O víkendu před pondělní uzávěrkou Toskánské bedýnky u Skleničků frčela Itálie. Pro ujištění o výběru vín, ale i proto, že s blížícím se novým dovozem padají zábrany a otvírají se vína dlouho šetřená a odkládaná. S novou bedýnkou přijede náhrada.
Už dlouho vím o neotevřené krabici Marsala Vergine Soleras odložené ve sklepě :-) Vlastně jsem ji tam odložil záměrně, když jsem s první lahví zjistil, že víno (fortifikované čili dolihované a sicilské) je ještě moc mladé. V titulku píšu dvakrát Itálie, ale Marsala je Sicílie – to je sice taky Itálie, ale historicky i věcně jsou to dva různé světy. Marsala Vergine Soleras je dolihované víno z místních odrůd Grillo a Catarratto, které vyzrává pět roků v sudu (výrobce při ochutnávce tvrdil, že v tomto případě to bylo deset roků).
Samozřejmě to je Cantine Arini z dva roky starých bedýnek (SKB 50, tady) se štědrými 19% alkoholu. Tradiční sicilský výrobce, dva bratři a nepočítaně krásných černovlasých dcer s uhrančivýma očima, všechny ve věku na vdávání :-) Ramenatá lahev a uměřená tradiční etiketa, vzhledem je to ve skleničce slušná porce černého čaje – nahnědlá oxidativní barva. Na nose zprvu hlavně alkohol a oxidativní ovocné tóny, v chuti hladké, přezrále ovocné s převládajícími fíky (nekecám, byl jsem tam a čerstvé fíky jsme mohli ochutnávat současně) a žlutým ovocem. Úplně suché, až nepříjemně suché vzhledem k očekávání (tradiční suchá Marsala mívá 40 gramů zbytkového cukru), prostě úplně napadrť suché! Kdybych si dal skleničku téhle Marsaly s černou neslazenou kávou, byla by Marsala sušší než kafe. Hodně ohlazené (zpočátku až příliš, víno potřebuje nadechnout), elegantní, ale zpočátku trochu převálcované hodně výrazným alkoholem (možná je za tím jen absence zbytkového cukru a alkohol je v chuti výraznější než odpovídá analytickým hodnotám). Něco mezi vínem a destilátem před spaním, ale za tímhle dojmem může být moje pozvolná inklinace k vínům s nižším alkoholem. Přesto zdůrazním lehký a elegantní projev a perspektivu dalších deseti či dvaceti let, kterou Marsala má před sebou.
Bude senzační s rokfórem a zralými fíky, kdyby se mi v týdnu podařilo koupit oboje najednou. Nechci obhajovat barbarství, ale kvůli úplně suchému projevu bych víno klidně zapíjel nebo míchal s Coca-Colou. Nevyzkoušel jsem, Colu doma nemám, ale nabízí se to.
Vino Nobile di Montepulciano Riserva 2012, Tenuta di Gracciano della Seta
Riserva ozdobená Třemi Skleničkami Gambero Rosso pro rok 2017, asi nejprestižnějším italským vinařským oceněním. Dokonalá rudo-hnědo-temná barva s výrazným světlým okrajem. Ve vůni les a červené ovoce, napoprvé i rozkrojený meloun, s časem a okysličením se vůně vyvíjí do ovocných aromat. V chuti úplně suché s výbornou kyselinou, perfektně zralým červeným ovocem a ostružinami, s tóny jehličnatého lesa a teplým kořením, strukturované a noblesní. Převládají příjemné ovocné tóny, ale v závěru jsou ještě dost výrazné taniny. Za mě je víno už výborně pitelné, ale může se ještě asi 3 roky zlepšovat.
Riserva 2012 byla výborná, už se těším, s čím přijede Riserva 2015! Připomínám pondělní uzávěrku objednávek čtyř vín z odrůdy Sangiovese z Gracciana, podrobnosti jsou tady a přihláška tady.