Pinot z roku 2006 a řeči o archivaci jako bonus

To si tak deset let archivujete víno v chladničce. Potom ho otevřete a za pár hodin je fuč. Když je výborné, je všechno v pořádku. Jestli bylo obyčejné nebo slabší, je to velké zklamání. Protože vás to stálo deset let v drahé chladničce a potom… nic. Pro mě silný argument proti archivaci, protože znám spoustu vín, která jsou výborná bez čekání a strčí do kapsy hodně vín s pětinásobnou pořizovací cenou i po deseti letech prvotřídní archivace. Něco jiného je, když máte možnost nakoupit přímo od výrobce deset nebo dvacet let stará vína. Většina lidí takovou možnost přeskakuje jako nezajímavou a málo vzrušující, a nadšeně nakupuje vína z anonymních švýcarských aukcí (proslulých nadpolovičním podílem padělků) nebo si sami „založí“ šest drahých lahví do sklepa a čekají, co z toho bude za deset let. I třicet let po pádu husákovského socialismu jsme národ bastlířů… stručně řečeno, archivace se hodně přeceňuje :-)  

Nuits-Saint-Geiorges Premier Cru Clos des Argillieres 2006, Chateau de Prémeaux
Malé vinařství kousek od burgundského Nuits, přihodil jsem si někdy v roce 2009 krabici Premier Cru k objednávce vín do druhých Komunitních bedýnek. Cenu si už nepamatuju a hledat starou fakturu se mi nechce, protože by to byla hořká zkušenost. Jen odhadem mohlo víno stát 15-20 EURO, zatímco dnes bude cena 40 až 60. V tomto ohledu je archivace prospěšná, protože v podobných případech regionů s raketově rostoucími cenami se na archivaci nedá prodělat. I kdyby to byl propadák, za patnáct EURO to nebude velká škoda!

Když jsem (si) Chateau de Prémeaux objevil, psal se rok 2007 a byl to jeden z menších a levnějších výrobců. Mladý Arnaud Pelletier, který vinařství šéfoval, byl hodně vstřícný a sympatický, a jejich červené Cote-de-Nuits Villages bylo báječně pitelné a příjemně laciné. V dubnu 2016, když jsem byl naposledy v Nuits, jsem v místní vinotéce našel jejich vína a podle cenovek to už bylo mimo rozsah, který mám soukromě nastavený jako přijatelný pro vlastní přjmovou kategorii. Takže dnešní text asi bude loučení s Chateau de Prémeaux (bez výčitek majitelům, burgundské ceny prostě urazily dlouhou cestu.)

Ve skleničce je poměrně plná čirá rubínově červená barva se slušným gradientem (světlý okraj). Komplexní vůně, střední intenzita, v ovoci nevyhraněná, peckoviny a lesní plody. Mírný projev je asi daný i nižším alkoholem (13%), ale harmonie je bezchybná a pěkná. V chuti komplexní, středně plné, se zakomponovanou kyselinou a úplně hladkými taniny. Když jsem lahev před třemi hodinami otevřel, byly ve vůni sušené byliny až babiččina apatyka, v závěru chuti nepříjemné taniny a zemitý projev, který víno srážel o dvě třídy níž. Po třech hodinách je to klidné, dokonale harmonické, příjemné, včetně pocitově nižšího alkoholu. Všechny ty zemité a selské chutě zmizely, sice je nenahradila žádná ušlechtilá elegance, jen čistota, komplexnost, ohlazenost a harmonie, ale je to moc dobré. Kdyby se takové víno dalo dnes koupit za 50-60 EURO, tak výborně, považoval bych to za dobrou koupi…

Připomínám Winemaker’s Dinner se Stefanem Erbesem v dejvickém Argumentu v pondělí 27. ledna. Ještě mám pár míst, podrobnosti jsou tady.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Dokaž, že jsi člověk! *