Tentokrát Pergolaia 2009 nepřekvapila žádným umístěním nebo hodnocením 90+ na mezinárodní soutěži, ale jen tak ve středu večer doma, u televizního semifinále Holandsko – Argentina.         Po sedmi měsících skladování jsem se o ni bál a provedl jsem kontrolní degustaci. Od první chvíle si vedla jako Němci s Brazilií v semifinále fotbalového mistrovství. Měla mohutnou ovocnou vůni s kůží, lesní plody a nazrálost. Typickou rubínovou barvu s výraznou smáčivostí. V chuti stále ještě pevnou kyselinu, ovocné tělo (vyzrálé lesní plody) s hladkými taniny, lehkou ohnivost danou vyšším alkoholem a slušnou délku. Struktura (třísloviny) už ustupuje ovocnému tělu, dominuje vyzrálost a víno se zdá být na vrcholu. Není to typické Toskánsko, na to je příliš jemné a francouzsky atraktivní, ale je snadné si ho zamilovat.

Biodynamické Sangiovese z mladých vinic vysazených v letech 1999 a 2000, na kterém se dá demonstrovat to, o čem jsem se tady letmo zmiňoval: totiž že není pravda, že nemůžete vysadit rovnou staré vinice. Když chcete vysadit vinice a dožít se toho, že budou dávat koncentrované, „staré“ víno, Vieilles Vignes nebo Alte Reben, musíte je rovnou vysadit „jinak,“ jako staré vinice. Měl jsem všechny ročníky Pergolaie počínaje 2003 a už 2007 ukazovala schopnost vyzrávat v čase. Ročník 2009 to ukazuje znovu a s delší trvanlivostí. Slušný sklon vinic, hustota přes 9000 keřů na hektar, počasí bez srážek (a žádné zavlažování, samozřejmě!) a nuladevítka se stále drží a zlepšuje. Nemyslím, že by se ještě vyvíjela nějak významně dál, ale na tomhle víně se dá názorně ukázat, jak se zakládají vinice, které mají v budoucnosti dávat víno „ze starých keřů.“ Že je chuťově tak přitažlivá, na tom se už podílí i nekompromisní sklepní zpracování, odrůda a místo.