Hodina, kterou jsme na Sicílii měli na degustaci Cantine Arini byla málo. Malé vinařství s extrémně širokým sortimentem vín jako by symbolizovalo můj prvotní dojem z celého ostrova. Když si přečtete si úvodní Kdo jsme stránku na jejich webu (je jen v italštině), uvidíte sicilské zemědělce, na kterých se podepisuje tvrdá práce, ale kteří dokáží využívat (a užívat) to, co jim Sicílie dává. Taková jsou i jejich (tichá) vína, většinou selská a bez přehnané rafinovanost (to určitě neplatí o starších perpetuálních Marsalách), ale plná života a radosti.   

Vinařství je čistě rodinný podnik založený v roce 1952 Giuseppem Arini, a dodnes zpracovává jen vlastní hrozny. Hospodaří na necelých třiceti hektarech, roční produkce je asi 150.000 lahví, ale u jednotlivých dolihovaných vín zmiňoval Giacomo Arini (mimochodem vystudovaný enolog, Institute of Conegliano Veneto) objemy v nízkých tisícovkách. Naopak zmiňují sklepní kapacity na 2 miliony litrů ročně. Podrobně jsem se na to neptal, ale většinu objemu zřejmě (logicky) tvoří tichá vína (a všeobecně se většina sicilské produkce prodává jako sudovka).

Grecanico 2014 IGT Sicilia. Začínáme tichými bílými víny. Světloučká žlutá barva, květinová a travnatá vůně. V chuti lehké, s dobrou kyselinou a malým zbytkem cukru, ovocné a svěží.

Ze stostránkové analýzy o průběhu ročníku 2014 v provincii Trapani, kterou jsem na degustaci dostal, vyplývá, že původní sicilské bílé odrůdy se většinou sklízejí s vysokými výnosy a cukernatostí kolem 17 stupňů, proto ten převládající lehký až kabinetní charakter vín. V zásadě se to dá říct i o Grillo a Insolia, dalších dvou bílých vínech od Cantine Arini.

Frappato 2014 IGT Sicilia. Modrá odrůda, podle Vita Ariniho vhodná k rybám. Temná karmínová barva, ve vůni zrale až přezrále ovocné, v chuti lehčí, se slušnou kyselinou, ovocným projevem s trochou zbytkového cukru.

Nero d’Avola 2011 IGT Sicilia. Temně rubínová barva, nos jako ovocná dřeň plus barik. V chuti jasný barik, vanilka, přesto krásně ovocné do vyzrálého červeného ovoce. Líbilo, včetně ceny.

Syrah 2011 a Merlot 2011 už mě soukromě tolik nezaujaly, přeskočím je a jdeme na dezertní vína. Ty představovaly velikou radost, ale s popisem budu opatrný. U mnoha z nich si prostě nejsem jistý detaily přípravy. Vína označená Soleras vznikají metodou stálého mísení ročníků (perpetuoso), ostatní jsou ročníková, ale podrobnosti přípravy budu luštit teprve teď při zpracování poznámek.

Zibibbo Vino Liquoroso. 16% alkoholu a 120 gramů cukru. Desetihodinová macerace slupek a kvašení zastavené chuťově neutrálním alkoholem. Světlejší barva, sladce přezrálé v ovocném projevu s ostrým kořenitým závěrem. Trochu voňavka (ale ne přehnaně), až doma jsem si dohledal, že odrůda Zibibo je z muškátovitých. Líbilo moc.

Malvasia Liquoroso, takže odrůda Malvasia a stejný postup jako u předchozího vína. 16% alkoholu a zase 120 gramů cukru. Zlatá barva, vůně zrale ovocná, v chuti hladké a sladké s pěkným kořenitým závěrem. Krásně harmonické, a přestože můj popis je stejný jako u Zibibbo, Malvasia se mi líbila ještě víc.

Moscato Tipo Passito. Takhle mám aspoň víno zapsané já, na webu je označené jinak. Navíc je to Moscato di Alessandria, muškát alexandrijský čili synonymum pro odrůdu Zibibo. Technologický popis podobný jako u Zibibo, jen delší dobu v tanku před lahvováním. Podle mých poznámek těžší a plnější než předchozí. Degustace ve tříčlenné mezinárodní skupině je dřina. Považoval jsem za výhodu, že jsme měli jednoho upovídaného účastníka, který do úmoru komunikoval s vinaři a já se mohl věnovat vínu a poznámkám, ale na Giacoma Ariniho a jeho Marsaly bych potřeboval celé odpoledne a sólo, abych se dobral drobných rozdílů mezi jeho víny. Potom jsme ještě přelízli suché Chardonnay, ale to bylo asi zamýšleno jen jako neutralizační sousto před dalším kolem, které bylo nejmíň o třídu výš.

Marsala Superiore Ambra Secco DOC. Původní sicilské odrůdy Grillo a Catarratto, kvašení s řízenou teplotou, zastavené přidáním vinného destilátu. 18% alkoholu. 4 roky ve velkých sudech ze slavonského dubu. Hnědozlatá čajová barva (jantar:), těžká zralá vůně, parádní. V chuti suché, komplexní, vyzrálé ovoce i náznak trávy, oříšky a kořenitě štiplavý závěr. Trochu oxidativně postavené, ale příjemně.

Marsala Superiore Ambra Dolce DOC. Odrůdy Grillo a Catarratto, řízené kvašení zastavené přídavkem vinného destilátu, podle komentáře Giacoma Ariniho šest roků ve velkých sudech ze slavonského dubu. 18% alkoholu. Temná jantarová barva, přezrálá vůně rozkročená od ovocných tónů až po sýrové (starý parmezán?). V chuti sladké, komplexní, teplé alkoholem, štiplavé v závěru a krajně zajímavě :o)

Marsala Vergine Soleras DOC. Odrůdy Grillo a Catarratto, řízené kvašení zastavené přídavkem vinného destilátu, 19% alkoholu. Podle webové prezentace 5 let ve velkém sudu, podle Giacoma Arini dokonce deset roků. Zlatá barva, dokonale komplexní vůně. V chuti jemné, rafinované, harmonické, s výbornou kyselinou a podle mých poznámek spíš suché. Bohužel cena odpovídá komplexnímu a jemnému dojmu. Marsala Vergine Soleras Stravecchio 1980 se chutnala taky, ale zůstala bez zápisku. Jak mám popisovat dokonalost?

Marsala Fine Ambra Secco DOC. Catarratto, Grillo a Insolia, 17% alkoholu. Delší macerace hroznů, zastavené kvašení přidaným alkoholem a dva roky ve velkých sudech. Vzhled tmavého jantaru, zlatavý čaj. Komplexní a krásná vůně zralého ovoce (fíky), v chuti dobrá šťavnatá kyselina a spíš suché (polosladké), lehké. Určitě ANO!

Cremovo. Aromatizované víno barvy čajového zlata, bohatá sladká vůně a hodně sladká chuť, vyzrálá a skutečně krémová. To bude souviset s extrémně vysokým zbytkovým cukrem. Líbivé, efektní. 16% alkoholu a 120 gramů cukru. Aromatizovaná Marsala Fine DOC.

Feudo, Crema di Mandorla. Temná čajová barva, ve vůni Amaretto! Trochu moc důrazná vůně mandlí, v chuti taky mandlově likérové s ostřejším alkoholem. Jinak aromatizovaná Marsala Fine DOC.

Chiaro di Luna neboli Měsíční svit, další mandlový likér na bázi Marsaly.

Marsaly byly pro mě určitě vrcholem sicilských degustací. V první reakci jsem je zjednodušeně popsal jako sicilské portské, realita zřejmě bude složitější. Suché Marsaly (secco) mají projevem blízko k suchému sherry, sladké a vyzrálejší těžko k něčemu přirovnávat. Každopádně Marsala je velká radost!