Osmé výročí Skleničkova blogu bylo v sobotu a slavím ho od neděle v Palermu na pozvání italské firmy, která se zabývá marketingem vína. Na úvodní fotce ranní výhled z okna hotelového pokoje. Cesta letadlem byla strašná, ale už když jsem v noci projížděl taxíkem z letiště do hotelu a zkoumal vysoké stíny hor kolem cesty, vypadalo to, že by se dvanáctihodinová cesta mohla vyplatit. Palermo má velký kouzlo!  

Nevzpomínám si, jestli jsem kdy měl nějaké rosé ze Syrahu, tady jsme s ním začali hned po snídani a vůbec nebylo špatné.

Dělá ho vinařství Marchesi di San Giulano ve Vilasmundo. Na fotce Antonio Mandolfo a Marilena Galletta.

Faro 2011 a Cantina Giostra Reitano, u Messiny. Směs pěti odrůd: Nerello Mascalese, Nerello Cappucio, Nocera, Nero d’Avola a Sangiovese (!) Školené v nerezu, ale žádná průmyslová nerezovka, bacha!

Z dnešních degustací sedmi vinařství mám první dojem, že Sicílie má dvě polohy: barikovou a nerezovou, ale kromě těch průmyslových nerezovek je tady spousta vín, hlavně bílých, ke kterým tahle technologie výborně pasuje. Na fotce vinař Francesco Giostra Reitano se synem.

 A teď malá pauzička, která osvěží, trikolóra. Napadlo mě dát to jako hádanku (v které zemi dělají nejlepší zmrzlinu?) ale to by uhádly i malé děti (ty moje určitě). U oběda jsem se styděl fotit, aby si italští vinaři nemysleli, že vidím stejk z tuňáka s grilovaným špenátem, cibulí, ančovičkama, rajčatama a olivama poprvé :o) ale při posledním chodu jsem neodolal. Jahodová, citronová… a dál už je to těžší, peprmintová.

Giuseppe Ippolito se schovává za vínem a dělá plachého, protože nemluví anglicky, ale zrovna o jeho bílém Catarratto a Grillo platí to, co jsem napsal o výrazným bílých vínech ze starých sicilských odrůd a nerezové technologii.

Však jsem si mu o jeho Grillo 2014 řekl a už se chladí v pokojové minichladničce. To už bylo po degustaci, přešli jsme na italsko-anglickou směs a plachost zmizela.

Arnaldo Spitaleri nalévá Castello Solicchiata ze stejnojmeného vinařství. Údajně nejstarší bordeauxskou směsku, vyráběnou na Sicílii (Cabernet Franc, Cabernet Sauvignon a Merlot) už od roku 1855. Byla vynikající, ale odstřelil mě něčím docela nečekaným.

Sant’Ella a Boschetto Rosso jsou dva nevídaně expresivní Pinoty Nero ze sopečného podloží na Etně, pěstované ve výšce 1000 až 1200 metrů. Pan Spitaleri si mě vychutnal, když to doprovodil poznámkou, že prý Etna Rosso byla před sto lety 70% Pinot Nero a jen 20% Nerello Mascalese, a že Pinot se na Etně pěstuje jaksi tradičně a odjakživa… napřed jsem si myslel, že si ze mě dělá legraci, ale tvářil se úplně vážně. Musím si to doma nastudovat. Ale jeho Pinoty byly fakt senzační.