Za menší hustotu příspěvků můžou tři prosincové týdny s dětmi a vánoční přípravy. Vánoce zařizuju podobně jako zkorumpovaný francouzský komisař v Casablance, který říká Zatkli jsme obvyklé podezřelé. Žádné experimenty s jídlem ani s vínem! Celoroční účastníky Komunitních bedýnek potěším konstatováním, že většina vín, která jsem otvíral během vánoc, pochází z bedýnek. Stromek, jak vidno z obrázku, byl pravý, přírodní. Chtěl bych napsat autentický, ale vánoční úvahy mi říkají, že na wine-blogu i v životě bude lepší se slovu autentický vyhýbat :-)      

Ke štedrovečerní rybě bylo portugalské Encruzado a nový kabinet od Erbese, vyhrál kabinet :o) Díky vyššímu cukru byl plnější, díky spontánnímu kvašení byl pestřejší a zábavnější a díky osmi procentům alkoholu byl nejen dobře pitelný, ale i bezpečný pro nejdůležitější rodinnou večeři roku.

Moje skoro 87-letá matka ocenila Moscato d’Asti od Alfonsa Boeriho, s 5,5% alkoholu ozvláště vhodný pro nás dříve narozené :o) I přes moje jarní varování je stále ve slušné formě: krásná barva, plná muškátová vůně a podobná chuť, zrnitá jako starý parmazán. V chuti už dominuje cukr na úkor kdysi mladé osvěžující kyseliny, ale pořád je to zábava.

V sobotu došlo i na ročníkový sekt z moselské vinice Ürziger Würzgarten. Už jsem ho na blogu propagoval a kdo si ho koupil, většinou se vrátil a koupil další. Zjistil jsem zajímavou věc: nedopitá lahev v chladničce je druhý den ještě lepší. Je plnější a mineralita je ještě výraznější, než první den. Ale je to trochu jako foglarovský bobřík sebeovládání: málokomu vydrží do druhého dne.

Projel jsem si i srovnání posledních dvou ročníků Erbesova suchého Spätlese. 2012 perfektně odpovídá suchému sektu, je už dokonale naleželý a lahůdkový. Spontánně kvašený ročník 2013 je ještě nepřístupný a jen zvolna se otvírá, ale odhaduju, že bude dlouhověký.

Sancerre 2010 A Nicolas aneb Pinot Noir z loňských loirských bedýnek se otevírá a rozvíjí. Zprvu dominuje silná kyselina, ale po čtyřech hodinách víno předvádí výrazně temnou rubínovou barvu, italsky rozjitřenou vůni lesních plodů a švestek a v chuti klidnou říznou pinotovou chuť s výraznou kyselinou. Ta odpovídá památnému ročníku 2010, třísloviny jsou průhledné jako záclony v okně a v chuti převládají ovocné vjemy, peckovité ovoce a lehce minerální závěr. Celý průběh chuti dává tušit, že víno je dobře postavené na delší archivaci – matně si vzpomínám, že je z celkem mladých vinic, kvašené ve velkých sudech a školené v bariku, nefiltrované, ale v chuti je už docela dospělé, komplexní, a jestli bych mu měl něco vytknout, tak jedině málo snahy o líbivost. Pinot Noir z vápencového podloží a s výraznou kyselinou a potlačeným ovocným projevem, strohé jako Sancerre v únoru. Bylo by krásné zvědět, co z té vinice Reverdyové udělají za nějakých 40 roků, až já tady dávno nebudu :-) Úplně burgundsky ovocité to asi nebude, ale silné a komplexní začíná být už teď, i když takovým strohým, vápencovým způsobem.

Ke Zweigeltu 2010 Reserve křemžského biodynamika Nikiho Mosera nemám zapsané poznámky, jen jsem si ho užíval. Před rokem jsem ho přivezl  a dva největší zákazníci mě vyhubovali, že na rozdíl od předchozího ročníku není ještě dopečený, připravený k pití. Tak teď už je a díky vyšší kyselině ročníku 2010 je silnější, pevnější. Asi ho vezmou s sebou na Galapřehlídku medailových vín Prague Wine Trophy (zatím neoficiálně 26. ledna v Internationalu).

Co jste měli o vánočním týdnu vy?