Většina čtenářů blogu (aspoň doufám) neujíždí na příslovečné sudové Pálavě z pražských výčepů ani na výhodných výprodejích v Lídlu. Segmentace trhu s vínem je oblíbené téma pana Skleničky. Už se tady vyskytlo víckrát, ale většinou ve spojitosti s tím, že svět ušlechtilých vín nemá nic společného se světem supermarketových výprodejů a průmyslových vín. Dnes paradoxně z jiného soudku, Daniele Cernilli psal na blogu o tom, jak jsou všechny navzájem se míjející segmenty trhu propojené. Důvodem mu bylo, že cena sicilské „sudovky,“ tedy vína jako komodity bez označení původu, klesla pod 20 centů za litr. Jestli dobře počítám, je to 5,60 Kč. Původní text je tady a stojí za přečtení celý.

Co z toho vyplývá? Cernilli očekává protesty italských zemědělců a to, že ve střednědobém výhledu pěstitelé opustí a nechají zplanět tisíce hektarů vinic. Nutnost orientace na vína s vyšší přidanou hodnotou, jak jinak.

Co z toho vyplývá pro nás v Čechách? Už jsem tady ironicky psal o stínové kampani Svazu Vinařů proti levným dovozům zahraničních vín a jejich prodeji na domácím trhu pod padělaným označením moravských vín. Ekonomika je neúprosná, jestli se sedmička moravského přívlastkového vína prodává za cca 100 Kč (bez DPH) a sedmičku sicilské sudovky pořídíte za 4,20 Kč, potom je míchání metanolu do kořalky kšeft pro zoufalce nebo analfabety. Podvodníci, kteří umí číst, psát a počítat, budou dovážet víno a lahvovat ho jako moravské.

Nyitrayův návrh vypadá jen jako kouřová clona levným dovozům (včetně nedávného ocenění pro novinářku, která témata Svazu Vinařů v MF DNES zpracovává:o))) Z historie víme, že americká prohibice neomezila konzumaci alkoholu, ale zvýšila zisk pašeráků a vybudovala novou, úspěšnou mafii. Podvodné značení vín a konkurence levných dovozů není jen český problém, znají ho i jinde v Evropě. V Chorvatsku (například, aspoň podle ústních zpráv) je vyloučeno, aby jeden podnik zároveň vyráběl domácí víno a dovážel víno z ciziny. Četl jsem o případu ve Francii, kdy kontrolní orgány odmítaly zkolaudovat vinařský provoz, kde se měly pod jednou střechou zpracovávat místní hrozny a hrozny nakoupené z jiných vinařských regionů (francouzských, samozřejmě – kdepak dovezených!)

Že Svaz Vinařů nenavrhuje žádné podobné omezení pro domácí podniky, to je jiná věc. Kolik domácích vinařů pěstuje hrozny ekologicky šetrným způsobem, pracuje ve vinici výhradně ručně, bez použití mechanizace, omezuje chemii na vinici i ve sklepním hospodaření… a zároveň nakupuje víno z ciziny?

Ekonomika je neúprosná, 4,20 proti 100 Kč. Výzvy veřejnosti, zákazy výčepů ani kolkování lahví vína nic nevyřeší.