Letos jsem toho moc nenacestoval, jen na jaře jsem vyvezl dcerku na Moselu, jako přeshraniční turista jsem byl v Rakousku a v létě pár dní v Alsasku. Na novoroční předsevzetí si nepotrpím, ale pokud jde o rok 2015 a cestování, polepším se! Když dálka zavolá… benzin za 27,90 kazí náladu Vladimíru Putinovi a zlepšuje ji chudým wine-bloggerům.
Táhne mě to do všech stran, ale hlavně do Burgundska. Už to bylo pět let, co jsem naposledy viděl Route Nacional 74 a Michela Guillarda. Po vánocích padla už asi definitivně poslední lahev jeho vína, lahvovaných vzpomínek na Burgundsko.
Gevrey Chambertin 2007 Vieilles Vignes Aux Corvées, Guillard S.C.A.
Výrazná temnější rubínová barva, ve vůni typická burgunda! Tak přesně definovaná, až jsem zalitoval talíře se šunkou, salámem a sýrem na stole a zatoužil po bifteku nebo aspoň po grilovaných kachních prsou. Kultivovaná vůně švestkového kompotu, trochu lesních aromat včetně jehličí, trochu květiny, všechno docela silné a klidné. S provzdušněním vystupují nové složky včetně koření. Ani stopy po kontroverzních stájových vůních, i když po několika hodinách možná… V chuti pěkná kyselina, lák ze švestkového kompotu a akurátní, nepřehnaná zralost. Tady se nehraje na kabinety a pozdní sběry, ale na harmonii a svěžest. Taky na vzpomínky… jen se bojím, kam za posledních pět let vystoupaly ceny. Ale zkušenost říká, že věci vypadají jinak na místě a jinak zdálky v časopisech a webech, tak se spíš těším.
Za dalším vínem stačilo zajet do Prahy, na fotce vinař Aleš Svatoš. Už jsem o něm psal, když jsem v říjnu dostal sudový vzorek: Svatovavřinecké 2013 kabinetní, Porta Bohemica. Tentokrát je už regulérně nalahvované a připravené do prodeje. Hurá!
11% alkoholu je jistých a dál si už budu jenom vymejšlet :-) Světlá červenofialová barva s lehkým zákalem (=ne úplně čirá). Za to může absence filtrace, vinař nalahvoval víno ve stavu, v jakém bylo v sudu. To je varování pro obdivovatele sterilních supermarketovek a vábnička pro úchyly typu pana Skleničky, pro které jsou husté, kousací sudové vzorky tím nejlepším vínem. Samozřejmě to vyžaduje slušné zacházení a skladování, myslím, že Aleš Svatoš Vavřince ani nesířil.
Vůně je zprvu švestkově ovocitá a zemitá. V suché chuti má jemně navinulou kyselinu, blumy a švestky od nezralých až po pečené, příjemně pitelné a středně dlouhé. Moc mě baví projev kyseliny, některá Svatošova vína mají kyselinu ostrou jako turecká šavle, ale tady je projev zmírněný sudem (chválím a odhaduju na jablečno-mléčné kvašení a odbouranou kyselinu jablečnou, tedy agresivnější část kyselin) a působí starosvětsky usedle, včetně málo důrazného alkoholu. Víno vyzrávalo rok v malém dubovém sudu, ale ostýchám se napsat o bariku, protože v něm žádné zprofanované projevy bariku nepoznávám a nejspíš šlo o starý, mnohokrát použitý sud, takže označení barrique nesedí. Taky barikovaný kabinet, to by byla rarita :-)
Říjnové sudové vzorky měly výraznější ovocný projev, ale až víno vezmu 26. ledna na Galapřehlídku medailových vín soutěže Prague Wine Trophy, bude zase o měsíc vyzrálejší. Tenhle Vavřinec je cesta proti hlavnímu proudu konzumních preferencí – rozhodně nejde moderní cestou „čím víc, tím líp,“ není to nabušené víno a hledače robustnosti a síly neuspokojí. Nefiltrované a nesířené, alkoholu má tak málo, že si říká o pečlivé a opatrné skladování. Možná právě díky těm mohutným čilským (prostě mezinárodním) nabušeným vínům dokážu ocenit Vavřince udělaného bez zásahů ve sklepě, s nízkým alkoholem a příjemně starosvětsky českého, víno na běžné pití. Až vás ty mezinárodní obludy znudí, vraťte se k Vavřincovi!
Děkuju všem čtenářům a bedýnkářům za přízeň věnovanou Skleničkovu blogu a přeju příjemného Silvestra a úspěšný rok 2015!