky toho, že čas běží a nemá cenu se upejpat. Korek je do dvou třetin protečený, takže asi tak.

V barvě je to hodně temný Pinot, spíš temně rudý než rubínový. Středně intenzivní komplexní vůně připomíná ze všeho nejvíc les, černé ovoce, staré bylinky a koření se zemitým projevem. V chuti zase zralé ovoce (spíš přezrálé třešně, lesní plody a švestková povidla než typické pinotové peckoviny), hodně koncentrované a pomocí barikových sudů až do nasládlého dojmu, zemitost a sladké koření. Do typického projevu burgundského Pinotu chybí hodně kyseliny, ale přebývá vyzrálost, uhlazenost, elegance.

Druhý den se víno vrátilo kus cesty zpátky k původnímu projevu z nákupní degustace. Je tenčí, čistší, jednodušší, jako když shodíte pět šest kilo. V chuti jde do kávy, peckovin a zralých švestek, už žádná povidla, vystupuje pěkná kyselina. Podle projevu druhého dne hádám, že mohlo ještě tři roky vyzrávat a zlepšovat se.

Sebevědomé víno. Rád bych napsal i netypické, ale žádné burgundské apelace jsem nechutnal tak málo, jako Chambolle. Tamní vína mě vždycky přitahovala, ale ceny mě od prvních návštěv spolehlivě odrazovaly a vyháněly. Myslím, že i tentokrát jsem víno koupil při nákupní degustaci u Lachauxů jen jako ženský protipól maskulinnímu Vosne-Romanée 2005. Ale burgundské ceny jsou obehraná písnička.