Archiv autora: pan Sklenička

Tři červená od Kočaříka

Kočaříkova vína piju bohužel jen zřídka, jednou dvakrát ročně, a je to škoda. Kdysi na degustaci mě překvapila v domácích poměrech nevídaná čistota projevu všechn vín. Ne že by to byla úplná vyjímka, ale byla to červená vína vyrobená naturálními postupy, a to už něco znamená. Řídká setkání souvisí i s malou produkcí (podle zmínek na webu asi dva hektary a 10 tisíc lahví ročně max) a trochu vyšší cenou. Proti cenám tentokrát nebudu žbrblat, protože zatím všechny degustace za to stály.

Pokračování textu

Dvě Frankovky

Předvánoční čas nepřeje novým vínům, frekvence nových příspěvků poklesla. Měl jsem spoustu práce s rozesíláním objednávek a večer otvíral jen prověřené lahve, o kterých jsem na blogu už psal. S poslední zásilkou do Brna (bylo to asi čtrnáct krabic :-) jsem od brněnského podporovatele bedýnek dostal darem výběr moravských (a slovenských) vín. Začal jsem slovenskou Frankovkou 2015 vinařství Mátyás a ta rozhodně stojí za zápisek na blogu!   Pokračování textu

Malé Chablis 2019

Těšil jsem se, že po dlouhé době napíšu něco o Francii, cena 359 kaček byla OK, ale výsledek nepřesvědčil. Před dvanácti nebo patnácti lety jsem Chablis z Domaine du Chardonnay občas kupoval ve francouzských supermarketech, ale kdeže loňské sněhy jsou. V sobotu jsou Otevřené sklepy v burgundských Maranges. Před deseti lety bych v podobné situaci gůgloval ubytování, ale dnes plánuju poklidný víkend doma s předvánočním mytím oken a úklidem koupelny.

Pokračování textu

Sylvánské toužení 2020

Původně jsem nechtěl ani hledat překlad německého názvu Sehnsucht (touha), ale hned s prvním douškem jsem ztratil objektivitu. Nebudu nestranný a víno bezohledně vychválím. Jestli si to dobře pamatuju, tak je to u Sauerů jeden z mála pokusů o barikované bílé víno. Několik dnů jsem odkládal otevření s tím, že na barik je ještě brzo (ano, je), ale v neděli jsem podlehl. Je to čistá radost, živelně pitelné víno (rozuměj chlastací). Čisté projevem, pevné stavbou a strukturou, přitažlivé a zábavné. Ano, v závěru chuti dřevo ze sudu trošinku kazí dojem, bylo by lepší půl roku nebo rok počkat, ale i tak je to veliká radost.   Pokračování textu

Netypický Erdenský Prelát

Na etiketě je to vynechané, ale je to (samozřejmě) Auslese. Letos vyrobeno poprvé, protože bylo málo kyselin… v zásadě se z Erdenského Preláta děá jen Auslese „v plné palbě,“ tedy s vysokým zbytkovým cukrem. Hrozny tady extrémně dobře vyzrávají a mívají i vysoké kyseliny, takže k nim může být i vyšší cukr. V ročníku 2020 jsou kyseliny slabší, a Erbesové na to reagovali řadou suchých ryzlinků nebo ryzlinků s nižším zbytkovým cukrem. I Preláta sbírali naněkolikrát a z prvního sběru udělali feinherb. Zatím Preláta nedovážím, aby mě nikdo nepodezíral z nenasytnosti. Je to jedna z nejmenších a nejlepších vinic na střední Mosele a láhev by stála asi 1250 kaček. Díky velkému zájmu o letošní listopadovou bedýnku jsem se uvolnil a připsal si k objednávce tři lahve.   Pokračování textu

2020 Riesling Am Lumpen 1655, Horst Sauer

Znovu do Německa, pokračování pondělního textu o Sauerovu Grosses Gewächs Silvaneru. O Silvaneru jsem napsal, že se oklikou vrací k odrůdovému projevu (Riesling i Silvaner z Erste Lage Escherndorfer Lump víc akcentují minerální projev vinice než odrůdu a mají tak víc společného než odlišného), jen na jiné úrovní, s vyšší koncentrací v chuti. S ryzlinkem to je o kousek složitější. Možná je to tím, že mi projev ryzlinku z vápencových podloží tolik nesedí, břidlice a další podloží dávají ryzlinku přitažlivější ovocný projev. Riesling Am Lumpen 1655 je na mě hodně minerální a typicky vápencový, ale jestli máte rádi vápencové ryzlinky, tak letošní Escherndorfer Lump i GG Am Lumpen 1655 jsou vynikající reprezentanti.   Pokračování textu

Dárek z Bolgheri, Guidalberto 2019


Guidalberto je druhé víno vinařství Tenuta San Guido, výrobce Sassicaie, nejslavnějšího italského vína moderní doby. Dárek přivezený z říjnové cesty do Toskánska má zábavný příběh. Povídal jsem si v Toskánsku s neznámou paní a mezi řečí zmínila, že pracuje ve vinařství v blízkém Bolgheri. Taky byste se zeptali v kterém vinařství, žejo. Když mi řekla, že v Tenutě San Guido, byla i další otázka jasná. Zeptal jsem se, jestli se mnou půjde na večeři, protože chci vyzvídat :-) Na večeři jsme šli, druhý den mi přinesla Guidalberto 2019.

Pokračování textu

2020 Silvaner Am Lumpen 1655, Horst Sauer


Jeden příznivý následek nadcházejícího lockdownu – dvě nejlepší vína Horsta Sauera jsem si mohl otevřít o víkendu doma. V září se sešlo několik dlouho odkládaných poptávek po Sauerových milerkách. Narychlo jsem zajel do Escherndorfu a místo zisku jsem si koupil dvě Grosses Gewachs a pár Erste Lage ryzlinků. Původním plánem byla podzimní degustace, kde jsem se chtěl vytahovat Sauerovými víny a piemontským Ghemme a Gattinarou. Celý říjen jsem byl v kovidově bezpečném Toskánsku. Doma se hned ukázalo, že Česko míří k lockdownu, srovnání hladkého provozu toskánských restaurací včetně kontroly očkování a dementních domácích diskuzí o svobodě jednotlivce bylo tristní. Plánovanou degustaci jsem zrušil – jako očkovaný se cítím na degustacích poměrně bezpečně, ale organizovat podobnou příležitost pro patnáct lidí (a jejich příbuzné) jsem nechtěl. Nechci přesvědčovat nikoho o očkování, raději se vrátím k moudrosti vyznávané za socialismu: alkohol pijte jen doma!   Pokračování textu

Pár fotek z Toskánska VII – modré nebe všem!

Dnes jen několik dosud nezveřejněných fotek z říjnových cest po Toskánsku a Umbrii. Na úvod Golfo Baratti s etruskou pevností Populonia vlevo nahoře. Nechci probouzet vášně, cesty i výběr fotek byly vedeny původní úvahou na začátku října. Termín se mi vůbec nehodil, ale nakonec rozhodlo, že zůstat doma znamená přijít o čtyři týdny azzurra, blankytně modré oblohy nad hlavou.   Pokračování textu

Bojový pokřik Dionýsových Bakchantek na čtyři?

Pravidelní čtenáři vědí, že pana Skleničku ve skutečnosti na víně nepřitahuje 14% alkoholu, ale luštění kulturních a historických souvislostí. Díky tomu se dozvěděl, kdo to byl Arnolfo di Cambio nebo jak souvisí toskánský básník Carducci se Sassicaiou (o tom možná už brzo na blogu). Pro někoho, kdo otvírá, případně nalévá přátelům, lahev vína Arnolfo di Cambio nebo Guidalberto, jsou to nesmírně cenné informace. Bohužel jsou zcela zbytečné pro zbytek lidstva, kterému často stačí poznat levou ruku od pravé a vědět, který den v týdnu právě je. Ještě tak by se daly využít na degustaci italských vín, kterou teď kvůli Covidu raději nebudu pořádat. Dnes jen poznámky o posledních třech degustovaných vínech vinařství Panizzi z toskánského San Gimignana, která se nevešla do říjnové bedýnky. Vyluštění hádanky pokřiku Dionýsových Bakchantek z titulku je hned v následujícím odstavci.  Pokračování textu