Dnes o moselském ryzlinku z roku 1991. Bedýnkáři ho znají z loňských vánočních bedýnek. Kamarád ho vzal zrovna před rokem na novoroční večírek malovinařů v jedné moravské obci, a málem dostal přes hubu. (Jméno obce není pro vyprávění důležité, tak ho vynechám :o) Prý na něj jeden soused křičel něco o podvodu: víno s tak nízkým alkoholem (7%) přece nemůže přežít dvacet roků, to každý zná z vinařských příruček! Chachá!
1991 Erdener Treppchen Riesling Spätlese, Karl Erbes
Dovezl jsem ho v listopadu 2013 do vánočních moselských bedýnek a letos jsem ho zanedbával. Ze stovky prodaných lahví jsem měl jedinou. Tu druhou jsem chtěl otevřít na letošní vánoce, ale zapomněl jsem na to. Jinak mi dělalo radost – neměl jsem ani jednu reklamaci. Spolehl jsem se na to, že vinař všechny lahve v roce 2013 překorkoval, a skutečně bylo všech sto bez vady.
Ve skleničce citronově žlutá barva s kovovým nádechem, ve vůni zemité a voskové. Ovoce je už potlačené a jen zdálky doletí tlumeně citrony, jablka a bez. V chuti zemité, herbální, lehce naoxidované, medové s voskovými tóny. Kořenitý závěr. Podle označení (Spätlese bez dalšího upřesnění) a sedmi procent alkoholu bych hádal zbytkový cukr kolem devadesáti gramů, ale podle chuti naslepo mnohem méně. Cukr dodává vínu plnost, ale kyselina ho trumfuje a vysušuje celkový projev i pusu. Po 23 letech působí jednoduše ale pevně, s jasnou stavbou.
První den to pro mě byla spíš rarita a exkurze do světa velkých dlouhověkých vín než zážitek, protože mám u ryzlinku rád svěžest, která po otevření chyběla. Slavnostní chvilka, ale jednou za rok stačí. Jenže jsem si půl lahve schoval v chladničce :o) Druhý den v nedopité lahvi je vůně o poznání svěžejší a terciální tóny ustoupily (jen vosk se stále připomíná :o). V chuti je víno náhle lehčí a ovocnější, víc citrusů, dokonce se v závěru objevuje minerální tón, který má vinice Erdener Treppchen jako razítko. Určitě by se hodila karafa!
Když jsem víno poprvé měl naslepo v Ürzigu, spletl jsem se jen asi o deset roků:o) Druhý den doma při dopíjení zbytku v lahvi jsem si vzpomněl na degustaci nazvanou Understanding Rare and Fine Wines, kterou vedli v rámci programu Galadegustace Prague Wine Trophy v lednu 2013 Pepi Schuller, MW a Frank Smulders, MW. Pokud jde o stará vína, myslím, že doporučovali dekantovat bez vyjímky. Stefan Erbes to na podzim 2013 určitě udělal taky!
Nabídka na Komunitní bedýnku s novějšími Erbesovými ryzlinky s medailí z Prague Wine Trophy 2014 a na zlevněné vstupenky na Galadegustaci PWT, na kterou přijede i vinař Stefan Erbes, stále platí!
Na tohle víno si moc dobře vzpomínám. Otevřel jsem ho spolu s tátou vloni, resp. už předloni na Vánoce. Nevystihl bych to líp: „Byla to spíš rarita a exkurze do světa velkých dlouhověkých vín než zážitek, protože mám u ryzlinku rád svěžest, která po otevření chyběla. “ Jak jsem četl dál, tak jsme udělali určitě dvě chyby, nedekantovali a nezbylo na druhý den :o) Ani nevím proč, ale myslel jsem, že dekantovat se mají jen červená. Čím víc nad tím přemýšlím, tak nechápu, proč by se měla dekantovat jen červená, ale do dneška mě to vůbec nenapadlo :o)
Dekantovat takto „stara“ vina je spis riziko, hrozi ze se rychle „rozpadnou“. Je to logicke: Vzduch tato vina zpravidla moc nepotrebuji, protoze na mikrooxidacni proces bylo casu dost. Dekantace je vhodnejsi u mladych, jeste uzavrenych vin, tam to „rozdychani“ dava smysl. Samozrejme i zde plati, ze vyjimky potvrzuji pravidlo :o)
Jojo, já podobné staré lahve otvírám tak zřídka, že mě taky nenapadlo dekantovat a secvaklo mi to až druhý den. Když jsem to teď napsal na blog, tak si to snad už příště budu pamatovat :o)
Já jsem ho poprvé nesl kamarádovi, který má rád staré „petrolejové“ ryzlinky, vyprávěl jsem mu o něm asi měsíc a pak takové „překvapení“ :-D Je výborné, už se těším na další láhev :-)