Archiv pro štítek: bedýnky

Nové bedýnky, toskánské Sangiovese z Gracciana


Kromě zpráv, kterými nás bohatě zásobovala média v úterý a ve středu, chci doplnit ještě tři: v úterý jsem strávil další hodinu u zubaře a nová provizorní výplň mi konstantně v puse přidává středně intenzivní minerální chuť. Je to jako přisypat si do vína cement. Víno piju spíš víc, ale vyhýbám se degustaci nových vín a psaní poznámek. Druhá zpráva je naopak dobrá, ve středu na Petříně rozkvetly mandloně (úvodní fotka). Mám to z druhé ruky, ale připomíná mi to, že bych si měl po padesáti letech znova přečíst Strašidlo Cantenburské. A do třetice, poslední lahev Vino Nobile 2014 z Gracciana naléhavě připomíná, že jsem úplně bez červených vín a měl bych s tím něco udělat.   Pokračování textu

SKB 94, Moselské ryzlinky 2020


Od roku 2012 jsem napsal nejmíň patnáct článků uvádějících Erbesovy moselské ryzlinky. Podíval jsem se na pár posledních, abych zjistil, jak jsem nabídku popisoval a zdůvodňoval. Ale brzy mi došlo, že tentokrát nic hlubokomyslného psát nemusím. Na konci února Erbesové nalahvovali prvních šest vín a poslali mi po lahvi na ochutnání. Byl jsem nadšený, hned jsem chtěl pět z nich. Byl to návrat radosti a živelné pitelnosti, bylo v tom všechno, co mám na ryzlinku rád. Jiskra, energie, čistota, ovoce, kyselina i trocha minerality.   Pokračování textu

SKB 93, Sauvignony z Villargeau podruhé

Vinařské encyklopedie se shodují, že nejlepší Sauvignony na světě jsou ze dvou francouzských obcí v údolí řeky Loiry, ze Sancerre a Pouilly-Fumé. Už to bude osm roků, v únoru 2013 jsem byl na pár dní na Loiře. Dva dny jsme s Danem Brožem objížděli vinařství v Sancerre a Pouilly, jeden den jsme byli v centrální Francii pod Paříží. Přivezl jsem jednu bedýnku se Sauvignony od vinařství Reverdy (Sancerre) a Treuillet (Pouilly-Fumé), později ještě kabernety Bernarda Baudryho. Před rokem přijel do Prahy Marc Thibault z Domaine de Villargeau s báječnými Sauvignony ročníku 2018. Přivezl jsem paletu a letos bych to chtěl zopakovat. Pokračování textu

SKB 92, Beaujolais z Durette

960 Durette vesnice

V létě je tam krásně! Minulý týden jsem si dojednal pár degustací v Beaujolais, v Burgundsku a na Loiře. Francie má lepší Covid-rating než ČR, takže dávalo smysl odjet do bezpečí. Od pátku potom domácí situace eskalovala a já jsem cestu zrušil, protože se zdálo, že bych ještě mohl mít potíže s návratem. Nebudu prudit fotkama z cesty po francouzských vinařstvích, ale druhým účelem cesty bylo doplnit zásoby červených vín. Posledních pět let jsem na přelomu roku vždycky přivezl Beaujolais a věřím, že letošní lockdown bude s Beaujolais snesitelnější. Po dvou letech se chci vrátit k Chateau de Durette.
Pokračování textu

SKB 91, moselské ryzlinky

Prvního listopadu to bylo osm let, co jsem přivezl prvních 300 lahví z moselského vinařství Karl Erbes. Prodaly se za týden a hned jsem objednal další. Od té doby byl Stefan Erbes sedmkrát v Praze, jestli dobře počítám, tak to bylo 13 degustací, které jsme společně odvedli na několika místech v Praze. Postupem času se zdá být jasné, že letos v lednu degustace kvůli všemožným covidovým omezením nebudou, ale stále si můžete objednat víno domů. Pokud jde o vybírání vína a hledání novinek, stál letošní rok za prd – za celý rok jsem byl jen dvakrát ve Frankách a jednou na Mosele. Toskánsko bylo nedosažitelné skoro jako cestovatelský sen za socíku. Moc mi to chybí, ale Vánoce se blíží a já mám ve sklepě jen pár krabic ryzlinků, je čas na novou moselskou bedýnku.   Pokračování textu

SKB 90, burgundské Chardonnay

Nové bedýnky, burgundské šardonky k domácímu lockdownování :-) Nejpopulárnější francouzská ročenka Guide Hachette vyhlásila Vinařem roku 2020 vinařství Domaine Jean-Pierre Berthenet z Montagny-les-Buxy (web). Je to dobrá reklama, ale poctivě dodám, že to bylo na základě kolekce vín z ročníku 2017. Píše se rok 2020 a Vinař roku stále platí, ale řeč bude o ročníku 2019. Ano, podobná ocenění jsou ošidná a mohou klamat :-)   Pokračování textu

SKB 89, toskánské Carmignano

Carmignano Wiki
Přesně rokem jsem tady nabízel toskánské Carmignano z vinařství Fattoria Ambra. Propagoval jsem je tím, že poslední dva ročníky jejich základního vína Carmignano Santa Cristina in Pilli 2015 a 2016 dostaly nejprestižnější italské vinařské ocenění. Tre Bicchieri (3 skleničky) uděluje každoročně ročenka Gambero Rosso nejlepším italským vínům, s malinkou nadsázkou se dá říct, že pro tenhle diplom by italští vinaři vraždili. Letos vyhlašuju nabídku Carmignana o několik týdnů dřív, takže zatím nevím, jestli nový ročník získá nějakou cenu. Spolehnu se na loňskou zkušenost, Carmignano Santa Cristina (za 360 kaček) pro mě bylo červené víno s nejlepším poměrem kvality a ceny za mnoho let. Pokračování textu

SKB 88. Letní nabídka ryzlinků.

Dnes jsem chtěl psát o něčem jiném, ale naskytla se příležitost, které jsem nedokázal odolat. Díky dobrým vztahům s moselským vinařem Stefanem Erbesem mám možnost přivézt moselské ryzlinky skvělého ročníku 2017. Možná je to jen zapomenutá paleta vína ve sklepě nebo zrušená zásilka, původně objednaná z Ameriky, ale EURO nás má rádo a klesá pod 27 kaček. Jestli vláda Babišových chaotů v nejbližších dvou týdnech odjede na dovolenou, mohly by být moselské ryzlinky zase za staré ceny. 330 kaček za kabinet, 390 za pozdní sběr.   Pokračování textu

Horst Sauer, Franky. Milerky, sylvány a ryzlinky.

Před rokem jsem ostýchavě představoval Weingut Horst Sauer (tady) jako německou špičku, po letech jim nejprestižnější vinařská ročenka Gault & Millau vrátila čtvrtou hvězdu a pro rok 2018 je jmenovala německým Vinařstvím roku. Uznání si vydobyli především svými sylvány a ryzlinky, za sebe vyzdvihnu především perfektní čistotu vín. Mají dvacet hektarů na vápencových podložích ve franckém Escherndorfu. Tamní vinice jsem přirovnával k Chablis, francký Muschelkalk jsou ulity druhohorních mořských živočichů zkamenělé ve vápenci.   Pokračování textu

SKB 85, Vino Nobile z Montepulciana

Moje zásoby červených vín jsou na nule. Nutně potřebuju přivézt z Itálie, naštěstí koronavirové běsnění se zdá polevovat. Naše vláda byla rychlá při zavírání hranic, ale teď vyčkává, až hranice otevřou a omezení zruší i země skutečně postižené koronavirem. Od půlky března vyhlížím, kdy začnou jezdit kamiony do Itálie (a kdy se zase kurz koruny vrátí na hodnoty ze začátku března). Vernaccia ze San Gimignana, Vermentino nebo Sangiovese jsou pro mě symboly naděje, že svět bude zase v pořádku!    Pokračování textu

SKB 84, moselské ryzlinky 2019

Stráň nad moselským mostem na úvodní fotce je vinice Lösnicher Försterlay. Když jsem to v říjnu zmáčkl, ještě jsem nevěděl, že Stefan Erbes si už pronajal malou parcelu až úplně nahoře a že letos v květnu z ní budu mít víno. Příští týden se bude lahvovat a v květnu bych ho tady mohl mít.  Často píšu, že každé dobré víno je odněkud, a tak by bylo škoda tu fotku nedat. Jestli někdy pojedete na Moselu, doporučuju se u mostu zastavit. Přes Moselu vede spousta mostů, ale tohle je asi nejvíc ohromující pohled a najdete ho v mnoha průvodcích a časopisech. Hned za Lösnich směrem k Erdenu. Když jsem tam jel poprvé, musel jsem se pekelně soustředit, abych ze nezakoukal do stráně nahoru a nenaboural.   Pokračování textu