Úvodem dvě dobré zprávy: Vino Nobile 2020 je už teď dobře pitelné (to neznamená, že se nebude zlepšovat, ale když jsem otevřel lahev tři hodiny po vyložení palety, neshledal jsem žádné překážky) a je výrazně lepší, než Rosso 2022. Sice jsem psal, že Rosso z Gracciana je docela dospělé víno a tak, ale v přímém srovnání je rozdíl jasný: za mě je Vino Nobile velké víno. Před rokem jsem musel nakoupit větší než obvyklou zásobu vín z Gracciana na sklad a rozhodl se pro Vino Nobile. Díky tomu se z něho stalo moje domácí víno neboli vino de la casa. Bylo vždy poruce a nebál jsem se ho otvírat, a na kvalitu (i kvantitu!) se snadno zvyká. Ročník 2019 byl zpočátku trochu moc kořenitý, drsný a živý a až teď na jaře začal být přístupnější (možná v tom hrálo roli to, že jsem si na něj zvykl). Ročník 2020 lahvovali v prosinci 22 a na konci května se jeví elegantnější a přístupnější, než devatenáctka před rokem. Může to znamenat kratší vývoj dvacítky, ale devatenáctka je už vyprodaná a tak mě její dlouhověkost nemusí zajímat.  

Vino Nobile di Montepulciano 2020, Tenuta di Gracciano della Seta
Ve skleničce je „klasická“ temná rubínová barva, na nose Toskánsko: piniový les s pryskyřicí, kafe, lesní plody a višně, s rozmícháním zemité tóny a velký sud. V chuti je to… vzdušné a lehké, lehčí než Rosso 2022 i díky důraznější kyselině. Víno nepůsobí vůbec tělnatě (má 13,5% alkoholu), má krásně sladěnou vůni a první napití překvapí elegancí a čistotou. Višně a kafe jako hlavní atributy, kmín v závěru. Navíc maliny a ostružiny ve svěžím provedení. Má to hloubku a od otevření je to krásně pitelné. Lehké taniny postávají způsobně v pozadí, ale odhaduju, že za rok nebo za dva bude víno ještě lepší. Za mě je to perfektní rovnováha mezi mladickou svěžestí a seriózností – víno se dá už teď pít. Vína z menších a malých sudů (typicky Riserva, ale ještě jsem ji neotevřel) pro mě už bývají většinou příliš ovlivněná sudem. Tady mě baví právě lehkost v kombinaci s dostatečnou hloubkou (větší ponor už nepotřebuju). Kdybych měl dnes bodovat, tak 92 bodů / 100 díky trochu syrové kyselině, která v závěru malinko ruší dojem, a s výhledem na vyšší skore za rok.

Edit / poznámky z druhého dne: druhý den je víno řádně okysličené a naznačuje další vývoj při delším skladování. Ztrácí hloubu a vrstevnatost. Dominuje hodně zralé až přezrálé ovoce, vyvinulo se až do džemovitých tónů, sice s výraznou kyselinou, ale přesto hodně zralým projevem. Docela pěkně evokuje tóny horkého srpna v Toskánsku, ale působí ve srovnání s degustací hned po otevření trochu ploše. Vystupuje kořenitý závěr a celkově si myslím, že víno bude nejlepší vypít do konce roku 2025 a bez dekantace. Nechci jásat předčasně, ale zdá se, že jsem si našel nejlepší červené roku 2023.