Místo každoročního kolážování vánočních motivů jsem přeložil motivační strip Toma Gaulda. Zvažoval jsem vyměnit Sancerre za Vermentino, ale nakonec jsem zvolil věrnost originálu. Koho to zajímá, tak želvušky (Tardigrada) opravdu existují a podle biologů jsou skutečně schopné přežít v žáru sopky i ve vesmírném mrazu blízkém nule Kelvina. Šťastné Vánoce a buď jako želvuška!
Vermentino Colli di Luni DOC 2024, Tenuta La Ghiaia
Vinařství s hotelem v Sarzaně, Ligurie, asi dvacet kilometrů od Cinque Terre. Vinařství (web) hospodaří na pěti hektarech, pěstují samozřejmě Vermentino a modré odrůdy: Sangiovese, Ciliegiolo, Canaiolo a Merlot. Dnešní Vermentino je náhodný nákup v sámošce, podlehl jsem zvědavosti. Stylizovaná burgundská láhev a jednoduchá etiketa, uzávěr z korkové drti. Ve skleničce je vyšší slámově žlutá barva, na nose jednoduchá ovocná vůně, žluté ovoce. V chuti suché, svěží s pěknou kyselinou, citrusy a žluté ovoce, lehké (jen 12,5% alkoholu), tenčí tělo, lehce minerální závěr. Je to „studenější“ projev než mívají Vermentina z Bolgheri, je to tak akorát čisté a jednoduché, nenáročné, prostě slušné víno pro supermarkety, ale nic víc.
Santa Chiara Vernaccia di San Gimignano DOCG 2022, Palagetto
Úvodem čtvrteční odpolední panoráma San Gimignana ze stejného místa, odkud jsem už mnohokrát fotil sluncem ozářené středověké věže proti azurové obloze :-) Palagetto není kusovka ze supermarketu, ale vinařství na jižní silnici do San Gimignana, 42 hektarů vinic a 13 hektarů olivovníků. Obvykle tam nestavím, protože už mívám plný kufr vína. Tentokrát moje nákupy selhaly stejně jako počasí na fotce a koupil jsem krabici vzorků, možná vás ještě budu otravovat popisy dalších lahví. Santa Chiara není základní Vernaccia, je to naopak vyhlášená vinice. Dostala jméno po oblíbené světici, svatá Klára byla abatyše, která v Assissi chovala holuby, se kterými rozmlouval svatý František. To je dobrý vědět, když pijete italská vína, protože snad každá toskánská obec má něco (most, vinici, les, louku, kapli) pojmenovaného po svaté Kláře.
Ve skleničce je typická až tradiční světlá žlutá se zelenkavými odlesky, na nose taky tradiční citrusy a květiny, je to jako návrat v čase. V chuti pěkná kyselina a znova (už se opakuju) tradiční projev Vernaccie jako před mnoha lety, tenké tělo, 12,5% alkoholu, lehký minerální závěr. Za mě už trochu odchází svěžest a energie, ale celkový projev je jako návrat o dvacet let zpátky, kdy jsem (si pro sebe) vína z Vernaccie objevoval. Nejsem si jistý, jestli je to přednost nebo chyba. Na jednu stranu je fajn připomenout si, jak to bývalo zamlada, na druhou stranu Vernaccia udělala hlavně v posledních šesti sedmi letech velký kvalitativní posun a stalo se z ní mnohem modernější víno. Nejlíp to dilema vyjádřím ve stobodovce: 86 / 100 bodů.