Těžká nostalgie, Marchesi Ginori Lisci bylo jedno z prvních vinařství, které jsem z Toskánska dovážel, a vydrželo to dost dlouho. Mohl za to vynikající poměr kvality a ceny, hlavně v roce 2010 a dál byly ceny ještě hodně nízké. Časem se moje pozornost přesunula jinam, ale ze současného toskánského zimoviště to mám do Querceta blízko a každoročně tam několikrát zajedu, teď v neděli jen tak pro lahev vína. 

Castello Ginori 2019 IGT Costa Toscana Rosso, Marchesi Ginori Lisci
Prodávají (stále ještě) Castello Ginori 2019, takže jsem jen zalovil v paměti… ano, to už je nová verze se Syrahem, a v pondělí jsem se už věnoval lahvovaným vzpomínkám. Ambaláž zůstává už víc než 16 let stejná, ale víno se několikrát změnilo. Za časů enologa Kena Lenziho to byla směs Cabernetu Sauvignon a Merlotu, kolem roku 2018 přibyl Syrah a Petit Verdot. Organické zemědělství, ruční sklizeň, kvašení v betonových tancích s chlazením. Školení v malých a středních sudech 16 měsíců.

Ve skleničce je temná karmínově rudá barva, na nose středně intenzivní vůně zralého červeného ovoce a příjemně ostřejší projev koření, hlavně pepř. V chuti je víno dokonale vyrovnané, se zralým ovocem beze stopy přezrálosti, přesně akorát zralé. Třešně, černý rybíz, lesní plody, měkké taniny a bezvadně spojené chutě. 14% alkoholu a jak většinou piju vína hodně mladá, tak tentokrát mám pocit, že ročník 2019 je přesně v té správné formě na pití. I přes čtyři francouzské odrůdy a toskánský původ to pocitově je spíš jednoduché a krásně pitelné víno.

Reklama: doporučuju novou toskánskou bedýnku, složenou z vín sanžimiňánského vinařství Panizzi a tedy především z jejich skvělé Vernaccie di San Gimignano, Pinotu Nero a Chianti Colli Senesi. Podrobnosti jsou tady, přihlásit se můžete tady.