Marnivé tlachání o víně a chilské Chardonnay navíc


Stoupající inflaci taženou cenami potravin můžu nestranně potvrdit, je to tak. Dnes jsem odjel do Prahy doplnit zásoby parmazánu, salsiccie a croissantů a stálo mě to třikrát tolik, než loni! Podílela se na tom i slevová akce MAKRO (litr Campari za 359 kaček, nekupte pár kousků!) a několik nesmírně výhodných nákupů vína, o kterých tady asi budu psát v příštích dnech :-) ale ta drahota je fakt hrozná!  

Ad croissanty: na snídaně s rozpečenými croissanty jsem navykl v roce 2007 v Itálii, od té doby kupuju zamrazené croissanty a rozpékám v troubě. Podávám k tomu domácí džem ze zahradního ovoce a cappuccino. Před lety jedna dáma komentovala svou první snídaní u mě doma prostořekou poznámkou, že lepit si na skleničku s džemem vlastní iniciály je přílišná marnivost… musel jsem pokorně přiznat, že moje marnivost je nepřehlédnutelná, ale samolepka VM na víčku značí višně + maliny, oboje sklizené na zahradě za oknem :-) Od té doby jsem jí to občas připomenul. Na podzim mi sdělila, že jestli jí i po desáté řeknu, že to VM jsou višně a maliny, tak si najde jinýho. Byl to kritický moment našeho vztahu. Slíbil jsem jí, že jí to budu opakovat i nadále, protože chlapa, který dělá tak dobrý džem z vlastních malin a višní už nikdy nenajde.

Dnes jsem pro recenzi vybral supermarketové Chardonnay 2022 Viňa Tarapacá. Zase ta marnivost: doufám, že jsem ze všech českých bloggerů první, kdo bude mít ročník 2022. V Chile se sklízí už na jaře a v nejmenovaném italském velkoobchodě měli sardské Vermentino 2022 ještě zabalené ve fólii, takže jsem musel do MAKRO. Z čiré marnivosti (!) jsem chtěl australské Jacob’s Creek, protože jejich Chardonnay jsem kupoval před dvaceti lety, ale nakonec vzal Viňa Tarapacá se vzpomínkou na dávnou dávnou návštěvu kamarádů, kteří přinesli drsně barikovanou šardonku z Tarapacá… Vypili jsme tehdy MNOHO lahví, ale byli jsme mladí a kocovinu jsme nepokládali za trest, ale za následek. Dnes by mě ta dávka zabila!

Chardonnay 2022 D.O. Valle Central, Viňa Tarapacá
Šroubovací uzávěr a jednoduchá etiketa, i podle ambaláže slušná supermarketovka. Ve skleničce je plnější zlatožlutá barva. Je těžké zvyknout si na to, že to bylo sklizené o půl roku dříve, než je na severní polokouli zvykem, ale ta barva je fakt výrazná a pěkná. Středně intenzivní vůně, zralé nebo skoro zralé citrusy a minerální tóny. V chuti zralé citrusy a jablka jako drobná připomínka oxidace, lehce ohlazené (ale spíš kvasnicemi než sudem) a s výrazným minerálním závěrem. Tipuju nerezový tank a možná maličký podíl ze sudu (ale spíš čistý nerez). Celkový dojem: s ohledem na kategorii a supermarketový původ velmi uspokojivé. Podobná vína jsem kdysi kupoval na služebních cestách na večer v hotelu a tohle by bylo nadprůměrné. Za dvacet let se moje preference posunuly k osobitějším vzorkům s výraznějším charakterem, ale hlavním důvodem koupě bylo ohlédnutí se o dvacet roků zpátky. Jestli právě dnes nebo zítra bude někdo nový začínat s vínem a vybere si v MAKRO Chardonnay od Tarapacá, tak tím nic nepokazí (a za 20 let se technická úroveň určitě zlepšila). 241 kaček odpovídá současnému cenovému trendu. Před dvaceti lety za to byl nabušený barik, to už dnes naštěstí není. Ale za mě je dnešní cena docela příznivá.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Dokaž, že jsi člověk! *