Mauro Franchino má jen tři hektary vinic a od roku 1962 z nich vyrábí špičkovou Gattinaru. Ve starém sklepě v centru Gattinary, ve stopách svého otce, s respektem k půdě a velkým vkusem. Sám říká, že díky pravěkému původu půdy (ustupující alpské ledovce sem nahrnuly směs různých hornin a zanechaly kyselou půdu s pH 4,5) vína z Gattinary zákonitě musí být jiná, než dnes slavnější vína z Langhe. Vína kvasí v betonových tancích různě dlouho, podle ročníku. Školí je minimálně tři roky ve velkých sudech ze slavonských dubů (15 až 30 hektolitrů). Nemá nic než Nebbiolo. Tady se Nebbiolu říká Spanna, dokonce i v celních dokladech k vínu Franchino píše: Nebbiolo neboli Spanna :-) Ve špatných rocích prý udělá z horších hroznů Nebbiolo Coste della Sesia, jinak jen Gattinaru.  

Gattinara 2017 DOCG, Mauro Franchino
Ve skleničce je čistá rudá barva s hnědým gradientem a téměř bílým okrajem. Na nose stáj, seno a koňský pot – selské vůně, nazrálost, přezrálé červené ovoce, zemité tóny. Má spoustu neznámých aromat a zvláštní přitažlivost. V chuti skoro slané, zakomponovaná kyselina, docela málo ovoce a hodně minerálních, slaných a kovových tónů. Sušené bylinky a káva, v závěru jemný kořenitý tón, který cítíte na patře ještě minutu nebo dvě poté. Dokonale nevtíravý, decentní sud. 14% alkoholu, komplexní a dobře pitelné. Za mě 2017 ještě nemá noblesu šestnáctky, ale vidím veliký archivační potenciál (nebo česky, schopnost zlepšovat se v čase). Už teď je víno výborné, ale za rok nebo za dva se výrazně zlepší. Velké víno, pro mě krásný objev. Díky, Fabio!