Úvodní fotka je z úterního večera se Stefanem Erbesem v moselském Ürzigu. Včera jsem ji nechtěl dát, protože by to byla zbytečná soutěž s titulní fotkou alsaského Grand Cru Rosacker :-) Po ranním nakládání, dalších pracech a následných sedmi set kilometrech s autem naloženým třemi sty lahvemi (vína:) to píšu s velkou mírou neurčitosti, ale to zlato ve skleničce je zřejmě 1979 Ürziger Würzgarten Riesling Auslese*** od vinařství Christoffel Berres.  

Na další fotce většina mého úterního koštu, vzpomínal jsem na Šlitrovo Junge Frauen alter Wein (žádná z těch lahví by aspoň aritmeticky nebyla pod zákonem).  Berresové byli odedávna ürzigská honorace, měli všechno včetně těch nejlepších vinic. Tak se stalo, že původně měli i celého Preláta, kultovní jedenapůlhektarovou vinici, která patří k tomu nejlepšímu na střední Mosele. Až v nové době se úmrtím a dědictvím Prelát rozdělil mezi asi osm majitelů.

Stefan Erbes nad vínem zmínil, že v pondělí vezl paletu starých vín na letiště, letěla do Hong Kongu. Už jsem bedýnkářům rozesílal předběžnou nabídku starých devadesátoletních vín Christoffel Berrres, ale po úterní degustaci jsem výběr mírně změnil. Přivezl jsem tři vína: dvě vinice (Würzgarten a Prälat), tři ročníky (1990, 91 a 93) a tři přívlastky (Kabinett, Spätlese a Auslese). Ale pořád jsou to jen tři vína :-) Po sedmi stech kilometrech za volantem bych cenové kalkulace nejspíš zvoral, tak vydržte – bedýnkářům je zase pošlu, až se vzpamatuju z cesty.

Z podobných důvodů nebudu přepisovat degustační poznámky. Napíšu jen tolik, že jsem tam jel s obavou, že cokoli „menšího“ než Auslese z Preláta nemá po třiceti letech smysl kupovat. Některá vína překvapila příjemně a některá nepříjemně (ono obecně platí, že před degustací nebo bez degustace nemá smysl víno hodnotit. Všichni to víme, ale snadno se na to zapomíná :-) a nakonec jsem s ohledem na ceny i kvalitu vybral to, co jsem vybral, viz výše).

Horní fotka jako teasing na příští článek :-) Jedno z vín mělo korkovou vadu (a když má třicet let staré víno korek, tak to fakt nepřehlédnete!) a hostitel přinesl ze sklepa novou, neadjustovanou lahev (v popředí). Po dojezdu domů jsem ve foťáku objevil fotoseriál ze středečního rána, kde se tyhle zaprášené, zablácené (doslova, o moselských povodních jsem tady psal víc než jednou) a zasviněné lahvě mění v krásné ozdoby vinoték. Stay tuned! Sklenicka.com – blog, který nabízí víc než jen čtení :-)