Stálí čtenáři už vědí, že postupující zima a odcházející slunce mě nutí prohrabovat se prosluněnými fotkami z Itálie, a že tomu podřizuju i výběr témat. Dnes premiérově o druhém vínu z toskánské Caiarossy.
Nic není víc sexy než úspěch, ale když jsem před lety několikrát v toskánském Montescudaio pobýval, zdejší inspirace úspěchem sousedního Bolgheri mně spíš vadila. Úspěch vín z Bolgheri je model, který přímo vybízí k opakování – v malé apelaci existuje jen málo přes dvacítku vinařství a z toho jen dva podniky snesou nejvyšší měřítka. Přesto tyhle dva podniky vydobyly Bolgheri světovou pověst a hvězdný status, ostatní je následují a snaží se úspěšný model zopakovat (v horším případě jen vyrábějí Bolgheri DOC, které si na rozdíl od Sassicaie můžete dovolit :o) Apelační podmínky Montescudaio DOC, ustavené v roce 1999, opsaly od Bolgheri DOC Merlot i Cabernet Sauvignon, a první vína, která jsem tam ochutnával, tomu odpovídaly. V letošním roce se už do padesátky nejlepších italských vín podle BIWA 2014 dostala dvě z Montescudiao, sám přeju úspěch navíc i vínům z Caiarossy. Blízkost Bolgheri je nesporná, ale do Caiarossy přišly francouzské inspirace kabernetem a Merlotem přímější cestou.
Podobně jako stál za prvotním úspěchem Sassicaaie obdiv markýze Incisa della Rocchetta k Bordeaux, stojí za biodynamickou Caiarossou Eric Albada Jelgersma, holandský majitel dvou bordeauxských chateau (Château Giscours a Château du Tertre), výběr francouzských odrůd révy a francouzský sklepmistr Dominique Génot (vystudoval enologii v Dijonu a agronomii v Bordeaux). Z prvních sklizní (podobně jako v celém Montescudaio jde o vinice vysazené v letech 1999 a 2000) vyrobili jen dvě vína, základní Pergolaia a „první víno“ Caiarossa. V letošním roce přicházejí se dvěma novinkami: druhým vínem Aria di Caiarossa 2011 a sběratelskou raritou Essenzia di Caiarossa (500 lahví Magnum z ročníku 2009, ročník 2010 nebude).
Aria di Caiarossa 2011, IGT Toscana, Caiarossa
Temně rudá ostružinová barva, intenzivní a komplexní hluboká vůně: vyzrálé lesní plody, jehličí, kůže, guma (nekecám, zpočátku je spolu s animální kůží i umělý podtón evokující umělou hmotu či gumu). V chuti koncentrované, svěží s pevnou kyselinou, sevřené, plné lesních chutí od ostružin až po pryskyřici a jehličí, zemité a dlouhé. Kořeněný závěr středomořského stylu, kvůli kterému se v přímořském Toskánsku přidává do směsí právě Cabernet Franc (v pátek, tři dny po sepsání, jsem dostal technický list, ve směsi je skutečně nejvíc CF). Při nižší teplotě třísloviny nevadí, jsou jako vždy u Caiarossy měkké a příjemné, přesto je celý projev vína ještě sevřený a mladý, až drsný. Středně plné se 14,5% alkoholu.
Podle informací z vinařství je to směs Cabernetu Franc a Cabernetu Sauvignon, Merlotu a Syrahu (bez udání procent). Kvašení v betonových nádobách a velkých dubových sudech, zrání v použitých dubových sudech.
Druhý den v nedopité lahvi víno ukazuje, kam se bude vyvíjet. Drsnost a rozjitřenost zmizela, už ve vůni je klidnější, byť stále temné a hluboké. Z lesa zbylo jen černé ovoce a lesní chládek po dešti, kůže a guma jsou pryč. V chuti koření ustoupilo zemitosti a ovoci, středomořský pepřový štych ustoupil prakticky až do dochuti. Druhý den se vytrácí mohutnost a síla prvního dojmu a projevuje se víc harmonie a noblesa. Taniny jsou o poznání důraznější než první den, i kvůli nim si víno schovám na další večer. Změna je nápadná a ukazuje, že víno má před sebou ještě spoustu let. Případné další degustační poznámky budu zítra a pozítří doplňovat sem :o)