První neuspořádané a nestrukturované dojmy z dovolené v Mâconu, bez nároku na přesnost. Na dovolené je dobré držet se osvědčené kvality. Na druhé straně se snažím využít příležitost a poznat co nejvíc z místních vín. Cestou jsme se stavili v Meursaultu a koupili krabici místních vín, základní Bourgogne Blanc trumfuje většinu místních, mâconských vín. První dojem je, že se místní vinaři (až příliš) inspirovali zvyšováním cen v Cote d’Or, ale noblesy Meursaultu zatím nedosáhli. Číst dál
Předem se omlouvám za nepravidelné a nesturukturované zápisky, internet je v burgundské pustině nedostatkové zboží a dostanu se k němu jen příležitostně, nejčastěji mezi hlavním jídlem a desertem. Na úvodní fotce dcera s oranžínou jako důkaz :) Číst dál
Už jsem se tady chlubil, že jedu na dovolenou s dětma do Burgundska. Sice budu dělat chutě, ale původním cílem byla dovolená s dětmi a žádný business, to se přidalo až ve chvíli, kdy se rozhodlo o cíli. Číst dál
Zápisky z degustace vín Marchesi di San Giuliano v Palermu s Antoniem Mandolfo. Paternò Castello di San Giuliano je jedna z nejstarších sicilských šlechtických rodin, jejich pozemky mají asi 400 hektarů a leží mezi Catanií a Siracusami. Odedávna pěstovali citrusy a vyráběli marmelády a sušenky. Idea vinařství vzešla ze setkání Giuseppe Paternò s dánského enologa Petera Vinding-Dierse. Vinařství dnes řídí Antonio Mandolfo, mimochodem už třetí generace rodiny Mandolfo, která vede statek Marchesi di San Giuliano. Tomu říkám tradice! Číst dál
Sobecký zápisek pro potřeby pana Skleničky. Degustační poznámky načmárané na listu papíru se časem těžko hledají. Na druhou stranu zdravý rozum (a zdvořilost) velí nezveřejňovat žádné odsudky, když jsem měl sicilské degustace zaplacené. Některé poznámky tak zůstanou soukromé a nezveřejněné, ale už se mi několikrát hodilo, že jsem svoje poznámky překlopil na blog a mohl si je později procházet na internetu. Číst dál
Hodina, kterou jsme na Sicílii měli na degustaci Cantine Arini byla málo. Malé vinařství s extrémně širokým sortimentem vín jako by symbolizovalo můj prvotní dojem z celého ostrova. Když si přečtete si úvodní Kdo jsme stránku na jejich webu (je jen v italštině), uvidíte sicilské zemědělce, na kterých se podepisuje tvrdá práce, ale kteří dokáží využívat (a užívat) to, co jim Sicílie dává. Taková jsou i jejich (tichá) vína, většinou selská a bez přehnané rafinovanost (to určitě neplatí o starších perpetuálních Marsalách), ale plná života a radosti. Číst dál
S Arnaldem Spitalerim jsem se setkal jen na půl hodiny, stihli jsme přechutnat čtyři vína a probrat historii vinařství. Historie je úctyhodná, současná vína za ní nijak nezaostávají a dostojí očekávání, které s sebou nesou. Číst dál
Marnivé přání zažít oběd a večeři v italském vinařství jsem si splnil už před dvěma roky v umbrijském vinařství Rocca di Fabbri (tady a tady). Jenže, se vší úctou, úterní oběd na Sicílii byl ještě větší zážitek. Je to paradoxní, protože v Palermu byly k vidění oprejskané fasády a všudypřítomná skromnost. Sicílie je kamenitá, tvrdá a asi i chudá země. Vína i jídla většinou postrádají ušlechtilou rafinovanost, jsou často rustikální a v dobrém smyslu vesnická, ale hýří radostí, pestrostí a životem. Pojďte se podívat na patnáct fotek z oběda v jednom sicilském vinařství. Číst dál
Předem se omlouvám, dnes to bude jen vata a sliby příštích věcí. Přijel jsem z degustace asi stovky vzorků v osm večer a chci rychle padnout do postele. Úvodem zase večerní výhled z okna hotelového pokoje… Číst dál
Osmé výročí Skleničkova blogu bylo v sobotu a slavím ho od neděle v Palermu na pozvání italské firmy, která se zabývá marketingem vína. Na úvodní fotce ranní výhled z okna hotelového pokoje. Cesta letadlem byla strašná, ale už když jsem v noci projížděl taxíkem z letiště do hotelu a zkoumal vysoké stíny hor kolem cesty, vypadalo to, že by se dvanáctihodinová cesta mohla vyplatit. Palermo má velký kouzlo! Číst dál
Při dubnovém hledání levných burgund do Komunitní bedýnky jsem zajel i do Saint-Aubinu :o) Zní to jako vtip, ale není: v roce 2008 jsme bydleli v místním zámečku a navštívili pana Moingeona. Dodnes jsem uchovával ve sklepě starý ceník s cenami jako z pohádky… vína byla levná tehdy a byla o poznání levnější než burgundský průměr i letos.
Michel Guillard byl jeden z vůbec prvních vinařů, které jsem v Burgundsku navštívil. Bylo to v dubnu 2005 a měl jsem kliku, protože jsem byl ze všeho vyjevený a o Burgundsku věděl jen pár hloupostí vyčtených k knih. Největší klika spočívala v tom, že jsem při náhodných potulkách po Gevrey narazil na vinaře, jehož vína se mi dodnes líbí, a kterého asi ani není možné objevit jinak, než že náhodou zabloudíte k jeho dveřím a zazvoníte. Michel Guillard je totiž kovaný tradicionalista. Číst dál