Pinot z roku 2006 a řeči o archivaci jako bonus

To si tak deset let archivujete víno v chladničce. Potom ho otevřete a za pár hodin je fuč. Když je výborné, je všechno v pořádku. Jestli bylo obyčejné nebo slabší, je to velké zklamání. Protože vás to stálo deset let v drahé chladničce a potom… nic. Pro mě silný argument proti archivaci, protože znám spoustu vín, která jsou výborná bez čekání a strčí do kapsy hodně vín s pětinásobnou pořizovací cenou i po deseti letech prvotřídní archivace. Něco jiného je, když máte možnost nakoupit přímo od výrobce deset nebo dvacet let stará vína. Většina lidí takovou možnost přeskakuje jako nezajímavou a málo vzrušující, a nadšeně nakupuje vína z anonymních švýcarských aukcí (proslulých nadpolovičním podílem padělků) nebo si sami „založí“ šest drahých lahví do sklepa a čekají, co z toho bude za deset let. I třicet let po pádu husákovského socialismu jsme národ bastlířů… stručně řečeno, archivace se hodně přeceňuje :-)  

Nuits-Saint-Geiorges Premier Cru Clos des Argillieres 2006, Chateau de Prémeaux
Malé vinařství kousek od burgundského Nuits, přihodil jsem si někdy v roce 2009 krabici Premier Cru k objednávce vín do druhých Komunitních bedýnek. Cenu si už nepamatuju a hledat starou fakturu se mi nechce, protože by to byla hořká zkušenost. Jen odhadem mohlo víno stát 15-20 EURO, zatímco dnes bude cena 40 až 60. V tomto ohledu je archivace prospěšná, protože v podobných případech regionů s raketově rostoucími cenami se na archivaci nedá prodělat. I kdyby to byl propadák, za patnáct EURO to nebude velká škoda!

Když jsem (si) Chateau de Prémeaux objevil, psal se rok 2007 a byl to jeden z menších a levnějších výrobců. Mladý Arnaud Pelletier, který vinařství šéfoval, byl hodně vstřícný a sympatický, a jejich červené Cote-de-Nuits Villages bylo báječně pitelné a příjemně laciné. V dubnu 2016, když jsem byl naposledy v Nuits, jsem v místní vinotéce našel jejich vína a podle cenovek to už bylo mimo rozsah, který mám soukromě nastavený jako přijatelný pro vlastní přjmovou kategorii. Takže dnešní text asi bude loučení s Chateau de Prémeaux (bez výčitek majitelům, burgundské ceny prostě urazily dlouhou cestu.)

Ve skleničce je poměrně plná čirá rubínově červená barva se slušným gradientem (světlý okraj). Komplexní vůně, střední intenzita, v ovoci nevyhraněná, peckoviny a lesní plody. Mírný projev je asi daný i nižším alkoholem (13%), ale harmonie je bezchybná a pěkná. V chuti komplexní, středně plné, se zakomponovanou kyselinou a úplně hladkými taniny. Když jsem lahev před třemi hodinami otevřel, byly ve vůni sušené byliny až babiččina apatyka, v závěru chuti nepříjemné taniny a zemitý projev, který víno srážel o dvě třídy níž. Po třech hodinách je to klidné, dokonale harmonické, příjemné, včetně pocitově nižšího alkoholu. Všechny ty zemité a selské chutě zmizely, sice je nenahradila žádná ušlechtilá elegance, jen čistota, komplexnost, ohlazenost a harmonie, ale je to moc dobré. Kdyby se takové víno dalo dnes koupit za 50-60 EURO, tak výborně, považoval bych to za dobrou koupi…

Připomínám Winemaker’s Dinner se Stefanem Erbesem v dejvickém Argumentu v pondělí 27. ledna. Ještě mám pár míst, podrobnosti jsou tady.

2 komentáře u „Pinot z roku 2006 a řeči o archivaci jako bonus

  1. Zase nahazujete udičku, který hlupák se chytí, že? :-) Jasně, každý to vidí ze své perspektivy. Pokud máte chlaďák a platíte za každou sekundu jeho provozu, tak si pochopitelně rozmyslíte, co do něj uložíte (vlastně by mě docela zajímalo, na kolik desetiletá archivace jedné láhve vlastně přijde…). Naopak kdo má kamenný sklep, tak to tolik nemusí řešit. Osobně se za „bastlíře“ nepovažuju, sporadickému kutilství se oddávám pouze pod hrozbou fyzického násilí :-) , ale pokud bych víno nemohl archivovat, nejspíš bych si našel jiný koníček. Kdo z nás je schopen zaplatit slušné dvacetileté Bordeaux apod. ze spolehlivého zdroje? Píšete o vinařstvích, co nabízejí archivní vína ze svých sklepů, ale podle mých zkušeností je takových vinařství jen malé procento – drtivá většina vinařů musí prodávat a nemají prostory ani finanční rezervy na dlouhodobé skladování významnější části své produkce. To, že si dnes vzpomenu „chci zralé víno z malého toskánského vinařství XY“, je čirá fantasmagorie, v lepším případě budu odkázán právě na láhve s nejasnou historií z e-Bay apod.
    Zmiňujete vína „výborná bez čekání“. Možná pár takových opravdu existuje, pro mě osobně je ale opravdová komplexita spojená s uzrálým vínem. Bez archivace vlastně celé klasické evropské vinařské regiony „přestávají dávat smysl“, protože když si odmyslíte vína určená na ležení ve sklepě (v mládí často stěží pitelná), zůstanou vám hlavně základní vína na každodenní pití, jaká se dají vyrobit víceméně kdekoliv… Atd., atp. Ale já vím, že jen provokujete, takže jsem si toto všechno mohl ušetřit :-) .

    1. Omlouvám se, komentář mi spadl do spamu a našel jsem ho se zpožděním. A ne, není to jen provokace, spíš komentář některých obchodních aktivit :-) Jak Vás znám, tak Vy si vozíte vína sám ze světa, po degustaci ve vinařství a se znalostí vinařů, takže se Vás moje jedy netýkají.

      Napíšu soukromě na e-mail, až se zregeneruju po dnešní degustaci s Francouzi. Obecně přibývá archivních vín nedeklarovaného původu :-) a chtít vyzrálé víno z malého toskánského vinařství je obecně sen, ale průběžně se takové věci nabízejí. Sám jsem několikrát dostal nabídku typu „našel jsem ve sklepě paletu, kterou si před osmi lety neodebral americký / japonský importér, kolik krabic si vezmeš?“ Stává se to spíš po několikaletém vztahu s vinařem, ale stává se. Ale lidi raději utrácejí všechny peníze za provařené padělky z aukcí a třicet let staré no-name lahve z vinoték. Tolik o českých bastlířích:-) Zkuste některé facebookové skupiny, tam to jede!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Dokaž, že jsi člověk! *