Pár fotek výletu. Zajel jsem si do nedaleké Abbazie di San Galgano u Chiusdina (provincie Siena). Přivezl jsem si snad tři sta fotek a připravil si peklíčko, když jsem se snažil 290 z nich vyhodit. Číst dál
Archiv štítku: jen tak
Chianti Classico 2020, Castello di Verrazzano
Ve středu jsem si udělal výlet do blízkého Lajatica a Teatro del Silencio. Přivezl jsem asi 150 fotek, takže se nabízelo udělat dnes fotoseriál. Dám jen dvě fotky, protože jsem dával fotoseriály z Teatro del Silencio už dvakrát a ve středu napočítal jen dvě nové sochy. Moje oblíbené abstraktní kovové plastiky párů, které si navzájem dělají radost, zůstaly na místě, jen trochu rezivějí. Změnila se dominanta divadla a samozřejmě se podle ročních dob a počasí mění celá krajina do které je Divadlo Ticha zasazené. Číst dál
Pár fotek ze svátku vína v Montescudaio
Snad se to ještě moc neprojevuje na blogu, ale s věkem přibývají výpadky krátkodobé paměti. Pozná se to tak, že jdu k moři plavat bez ručníku, nebo že vyrazím do Montescudaio bez svačiny, bez dokladů a bez peněz. Dlouhodobá paměť zatím slouží. Když přistanu v Cecině v sobotu 30. září, hned si vzpomenu, že první říjnovou neděli bývá v Montescudaio svátek vína!
Číst dál
Zářijový pozdní sběr
Můj milý deníčku… nepravidelné vydání nesouvislých útržků informací a vzpomínek začnu pozitivně. Obvykle se bulváru vyhýbám, ale tentokrát jsem neodolal. Americký Wine Spectator má soutěž o nejlepší videoklip o víně. Skouknul jsem několik finálových klipů a kromě očekávaných detailních a zpomalených záběrů nalévání vína, vytahování korku a mudrování o čase a místě tam jsou i zábavné nápady. Wine the Love You’re With třeba! Číst dál
Zářijové kňučení
Sebekriticky konstatuju, že letní blogování nějak upadá. V učení všech učení jsme se kdysi učili, že každá filozofie hodná toho jména má tři zdroje a tři součásti. Tím chci říct, že problém není jednoduchý, ale složitý. Komplexní. Číst dál
Pár fotek z cesty
Po sedmi měsících, kdy jsem jezdil jen kolem baráku na nákupy, jsem se natěšil a domluvil si pár schůzek v Německu. Naběhl jsem si, bylo hrozné vedro a ucpané dálnice. Zatím jsem naživu, cesta je úspěšná, jen to cestování už není, co bývalo. Těsně před cílem jsem se pokoušel vyfotit pár šífů: Moselská královna se do objektivu vůbec nevešla, tak alespoň Moselská perla. Číst dál
Zahájení letní sezóny
Prvního května mi skončila topná sezóna, v pondělí jsem vyhlásil léto. Nemám kabriolet, moře jsem letos neviděl, ale koupil jsem v MAKRO Campari. A protože nedávno čtenář Merlot v komentářích chválil (jen houšť, to se neomrzí) vzdělávací (poučovací) dimenzi Skleničkova blogu, tak prozradím i to nejlepší: litrovka Campari stojí v MAKRO 265 kaček. Kdyby to italští barmani věděli, vypraví do Prahy vlak! (Sedmička Campari v listopadu v Toskánsku běžně stávala 13 EURO.) Campari Spritz je to nejlepší pití do horkého léta, recepty jsem měl před rokem tady. V srpnové Umbrii (40 stupňů už v jedenáct) jsem běžně pil tři denně, a nalévá se do velkých 0,6 litrových sklenic. K tomu ovšem patří vědět, že v Umbrii se do sklenice lije půl napůl Prosecco a minerálka a navíc se tam toleruje 0,5 promile alkoholu za volantem. V Itálii je radost žít i řídit! Číst dál
Cappella della Santa Croce, Castelbambino d’Orcia
Bejvávalo, že jsem v počátcích blogu propadal zoufalství. Psával jsem poznámky z cest do toskánských vinařství, která sice oplývala osobitostí, ale nebyla „kotovaná na burze“ čili neměla hodnocení v nejprestižnějších ročenkách. Byla vpodstatě neznámá. Odklepnul jsem na blogu zveřejnění článku a propadl se do deprese. Říkal jsem si, že kdybych si celé to povídání o vinařství včetně hodnocení vín vycucal z prstu, nikdo by nic nepoznal. Číst dál
Petr Nejedlík
Dneska už nic, degustační poznámky naplánované na zítřek dám později. Andrea Nejedlíková před chvílí na Facebooku oznámila, že v den svých pětapadesátých narozenin odešel vinař Petr Nejedlík. Nemá cenu k tomu něco psát, názory na jeho vína se (nutně) lišily, ale jeho stopa v domácím vinařství je obrovská a věřím, že dojde mnohem většího ocenění s delším časovým odstupem. Smutno.
Pár fotek z úterní německé degustace
Jen pro přesnost, německá degustace znamená každoroční degustaci Riesling, Pinot & Co. v reprezentačních prostorách německé ambasády, fotky jsou jen z mobilu. Pojal jsem to letos napůl „odborně“ a napůl společensky, což jsou dvě roviny, které nelze úplně oddělit. Počínaje výbuchem smíchu, když jsem našel právě přišlého Honzu Čeřovského zaseklého u bublin (Sekthaus Solter, Rheingau, a některé bubliny dost dobré), přes nečekané seznámení s dámou, se kterou se známe jen z Facebooku… až po večerní setkání s básníkem Jiřím Dědečkem, prezidentem českého Pen-klubu, kterému jsem v šest večet na Malostranském náměstí vypravoval o setkání s Margheritou Pallecchi, exportní manažerkou toskánského vinařství Poliziano a o tom, jak vzniklo jméno Poliziano (o Dědečkově překladu Polizianových Poklon a pošklebků jsem tady psal před dvanácti lety, ale potkali jsme se až včera večer na Malostranském). Číst dál
O té naší spotřební dani
Dlouho jsem se internetovým diskuzím o spotřební dani (SPD) z tichých vín vyhýbal. Ve středu jsem po několikadenní abstinenci otevřel lahev vína a několikrát okomentoval na Facebooku. Důsledkem byla parádní deprese a zklamání. Přesto, když už patnáct let píšu o víně, neměl bych to na blogu jen tak přejít. Předem varuju, že nechci vyvolat žádnou plamennou diskuzi. Vycházím z konzervativního přesvědčení, že stát má do života občanů zasahovat minimálně, a to především pokud jde o daně. Pro každého lidovce nebo konzervativce (kromě ODS se ke konzervatismu teď nově hlásí i Babiš!) by mělo být snazší provést seppuku než zavést novou daň. Začnu odlehčeně, písničkou, kterou Bob Dylan věnoval malovýrobcům whiskey v Kentucky. Povšimněte si úvodu, ve kterém levicová aktivistka Joan Baez vykládá zkratku IRS jako Infernal Revenue Servis a zejména verše „we ain’t pay no income tax since 1792.“
Kdo jinému jámu kopá a stará dobrá Vernaccia
Před rokem jsem odjel do Toskánska a zůstal tam celý květen. Každodenně jsem zveřejňoval na Facebooku nové fotky jídel, kostelů, náměstí a vinařství. Tušil jsem, že to může některé kamarády zlobit, ale nenapadlo mě, jak to bude otravovat mě, až mi po roce bude Facebook každodenně nabízet „vzpomínky ke sdílení.“ Aneb kdo jinému jámu kopá… Při středečním rozvozu moselských ryzlinků a chřestu po Praze jsem si zajel i pro pár italských vín, abych alespoň tak uspokojil cestovatelské choutky. Nové Vermentino od Antinoriho ještě není, ale Vernaccia od Santiniho naštěstí ano. Číst dál