Nebojte se, nebudu hodnotit prezidentské kandidáty ani radit, koho volit. Jen jsem si při sledování zpráv uvědomil, že mi volby dávají obrovskou příležitost splnit si jeden sen. Z některých textů na blogu je asi jasné, že mě to táhne do Itálie a že bych se na důchod klidně odsunul do Toskánska nebo rovnou na Sicílii. Současný sázkový kurz na ing. Babiše vystoupal na pěkných 12:1. Kdybych vsadil 200 tisíc kaček a Babiš vyhrál, dostal bych 2,4 milionu a s tím (a s českým důchodem) bych mohl bezstarostně strávit deset až patnáct let někde u moře… původně mě to napadlo jen jako pojistka (v případě Babišovy výhry by emigrace byla vhodné řešení), ale čím víc o tom přemýšlím, tím víc se mi taková sázka zamlouvá. Jenže každé řešení přináší nové problémy: když vsadím na Babiše 200 tisíc,  koho mám potom volit???

Bude bílé Brunello? Na fotce z tohoto týdne je toskánské Montalcino :-)

Tohle je metropole Vino Nobile, Montepulciano (foto Elisa Biagianti, ukradeno na Facebooku). Připomnělo mi to jednu odpověď Stefana Grandiho ze San Gimignana: My víme, co je sníh, ale nepadá nám každý rok :-)

A ještě jednou Montalcino (fotka Comune di Montalcino).

Civitella v provincii Arezzo, foto Stefano Boccioli. Problém se sněhem, který nepadá každý rok, je v tom, že ulice nemají kanalizaci (protože proč, když nesněží každý rok a prší tak jednou za měsíc). Až za dva dny sníh roztaje, bude potopa. Dětem pro radost se v Montalcinu zavřely školy (asi jen první den, předpokládám že to je kvůli školním autobudům, které sváží a rozváží děti).

Tohle je z Abruzza, čili střední Itálie, ale východní pobřeží. Tady mají za rok víc srážek než na Moravě.

Tahle fotka mě nadchla (fotil Bruno Tarquinio). Taky Abruzzo.

Když jsem byl v Itálii v červnu 2003 poprvé, myslel jsem si, že italské vedro a azzurro trvá celý rok. Můj oblíbený prezidentský kandidát by řekl, že za to možú tie cestovné kancelárije, ptže nás krmí letníma fotkama :-) Tak tohle je například apulské Alberobello. Apulie, to je ten jižní podpatek italské boty.

Na internetech jsem našel tuhle rozkošnou infografiku. Jmenuje se to Rok v Kanadě, ale přesně to vystihuje moje zimní pocity.

Kvůli blogu jsem dnes otevřel Lyru 2019, Vernaccii z Il Palagione, ale teď po fotkách už se mi zdají degustační poznámky nadbytečné. Když už jsem zase citoval Stefana Grandiho (My víme, co je sníh, ale nepadá tady každý rok), tak aspoň jednu fotku zasněženého San Gimignana. Letos jsem žádné Sangi sotto la neve nezaznamenal, fotka je z loňska.

A připomínám nabídku nové beaujolaiské bedýnky s novými víny Château de Durette. Podrobnosti jsou tady, přihláška k odběru tady.